Dres národního týmu oblékl Libor Zábranský mladší doma v Brně podruhé v kariéře. Poprvé to bylo při turnaji sedmnáctek, v pondělí nastoupil za dvacítku. „Krásná premiéra. Že jsem první zápas sezony odehrál doma, bylo hezké. Zvládli jsme ho, ukázali jsme týmového ducha, takže jsem měl pěkný den,“ usmíval se pokračovatel brněnského hokejového rodu po výhře české dvacítky 6:3.
V hledišti byla spousta skautů týmů NHL, ale i váš otec. Jaké bylo před ním hrát?
Nešlo jen o to, že jsem hrál právě před taťkou, ale celkově doma v Brně to bylo příjemné. Člověk je celý rok pryč, teď může reprezentovat, což je čest, a ještě ke všemu doma. Celkově tedy paráda.
Šel vám hokej od ruky v polovině července?
Na to, že to byl první zápas v sezoně, jsme to zvládli dobře. Právě proto, že jsme hráli poprvé, byl každý natěšený, že už je to tady.
Pro vás představuje hraní v Brně víc motivaci, nebo je tam i kousek nervozity?
Ono je fajn to všechno kolem, ale jak člověk vstoupí na led, je to zápas jako každý druhý. Akorát že si můžu zajít do města, kde to znám jako svoje boty. Byl jsem spíš natěšený, že jsem dostal šanci zahrát si za dvacítky. Za šestnáctku jsem v Brně nehrál, se sedmnáctkou jsme měli velký turnaj na Rondu, ovšem toto je ještě něco jiného.
V čem?
Začíná boj o mistrovství světa, což je pro každého sen. Bude ve Vancouveru, tedy autem na dojetí od Kelowny, kde hraji. Pro mě je obrovská motivace se tam dostat.
Tedy ostrý start?
Přesně tak. My kluci ze zámoří odlétáme v srpnu, takže nemáme moc příležitostí se trenérovi reprezentace ukazovat. Hraje se o každou šanci v každém zápasu.
Jakou řečí jste na ledě komunikovali?
(s úsměvem) Česky.
Nedělalo vám to po roce v Kanadě problém?
Tady si člověk po roce zase zahuláká svojí řečí.
Máte už teď jasno, že v Kelowně zůstáváte pro druhou sezonu v řadě?
Vím, že bych se tam měl vracet.
Ptám se proto, že určitou roli v tomto rozhodování měl sehrát nedávný draft do NHL, kde ale vaše jméno nepadlo.
Však ono se nic neděje. Lepší nebýt draftovaný než být vybraný nějak pozdě. Mám ještě dva roky šanci, můžu mít dobrou další sezonu a vyšvihnout se. Beru to jako facku přes hubu, že na to ještě asi nemám, a vím, že na sobě musím pracovat. Teď to pro mě bude klíčový rok.
Berete docela sportovně, že jste se na draftu neumístil.
Člověk se tím nesmí zaobírat, jinak by nemohl hrát hokej. Musí se to vzít jako fakt.
Na žebříčcích skautů a expertů jste přitom figuroval.
To hodně kluků, třeba mladý Reichel, který byl i na fyzických testech. Taky pár Rusů... a nakonec draftováni nebyli. Ty žebříčky nejsou úplně směrodatné.
Pravda, Reichel mladší se o draft pokoušel už vícekrát.
Asi tak nějak. Ale vím, že nakonec podepsal s Winnipegem.
Přišlo to automaticky, že jste pro další sezonu zvolil zase Kelownu?
Domů se člověk může vrátit vždycky. Ale jakmile se jednou vrátí přes to moře zpět, tak moc cest do Ameriky už nevede. Budu se snažit co nejdéle se tam udržet, bojovat o svoje místo, a Kometě budu přát na dálku.
Pro Martina Nečase sázka na extraligu zase tak nevýhodná nebyla.
Vím, ale moje situace je taková, že v Kelowně jsem měl minulý rok trochu smůlu na to, že tam bylo hodně starších obránců. Nehrál jsem přesilovky a oslabení. Tento rok tam hodně kluků končí a moje role by měla být jiná. Ta výzva tam je. Jdu do toho.
Od pohledu jste přibral. Víte kolik?
O čtyři kila. To je ideál.
Jak se na důležitou sezonu chystáte?
Normálně, letní přípravu podstupuji s Kometou jako každý rok. Na ledy s ní budu taky v srpnu chodit. Jestli budu i hrát zápasy, nevím, to záleží na Kelowně, co dovolí.
