"Má zhmožděninu v oblasti stehenního svalu. Ale je v pořádku. Definitivně ještě rozhodneme v neděli, ale proti Rakousku by měl hrát," řekl lékař Zdeněk Ziegelbauer.
Sám Olesz si ale nepřipouští, že by nehrál.
Jeho kombinace s Tomášem Plekancem byly efektní a navíc účelné. Z této souhry padly proti Bělorusku dvě branky. I proto by bylo hodně nepříjemné, kdyby nemohl nastoupit.
"Jsem rád, že se mi dařilo. Ale hlavně mě těší, že se zápas povedl celému týmu," pravil skromně.
Zranil se na konci druhé třetiny, kdy obětavě padl do střely od modré. "Není to poprvé ani naposledy. Prostě jsem lehl do rány. Někdy dostanete přímo na chránič, Mně to ale tentokrát zalezlo pod něj. Vědu z toho nedělám. Patří to k hokeji," prohlásil.
Když kulhal ze střídačky do kabiny, nebyl na něj radostný pohled. Naštěstí se zranění ukázalo být spíš bolestivé než nebezpečné. "Zkoušel jsem se vrátit i na třetí třetinu, ale to se nedalo," připustil.
Černé myšlenky, že by mohl mít po turnaji, ho ani v první chvíli nepřepadly. "Nad tím ani nemůžu uvažovat. Radši to beru pozitivně," řekl.
Hned také musel uklidnit své blízké. "Rodiče, nebo přítelkyně nejsou rádi, když mě vidí ležet na ledě a nedohraju. Nevěděli, co mi je. Napsal jsem jim, že to je v pohodě. Že mám nastřelené koleno, že to je v pohodě, jenom to trošku nateče."
Klíčové pro něj bylo, aby zvládl sobotní trénink. "Bez něj bych se necítil dobře. Jsem proto rád, že jsem mohl dobře odtrénovat a připravit se na neděli. Ze začátku to sice moc nešlo, musel jsem nohu pořádně rozhýbat. Teď mám ale dalších asi čtyřiadvacet hodin na to, abych se dal do zápasu do pořádku," pousmál se Olesz.
