Chelsea a Arsenal v posledním roce vyměnil za Oxford City Stars z nižší ligy a Belfast Giants z britské nejvyšší soutěže.
Tam létá vypomáhat jako náhradník pro případ nouze. A díky několika zákrokům v ní drží stoprocentní úspěšnost.
Šílené, že?
„Naše brankářská škola vždycky fungovala. Zvlášť v hokeji je tradice obrovská,“ poví.
Ale ne, od rozhovoru ho ještě něco vyruší. „Promiňte, tohle musím vyřídit, něco s letenkami...“
Až když začne vykládat, zjistíte, že 41letý Čech toho zvládá za dva normální Čechy.
„Tak u čeho jsme to byli?“ uvelebí se v křesle.
U hokeje. Zdá se, že v poslední době o něm mluvíte ještě vášnivěji než o fotbale.
Protože je aktuální. A asi i proto, že jsem o fotbale mluvil posledních dvacet let. Na druhou stranu patřit ke mně bude vždycky, pořád jde o chytání.
Jak vlastně Velká Británie vnímá hokej?
Komunita je docela velká. Leckoho možná i překvapí, kolik lidí chodí na stadiony. Bývá vyprodáno, a to mluvím i o velkých halách pro osm tisíc lidí. Některá města jsou vyloženě hokejová. Pomáhají třeba dílčí úspěchy v Lize mistrů, kde britské kluby každý rok vyhrávají víc a víc zápasů. Nebo když někoho draftují do NHL. Bretta Perliniho, Liama Kirka, který teď odehrál vynikající sezonu v Litvínově.
Do prvoligového zápasu bych rád naskočil ve chvíli, kdy na to mám. Ne tehdy, když se někdo zraní. Odchytat celý duel by bylo fajn.
