„Zveřejníme to až časem. Ale kdo nás zná, ví, že nejsme z Kataru. Že do toho nepůjdou jen peníze z naší kapsy. Mám partnery, se kterými dlouhodobě spolupracuji. A bez nich to nepůjde,“ říká nový šéf Slovanu, který se potácí u dna druhé ligy.
Když zatím o podnikání mlčíte, nemáte obavy, že si fanoušci domyslí, že jde třeba o něco nekalého?
Lidi si to mohou vyhledat, každý si může myslet, co chce. Někteří naši partneři nechtějí být vůbec vidět. Proto zatím žádná jména, ale lidi se to dovědí vše včas. Doufáme, že do měsíce budeme transparentní, od partnerů až po vedení. Aby všichni přesně věděli, kdo je kdo, co tady dělá a proč tu vůbec je.
Jak vás napadlo pořídit si klub?
Nejde o můj první sportovní klub, ale nebudu jmenovat ty, kde již působíme. S partnery jsme už před pár lety řešili hokej, pak z toho sešlo, koncentrovali jsme se na jiné sporty. Teď už bylo na čase. Hledali jsme, i když to nebylo v plánu skočit do toho takhle rovnýma nohama.
Hokejové Ústí přebírá Agateljan, chce ho rychle vrátit do první ligy |
Za kolik jste Slovan koupil?
Původní vlastník Slovanu nabídl svůj podíl již v březnu minulé sezony s tím, že cílem a posláním spolku není provozování seniorského hokeje. Ústecký Slovan s.r.o. jsem převzal se všemi jeho pasivy, ale i aktivy. Je jasné, že musíme naplnit plánovaný rozpočet, který není v současné době celý pokrytý. Myslím, že pro obě strany byla dohoda o převzetí klubu akceptovatelná.
Bratři Agateljanové Sourozenci, kteří s rodiči utekli z Arménie před válkou do Ústí. 35letý Michael Agateljan je nový spolumajitel hokejového Slovanu Ústí, jeho mladší bratři jsou profesionální boxeři. 29letý Viktor (na snímku vlevo) má 11 výher a tři porážky, o rok mladší Erik 11 vítězství a jednu prohru. |
Jednal jste se Šumperkem, Trebišovem a dalšími. Proč ne rovnou s Ústím, když tu máte vazby?
Od dubna jednal Slovan s potenciálními partnery sdruženými okolo Vladimíra Růžičky, ale v září prakticky vše padlo a Slovan ztratil ekonomicky půl roku. My bychom projevili zájem už dříve, ale tito lidé nás předběhli, něco naslibovali, pak z toho sešlo. Jednal jsem tedy s kluby na Slovensku i v Německu, potom jsem zavolal ještě jednou do Ústí. A řekli mi, ano, náš zájem předat klub trvá.
Hokej není výdělečný, ufinancovali byste první ligu? Stojí už desítky milionů ročně.
Žádný sport není výdělečný, pokud nejste fotbalový klub, který vychová a prodá hráče za miliony. Když my budeme mít nejlepšího hokejistu a oni ho draftují do NHL, dostanete za něj drobné. Náš holding sílu má, a když budeme hrát vyšší soutěž, tak zase máme kontakty i na jiné partnery, kteří se k nám určitě přidají.
Takže to neskončí první ligou?
Už na prvním jednání o převzetí klubu jsme naše cíle trošku řešili, ale zase to nebudeme přehánět, řvát do světa něco, co nedokážeme splnit. Plán je plán, ale teď se musíme soustředit na letošní sezonu a co nejrychlejší postup do první ligy Nechceme hrát dlouhodobě druhou ligu, když můžeme hrát první. To je normální.
A neodradí vás neúspěch, že byste pak klub zase prodali?
Ne! I neúspěch ke sporu patří. Spíš mě dokáže zklamat třeba negativní reakce fanoušků, negativní postoj města nebo partnerů. Trošku jsem sledoval, co lidi píšou, jaké mají názory a jsem otevřený slušné kritice. Osobní napadání do slušného dialogu nepatří a to hlavně ve sportu, kdy hráči, trenéři a vedení jsou na jedné lodi a každý neúspěch je mrzí.
Postup chcete sportovní cestou, či nákupem prvoligové licence?
My jsme to počítali, jestli se pustit do boje o play off za každou cenu. A vychází nám, že odkup licence by asi byla levnější varianta. Budeme se o postup snažit, tým doplníme. A uvidíme, co z toho vzejde. Přijdou dost zajímavá jména, ale dokud není podepsáno, ještě je neřeknu. Budou to hokejisté s velkými zkušenostmi, se čtyřmi právě dolaďujeme smlouvy.
Ještě nedávno stála na lavičce Slovanu legenda Vladimír Růžička. Mrzí vás, že je pryč, nebo jste s ním nechtěl spolupracovat?
