Tenhle blafák proslavil především Martina Procházku, poslední léta však disciplíně samostatný nájezd kraluje Ton. Že by kladenská škola?
"Ale kdepak. Hodně praváků tuhle fintu používá," říká brzy čtyřiatřicetiletý útočník.
Petře, jaké to je ve vašem věku ujíždět všem mladším hráčům?
Sám jsem z toho překvapený. Když jsem se v devětadvaceti vracel do Čech, říkal jsem si, že rychlost už nebude taková. Ale není to pravda. Doufám, že mi to ještě nějaký rok vydrží.
A nedivíte se, že vám stále vychází bekhendové zakončení?
Je pravda, že takhle dávám nejvíc gólů. Když si psychicky věřím, je to moje nejoblíbenější zakončení. Když se všechno podaří, nemá gólman šanci. Můžete se zeptat Tomáše Duby. I když na tréninku čeká kličku do bekhendu, dávám mu góly.
Dá se říci, že je tahle varianta nechytatelná?
Člověk to musí hodně trénovat. A taky k tomu mít přizpůsobenou hokejku. I když půjde brankář na stranu, jsem dost zkušený, abych improvizoval a udělal něco jiného. Takže to nechytatelné je. Ale je důležité, abych měl dost času a neotravoval mě zezadu obránce. Myslím, že tuhle variantu budu zkoušet pořád.
V derby jste jel na Adama Svobodu ještě jednou, ale bekhendový blafák nevyšel. Jak to?
Přiznám se, že jsem myslel, že podruhé už stejné zakončení nebude čekat. Chtěl jsem ho tím překvapit. Jenže on do poslední chvíle vyčkával a pak šel najisto. Dneska byl náš souboj 1:1.
V zápase jste nad Slavií vedli už 4:1, ale nakonec z toho bylo drama. Čím to?
Zkomplikovali jsme si to sami. Trenér nám vyčítal, že jsme za stavu 4:1 odehráli laxně přesilovku pět na tři. A vzápětí během minuty dvakrát inkasovali. Přiznám se, že jsme se v závěru báli.
 Sparťanský hokejista Petr Ton překonává ve sledovaném derby slávistu Svobodu. |
