U Vránových věděli, že je nejvyšší čas to těžké rozhodnutí u oběda rozseknout. „Tak já to tedy zkusím,“ pronesl sedmnáctiletý Petr, načež maminka to oplakala. „Neboj, co se může stát. V nejhorším mě máš zase brzo doma.“
„A já tam na začátek poletím s tebou,“ uklidňoval táta Václav, jenž byl Petrovým prvním hokejovým trenérem na šternberském zimáku, vedle něhož kousek bydleli.
Takže Amerika. Tedy přesněji Kanada. Stejné rozhodnutí učinili ve Šternberku dva roky poté i Krejčí a do kanadské juniorky odletěl i Petrův kamarád David, se kterým hrával také v Olomouci.
Vránu teď čekal Halifax a juniorská soutěž za místní tým Moosehead. Ze začátku se nevysoký šikovný centr trápil, nedařilo se mu, nedělal body, tak si jej trenér pozval k sobě domů, objednal pizzu a na VHS kazetách mu pustil sestřihané zápasy: „Hele, nechceme po tobě žádné zázraky.“
Hokejový teenager naslouchal, snažil se trenérovi i něco říct, leč angličtinu neměl ještě nejlepší, takže se mluvit spíše styděl.
Dojedli pizzu. Dokoukali sestřihy. A další den Vrána dal čtyři góly.
Byla z toho parádní sezona. V 72 zápasech posbíral 83 bodů, získal Michel Bergeron Trophy pro nejlepšího útočníka mezi nováčky Quebec Major Junior Hockey League.
Strhl na sebe pozornost skautů z NHL a začínal snít, že by se jeho jméno mohlo objevit na draftu. Skutečně. V roce 2003 byl draftován v NHL ve druhém kole ze 42. místa organizací New Jersey Devils, kteří zrovna vyhráli Stanley Cup. Vrána se slavnostního ceremoniálu v Nashvillu přímo účastnil a pak jej zaplavil pocit hrdosti: „Něco jsem dokázal.“
V šatně s Brodeurem
Do NHL byla však cesta pořád daleká. Na farmě v Albany River Rats se hned v prvním startu trefil do sítě krajana Martina Pruska, jenž hájil branku Syracuse Crunch. Později Vrána putoval do Lowell Devils, kde mělo podobný plán mnoho cílevědomých Kanaďanů a Američanů, kteří kolikrát spoluhráči odkudsi z Evropy neposílali přihrávky, protože nechtěli, aby jim sebral práci.
Z volejevšechny díly pořadu iDNES.cz |
Vrána takhle nepřemýšlel, milovaný hokej dělal, jak ho nejvíc bavil už s tátou na zimáku ve Šternberku. Rozdával přesné pasy, stal se kapitánem mančaftu a v roce 2008 si zahrál v AHL All-Star Game.
O tři roky dřív rovněž jako kapitán dovedl českou hokejovou dvacítku k bronzu na světovém šampionátu, když v prodloužení dal rozhodující gól USA. V řinčivých bitvách v lajně s Oleszem a Kvapilem i proti urostlejším ruským mládencům Ovečkinovi či Malkinovi udělal dojem, ale draft měl za sebou a pozici mu to nikterak zásadně nevylepšilo. Byť porazit dvakrát na turnaji v zámoří nabitý výběr USA se cení a s odstupem času ještě víc.
Povolávák z New Jersey však stále nepřicházel a tříletý kontrakt vypršel. Trenér Alois Hadamczik, jenž Vránu vedl na dvacítkách, jej přemlouval, aby šel hrát za ním do Vítkovic. Jenže sen už byl blízko a Vrána věřil, že se mu loajalita vůči Devils přece musí v tak disciplinované organizaci, které vládl pevnou rukou generální manažer Lou Lamoriello, vrátit.
Petr Vrána mezi spoluhráči z New Jersey.
Ještě jednou se upsal Devils a po letním kempu zůstal konečně v prvním týmu. Najednou to přišlo. Ve třiadvaceti. Se sevřeným žaludkem vlezl do přepychové kabiny, kde se převlékaly hvězdy s prsteny pro vítěze bájného Stanley Cupu.