Co se týká jeho hokejových znalostí, o tom nejsou pochyby. Ale nevím, jestli pro klub, který na tom nebyl finančně moc dobře, byl tohle správný směr. Ale někdy se spojíte i s partnery, kteří se vám nevyplatí tak, jak byste si přáli. To samé platí pro hráče. Podepíšete nějakého, kterého chce dalších pět klubů, pak přijde a neuhraje vám nic. My jsme teď spokojení s tím, jak to je, chceme posílit kádr a eventuálně doplnit trenérský tým.
Fanoušci o vás moc nevědí. Představte se jim, kdo vlastně jste?
Agateljany v Ústí zná každý. Tedy mě moc ne, protože jsem většinou po světě. Znají spíš moje mladší bráchy Erika a Viktora, kteří boxují. Je mi pětatřicet a chtěl jsem se vrátit do Ústí s hezkou vizitkou. Převzal jsem to a snažíme se sportovním ředitelem Mírou Kanisem a našimi kolegy dát hokej dohromady.
Co jste vystudoval?
Mám ekonomické vzdělání, ale nejsem úplně fanda škol. Když to člověk v hlavě nemá, může vystudovat i deset vysokých škol, a nepomůže mu to do života. Škola života je důležitější. Po základní škole jsem šel do Německa studovat, tam je to spojené víc s praxí. Byl jsem částečně tady i tam, jsem trošku napojený také na německou mentalitu. Proto všechno v mém okolí funguje trošku jinak, než jsou lidé zvyklí v Česku.
Budete tedy přísný?
Zatím vše pozoruji s nadhledem. Nebudu chodit do šatny, nejsem hokejista, mé rady by byly hráčům na nic. Kabina a hra je věcí trenérů. Občas do ní zajde pan Kanis, ale já ne.
Jak silné finanční zázemí vlastně máte za sebou?
Jak jsem sledoval Facebook, řeší se hlavně naše příjmení. Kdo nás zná, ví, že nejsme z Kataru. Že nejsou peníze jen z naší kapsy. Máme partnery, s kterými dlouhodobě spolupracuji. Bez nich to nepůjde. Jednáme dál, máme ještě nějaké kontakty. Je to všechno o obchodu, kdo, komu, co. O nějaké laskavosti. Klasický sponzoring skončil. Jsme rádi i za stávající partnery, ale potřebujeme jich víc. I fanoušky. Máme velkou halu a těch pár set lidí, co přijde, je bohužel málo. I na podporu pro hráče.
Budete v Ústí teď pořád?
Momentálně jsem tu každý den, snažím se to spojit s rodinným životem v Německu a tady. Bydlím kousek od Drážďan. Oficiálně je majitelem klubu holding a já budu něco jako generální ředitel. Teď řešíme partnery a posilování týmu, určitě nechceme skončit poslední a sestoupit.
Co pro vás znamená Arménie?
Prožil jsem tam dětství, jezdím tam i na návštěvu, manželku mám taky z Arménie. Je to můj druhý domov. První je ale Ústí nad Labem. Před pěti lety jsem se stěhoval do Německa kvůli práci a firmám. Jinak jsem Ústečák srdcem, to se nemění.
Utekli jste kvůli válce?
Ano, v Arménii je válka a stále nekončí. Byly mi čtyři roky, ale táta pracoval také v Rusku, tak jsme s ním žili i jinde. My jsme děti uprchlíků, první generace. Mám syna, který už je narozený v Ústí nad Labem. Lidi z vlastního státu utíkají jen kvůli válce. Každý je rád doma. Bohužel nás to nutí stěhovat se. Kdo chce dnes dobrovolně umírat? Teď se z Karabachu stěhovalo 100 tisíc Arménů zase do Arménie, přitom tam byli odjakživa, dalších pět šest generací.
Prý jste bydleli na arménsko-ázerbájdžánské hranici. Je to tak?
Z jakékoli strany jsme měli pár kilometrů k prvním vojenským základnám Turků a Ázerbájdžánců. Sice se to nepřiznává, ale většinou se válčí pro suroviny, nerosty. Samozřejmě nějakou roli hraje víra, že jsme křesťané mezi muslimy.
Od kdy jste v Ústí?
Od roku 2000, to mi bylo dvanáct. Dostali jsme sociální byt, stěhovali jsme se do Krásného Března. Ústí bylo i tehdy krásné, nešli jsme do horšího. Nebylo snadné naučit se česky, ale jsme bojovníci odjakživa, toto jsou pro nás malé starosti.
A až tady vás uhranul hokej?
Hokej u nás není, zkoušeli ho v Arménii, ale my na zimní sporty nejsme. Jako dítě jsem v Ústí chtěl hokej hrát, ale rodiče na to neměli, hokej není levný sport. Zkoušel jsem florbal ve škole, fotbal, box. Ale nikdy jsem na sport neměl disciplínu jako bráchové. Oni makají i bez trenéra.
