Vy jste do nedělního utkání o třetí místo vstoupil ve velké pohodě. To vypadá, že jste měl ze soboty na neděli lehké spaní.
Já si vzal pro jistotu prášek. Večer jsem se ještě podíval na fotbal, na Ligu mistrů.
Inspiroval vás před zápasem s Finy brankář Petr Čech tím, jak vychytal výhru fotbalistům Chelsea?
Ale já jsem to tady nevychytal. Já měl i obrovské štěstí. Tím, že Finové na konci hodněkrát minuli, když už jsem na to třeba neměl šanci dosáhnout.
Byl pro vás nedělní start nejlepším zápasem v reprezentaci?
Určitě byl nejdůležitější. Bylo to hodně těžké. Měli jsme i štěstí. Zaplať pánbůh za něj. V některých zápasech předtím jsem ho moc neměl, teď se mi to vrátilo.
Kdy jste začal věřit v medaili?
Až ty tři vteřiny před koncem, když bylo vhazování na druhé straně.
Semifinále skončilo zklamáním, ale medaile je vzhledem k průběhu turnaje i ke složení vašeho i soupeřových týmů vynikající úspěch. Souhlasíte?
Určitě. Myslím, že porazit Švédy doma a Finy doma není vůbec nic lehkého. A my jsme to zvládli za tři dny. Na medaile tu byli jiní favoriti: Švédové, Rusové, Kanada... Takže jsme určitě rádi, že jsme se do té trojice dostali.
Ve čtvrtfinále jste nechytal, do branky jste se vrátil až na konci semifinále. Bylo pro vás kvůli obnovení sebedůvěry důležité, že jste v něm nedostal gól?
Určitě. Ale ono to mohlo být dvousečné. Kdyby mi tam něco spadlo, tak by to třeba bylo naopak. Slováci hráli jen na brejky, to není pro gólmana nic příjemného. Ale samozřejmě mi pomohlo, že to bylo bez inkasované branky.
Vy máte za sebou trochu zvláštní šampionát. Původně jste měl být brankářskou jedničkou, během mistrovství jste se pomalu stával dvojkou. Jak jste to nesl?
Ten turnaj pro mě opravdu nebyl ideální, řekl bych, že jsem nechytal zápas, protože duely s Německem nebo Itálií mi moc nedaly a ani Švédové neměli tolik střel. Takže jsem tady vlastně tři týdny jen trénoval. Jsem rád, že to nakonec takhle dopadlo.
Nevadilo vám, že trenér dával přednost spíš Jakubu Kovářovi?
Víte, já nejsem žádná hokejová hvězda. Snažím se držet při zemi. Dokážu se smířit s kteroukoliv úrovní na šampionátu. Nejsem zákeřný. Chytal Kovy, chytal dobře, nebyl důvod to měnit. Jen mě mrzela ta odezva fanoušků, že mi vůbec nevěřili. Něco jsem zahlédl na internetu a byl jsem tím nemile překvapený.
Berete to teď i jako satisfakci?
To ne. Já doufám, že jsme lidem v České republice udělali radost. V sobotu byli určitě zklamaní, tak věřím, že jsme jim to tím bronzem vrátili.
Vy máte z předešlých šampionátů už zlato a bronz. Na těch turnajích jste ovšem byl náhradníkem, v Německu 2010 chytal Tomáš Vokoun a loni na Slovensku Ondřej Pavelec. Je tahle medaile o to víc "vaše"?
Pro vás je možná jenom bronzová, pro mě jako kdyby byla zlatá. Protože tady bylo sedm týmů, které to mohly vyhrát. A letos k nim přibyli i Slováci. Podívejte se, jaké týmy jsme nechali za sebou. Je to velký úspěch.
Není bronz skoro lepší než stříbro? Myslím v tom, že si můžete užít výhru v posledním utkání sezony.
Pro ten pocit je to možná lepší, než kdybychom prohráli finále. Když zápas prohrajeme a díváme se, jak se raduje druhý tým. A my tam stojíme a koukáme do ledu... V tom je ten bronz opravdu lepší.
Po dlouhé sezoně a její bronzové tečce vás teď čeká dovolená. Kam pojedete "chytat bronz"?
To teď ještě nevím. Ale určitě někam poletím, potřebuju si odpočinout, vypnout na pár dní telefon. Někam se s přítelkyní určitě vydáme.
