Toho už každodenní jásání z vídeňského triumfu maličko zmáhá. V úterý raději odpočíval u rodičů v Litvínově.
Radovánky začaly v hale a pokračovaly v zábavním parku Prátru, že?
Přišli jsme až v jednu ráno. Dali jsme si večeři a pivo. V tu chvíli jsme byli zvadlí, unavení, dobití.
Jak dlouho jste vydržel vy?
Asi do osmi. Pak jsem si šel lehnout. Ale pár kluků nespalo vůbec.
Vážně? Kteří?
(potutelně se směje) To fakt nemůžu říct! V Praze vás čekalo uvítání na Staroměstském náměstí.
Vy už jste ho zažil poněkolikáté, že?
Mladším klukům jsem říkal, aby si cestu z letiště užívali. Sedět na střeše autobusu a koukat na tu spoustu nadšených lidí, to je to nejhezčí. To je odměna za všechnu dřinu.
Při odjezdu se stala nehoda, trofej pro mistry světa spadla ze střechy autobusu. Vy jste byl blízko...
To jo, ale nikdo do poháru nestrčil. Postavili jsme ho na kraj, a jak autobus přibrzdil, tak se překulil a začal padat. Chtěl jsem po něm sáhnout, ale už jsem to nestihl.
Co vás v tom okamžiku napadlo?
Jsem moc rád, že pohár nikomu nespadl na hlavu. Vždyť váží asi deset kilo! Ještě že se nic nestalo.
Poškodila se trofej?
Rozbil se podstavec, celý pohár se nějak pokřivil. Už ho dali do opravy.
Prý si trofej budete půjčovat domů. Vezmete ho do Litvínova?
Jirka Šlégr něco zařizoval. V sobotu by měla být nějaká slavnost. Konečně taky Jirka o sobě může říct, že je mistr světa.
Jak pokračoval hokejový flám v pondělí večer?
Většina kluků se rozjela za rodinami. Já jsem v Praze poseděl s Jardou Jágrem. Asi v jednu jsem toho měl dost. Šel jsem si lehnout.
V Prátru si dokonce i Jágr dal pivo. On alkohol jinak nemusí...
Už to naznačuje, jak byl šťastný.
Zažil jste ho tak nadšeného?
V tomhle věku si výhru umíme pořádně vychutnat, víc si jí vážíme. Možná to bylo naposled. Jarda vypadal blaženě. Jsem rád za něj, za Jirku Šlégra i za Martina Straku. Zrovna těmhle třem klukům z naší generace titul chyběl.
