Haló, tady prezident
V úterý 3. listopadu 1992 zazvonil u Jágrů v Pittsburghu telefon. „Tady George Bush,“ šprýmoval mladý pán domu, naštvaný z čerstvého vítězství demokratického kandidáta Billa Clintona ve volbách. Fandil republikánu Bushovi, protože ten sliboval lépe vydělávajícím osobám nižší daně. Výsledky ho nepotěšily. Jako Bush se představil, protože si myslel, že mu volá kumpán Martin Straka.
Ze sluchátka se ozvalo: „Tady je kancelář Ronalda Reagana.“ „Nemám čas na srandičky,“ opáčil Jágr a zavěsil.
Jenže hovor se opakoval a dáma na druhém konci linky Jaromíra ujistila, že si z něj nedělá šoufky. Že nabízí rozmluvu s bývalým prezidentem, který se v časopisu Sports Illustrated dočetl o Jágrově žákovské knížce. Za její obal si kladenský hoch v časech tuhé totality vkládal fotku úhlavního nepřítele komunistického bloku, do něhož Československo patřilo.
Druhý den si Jágr s Reaganem skutečně popovídali.