Brankář Martin Brodeur, jehož Vrána hltal ještě jako kluk na kartičkách. Přemýšlivý a řízný centr Bobby Holík, další krajan Patrik Eliáš nebo kapitán Jamie Langenbrunner. Zrovna se soužili, protože obhájcům trofeje se příliš nedařilo, Holíka trápilo zranění, takže načas místo v útoku přenechal Vránovi.
Výjimečný den přišel 18. října 2008 ve Washingtonu. Dokázal to. Píle se vyplatila. První start v nablýskané show zvané NHL. Zavolal domů rodičům, že bude v sestavě, a šel na to. Buly v útočném pásmu. Zadák Oduya si vyměnil kotouč s Eliášem, jenž nahodil puk na bránu a Vrána jej tečoval. Zvedl ruce! Je v bráně? Chytil to brankář Johnson? Ruce dal zase dolů. Ne, počkat, nechytil! A ruce mohl znovu vystřelit ke stropu arény Capitals.
Otevřená zlomenina a konec v NHL
Premiéra jako hrom. Jen o puk byl zájem, neboť Eliáš asistencí zrovna překonal rekord legendy Devils Scotta Niedermayera, ale první gól v NHL je první gól v NHL. „V té chvilce si člověk myslí, jak se to jenom povalí a máte všechno před sebou,“ vyprávěl Vrána v podcastu Z voleje v olomouckém Divadle na cucky.
Jenže už žádný další gól v NHL nepřidal. V nejslavnější hokejové soutěži planety zapsal šestnáct startů. Zrovna když už mu vedení dalo pokyn, že si může hledat v New Jersey bydlení a přítelkyně Lindsey, budoucí manželka, sehnala krásný dům, znovu musel na farmu. Skličující.
 |
To ještě netušil, že si po souboji s obráncem přivodí v AHL otevřenou zlomeninu holenní a lýtkové kosti. Řval bolestí. Noha mu visela ve štulpně a on upadal do mdlob. Tak skončil sen o NHL, zatímco kamarád Krejčí se v ní stal hvězdou a Boston dovedl až ke Stanley Cupu.
Vděčný Hadamczikovi
Osud druhého souputníka ze Šternberku zavedl jinam. Vrána v ruském Chabarovsku na Dálném východě několikrát charterovými lety nevalné úrovně přeletěl zeměkouli. Zrovna když se s hokejovým týmem Jaroslavle zřítilo letadlo.
V KHL se mu však dařilo. Se Lvem Praha si zahrál finále. Dvakrát o extraligové zlato bojoval také s Vítkovicemi pod osudovým koučem Hadamczikem, jenž mu dal šanci po téměř ročním marodění se zlomenou nohou.
Po hokeji úkoly se synem. Zvládáme to. Nejsem na to sám, děkuje Vrána blízkým |
Titulu se však nedočkal ani ve Spartě, ale až v Třinci, který poslední dvě sezony dovedl na český trůn jako kapitán, přestože se v minulém play off vypořádával s tragickou ztrátou své paní Lindsey, pod kterou se prolomil led na přehradě, když zachraňovala štěně. „V Boha nevěřím. Kdyby byl, některé věci by nebyly fér,“ odpovídal Vrána otevřeně.
Ještě si chci zahrát s Davidem
Je bojovník, silný chlap a milující otec. Díky podpoře rodiny a přátel i v šestatřiceti zůstává u ledové hry, Třinec táhne za třetím titulem a rád by si ještě jednou zahrál s Davidem Krejčím v Olomouci, kde to všechno začalo. I na příští ročník má však smlouvu v Třinci. „Uvidíme, jak dlouho budeme oba hrát. Nevím, jestli David tady zůstane rok, dva. Třeba to někdy vyjde. Bylo by to skvělé.“
A kdyby ne, budou i tak jednou vzpomínat, jak se dva hoši, co mydlili pouliční mače v hokeji i fotbale, probili ze Šternberka až do slovutné NHL. „Myslím si, že se nepodaří často, že z malého města, z jednoho ročníku, jsme se oba dostali do Ameriky. David se navíc prosadil takovým způsobem. Rodiče, otcové, můžou být na to hrozně hrdí,“ přemítá Vrána.
