Třinec porazil Spartu v šestém finálovém zápase 2:1 a celkově ve čtvrtek ovládl sérii 4:2 na zápasy. Extraligu opanoval potřetí za sebou.
S jak těžkým srdcem se vám bude z Třince odcházet?
Chtěl bych poděkovat Jánu Moderovi a Janu Czudkovi (prezident a viceprezident klubu) za to, že mi dali šanci. Chtěl jsem titul do tří let, podařilo se to po dvou. A je fantastické, že jsme to dokázali třikrát. Neskutečné. Nevím... Přál bych Třinci další úspěchy, ale je za nimi spoustu vlčáků a budou to mít nesmírně těžké.
V čem jste se s klubem rozešli?
Já vyžaduju stoprocentní přístup jak ve funkci hlavního trenéra, tak šéftrenéra. Viděl jsem malinko odlišnou cestu. Nešlo to ani po delší době, kdy jsem se s klubem snažil najít společnou cestu, aby jí věřil. Ta je v mládeži i dorostu. Jako šéftrenér mám zodpovědnost za vývoj hráčů, přál jsem si, aby organizace vytvářela top hráče nebo srdcaře s dovednostmi. Naše vize šla jinudy. Věřím, že se naše cesty zase spojí. Neodcházím zapšklý nebo naštvaný. Snad to podobně vnímá i vedení, že jsme mosty nespálili.
Kam povedou vaše další kroky?
Žádnou nabídku v tuhle chvíli nemám. Samozřejmě české kluby i ty ze špičkových evropských soutěží mě kontaktovaly v době, kdy jsem odchod oznámil, ale já všem řekl, že se tím nechci zaobírat. Chtěl jsem mít hlavu jen v konci sezony. Hokej miluju, chci trénovat a nejsem vyhořelý. Jsem hladový po vítězství a taky můj tým bude chtít vždycky vyhrávat.
Sparta - Třinec 1:2. Oceláři ovládli šesté finále a kompletují hattrick |
A kam byste chtěl vy?
Budu chtít trénovat co nejdřív, ale pokud nic nepřijde, strávím čas inspekčními cestami, budu sám sebe zdokonalovat v zahraničí, na dovednostních kempech, budu se věnovat vývoji mládeže... Možná to vyzní blbě, ale já jsem nažhavený zase trénovat. Kde to bude, nevím. V extralize je plno, ze zahraničí třeba něco přijde.
Preferoval byste dlouhodobější spolupráci, nebo byste šel i něco vyzkoušet na rok?
V tom by hrálo roli spoustu věcí. Třeba stavba týmu. Moje vize musí být slučitelná s tím, jak se to dělá v klubu. Za pět let v Třinci jsem byl o něčem přesvědčený, šel si za tím a nenechal jsem si a nikdy nenechám do toho zleva zprava mluvit. Lidi, kteří mě znají, ví, jaký jsem. Těch pět let bylo skvělých. A jestli půjdu někam na rok, dva nebo pět.., Důležité bude, jestli mě to bude naplňovat.
Jak těžké bylo udržet v třineckých hráčích nasazení i chuť po tolika úspěších, aby přišel i tento?
Já to tak dělám. Jak nejlépe umím. Jsem přesvědčený o správné cestě, držím se své vize. Klub jde jinou cestou, proto se naše cesty teď rozdělí.
 |
Postavil jste do brány Mazance, ten chytal zápas od začátku naposledy v úvodu března. Jak vás to napadlo?
Prostě jsem to cítil. Musíte to mít v sobě. Cítil jsem, že to Marek zavře, a neměl o tom pochybnosti. Nikdy se nedívám zpět. Dělám kroky, o kterých jsem přesvědčený. Třeba nevyjdou, ale já nelituju. Někdo nahoře to takhle chce. Marek čekal na příležitost dlouho, Ondra (Kacetl) měl skvělé play off a v podstatě nám ho vychytal, ale malinko mu došla šťáva. Jenže to je normální! Zase by byl odpočatější na případný sedmý zápas.
Je třetí titul nejemotivnější?
Určitě. Budu rád vzpomínat na všechny tři, ale tenhle završil pětiletku a je pro mě hrozně emotivní. Mrzí mě, že tu nemůže být moje rodina, ale brzy to s ní oslavím. Vážím si, že mě podporovala.
A byl třetí titul i nejtěžší?
V sezoně jsme si prošli slabším obdobím, neměli jsme hráče, kteří by se ofenzivně utrhli, ale měli srdce. A ne že se to jenom o nás povídá, že se tak chceme prezentovat. V hráčích to srdce opravdu máme, my ho s kolegy vybudovali. Skloubili jsme do jednoho týmu charaktery.
