„Je moc hezké, že se vidíme takhle pohromadě. A hlavně, že jsme se vůbec ve zdraví sešli. Sice máme problémy s koleny, ale vždycky se sem můžeme dobelhat,“ svítily oči osmdesátníkovi Josefu Beránkovi staršímu; v Litvínově hrál i trénoval a jeho syn vyhrál olympiádu.
Verva napočítala 48 hráčů, kteří strávili v černo-žlutých barvách deset a víc ročníků. Někteří jako třeba zlatí olympionici Ručinský či Šlégr se ze slavnostního ceremoniálu omluvili, jiní už jsou v hokejovém nebi. „Ivááááán Hlinka!“ skandoval kotel, když hlasatel vyřkl příjmení největšího z největších.
Reichel, Bubla, Rosol, Jánský, Weissmann, Hübl, Lukeš, Kysela, Kokrment, Karagavrilidis, hráči nynějšího áčka Jurčík a Válek... 33 osobností dostalo speciální skleněný puk s vyrytým počtem sezon a víno se svou podobiznou z hráčské éry.
Skleněný puk Michala Trávníčka.
Víno Vladimíra Kýhose staršího.
„Je to příjemné, hlavně ze strany klubu, že jsou schopní zavzpomínat i na nás, co jsme nehráli o titul. Teď je úroveň týmu vyšší než za nás,“ uznal Beránek. „My hráli, aby lidi v Litvínově mohli chodit na nejvyšší soutěž. Než na stadionu zabraly místo různé vipky, chodilo na nás jedenáct tisíc fanoušků. Pomalu se nedostali dovnitř.“
Legendy chemiků s 10 a více ročníky21 sezon: Trávníček |
Aplaus z nejhlasitějších slyšel kapitán mistrů 2015 Michal Trávníček, jenž skončil bez rozlučky po rekordních 21 ročnících. Kariéru zakončil doma v druholigovém Děčíně.
„Někteří zvládli úctyhodných deset sezon, to já byl teprve v půlce,“ smál se Trávníček, jehož kotel taky vyvolával. „Je skvělé potkat se s bývalými parťáky i s těmi, co tu válčili před námi. Hokeji se už nevěnuji, odešel jsem zadními dveřmi, to mi vyhovovalo nejvíc. Co dělám, to bych nerad říkal. Dávám si pauzu, uvidíme, jestli mě hokej přitáhne zpátky.“
Už na srazu před zápasem kdekomu z dlouholetých litvínovských hráčů vlhy oči, když se ocitli mezi starými známými. Objímali se, smáli, vtipkovali, vzpomínali, dojímali.
„Vídáme se málo. Je dobře, že jsme se my staří kluci mohli vidět, dokud žijeme,“ vykládal Jordán Karagavrilidis, který má po řeckém otci nezapomenutelné a těžko vyslovitelné příjmení. Hokej už jde v pětašedesáti letech mimo něj. „Já jsem pracující důchodce, máme tři rybníky pro rybáře, i svatby tam pořádáme. Na hokej ani nechodím, není čas, jsem vytížený, ale sleduju to.“
Vladimír Kýhos nejstarší a Josef Beránek starší (vpravo).
Žhavé utkání s podtitulem Zápas pro legendy zlákalo 5 324 diváků a domácí složili Rytíře 4:3. Čestnou buly vhodil Vladimír Kýhos nejstarší, kapitán prvních litvínovských účastníků nejvyšší soutěže.
„I pro legendy jsme chtěli vyhrát. Je krásné, když lidé vidí jejich jména a tváře a vzpomínají na časy, kdy tady nastupovali. Co hráč, to pojem!“ smekl nynější tahoun Nicolas Hlava, který dal dvě branky. „Možná mi štěstí přinesla malá, dvouměsíční dcerka, která byla na hokeji poprvé.“
Třeba i ona jednou zatleská svému tátovi jako legendě Litvínova.
Kriminalistu proslavily litvínovské maxi klobásy. Braly si je celé týmy, vzpomíná |
