„Když se ozval litvínovský šéf Jirka Šlégr a mohl jsem se dostat do klubu, kde se to hemží olympijskými vítězi a tradicí, byla to obrovská výzva,“ říká 57letý Dočekal, roky spjatý s Orly ze Znojma. Zpátky v extralize je po pěti letech.
Co je vaší hlavní pracovní náplní?
Vytipovávat hráče na příští sezonu, eventuálně na tuto. A zareagovat tak, abychom se nemýlili. Aby hráči, kteří přijdou, byli posilami a oporami. Dělám to samozřejmě v součinnosti s Jiřím Šlégrem, sportovním manažerem Pepou Beránkem a trenéry. Vždycky si vytipujeme, koho a na jaký post potřebujeme, jakou by měl mít roli v týmu, co od něj očekáváme. A já se ho pak snažím nalézt a dostat k nám.
Skautem nejste poprvé. Svědčí vám tahle role?
Myslím, že ano. Já to mám ulehčené tím, že jsem za svou kariéru různě po Evropě dělal roky trenéra, manažera generálního i sportovního, skauta. Přehled mám velký a dokážu zadání, na kterém se domluvíme, splnit. Když děláte skauta, musíte si za hráčem stát, musíte ho umět vytipovat a prosadit. Vysvětlit, proč ho vlastně chcete.
A bylo těžké prosadit cizince? Během sezony jste přivedl Kanaďany Patricka Kudlu, Samsona Mahboda a Švéda Edwina Hedberga.
Je to i logické, protože český trh je vyčerpaný. Hráči, kteří by do naší hry pasovali, nejsou. Nebo jsou, ale když někoho najdu, je předražený. Já spoustu kariéry strávil v německé nebo rakouské lize, přehled tam mám. Proto se snažím hráče, které mám nakoukané nebo s kterými jsem spolupracoval, přivést do našeho prostředí. Tedy do Litvínova.
A zdá se, že všichni tři zapadli do mužstva i lidsky.
U cizinců je to základ. Vždycky říkám, že je dobré, když je cizinec svobodný, v dobrém věku a je v Evropě vyzkoušený. Pokud se to skloubí s hokejovostí, je to ideální. A musí u něj být i poměr cena/výkon, ale oni jsou zvyklí na tyhle role. Potřebují čas na ledě, potřebují podporu, aby cítili, že se s nimi počítá. Pak je můžete na ledě opravdu ždímat a oni odvádějí nadstandardní výkony.
Proč chcete hráče single?
Mám teorii, že když cizinec není svobodný, manželka ho odvádí od hokeje. Oni to pak berou jako cestování po Evropě. Vybírám hlavně hráče, kteří jsou svobodní, bez přítelkyň, manželek, bez psa i bez kočky. (smích)
A když si ženu najde tady?
To už je mi potom jedno, hlavně ať se věnuje hokeji.
Jací jsou nováčci v kádru?
Kudlu znám z Nových Zámků, kde mě velice zaujal. Vidím v něm druhého Libora Šuláka s jeho předpoklady, dobře čte hru, výborně vypíchává kotouč, lidsky je dobrý. Akorát potřebuje trošku zesílit. Mahboda jsem měl na očích v rakouské lize i v KHL a vždycky jsem klukům říkal, že už ho v naší třetině nechci vidět. Což je vždycky dobré, protože když někoho nemáte rádi, pak ho chcete. Výborně bruslí, je agresivní, strhne mužstvo, je technicky vybavený, umí dát gól. Mně se strašně líbí a jsem rád, že je u nás.
A co Hedberg?
Má svůj příběh. Díky tomu, že je černoch, má rychlá svalová vlákna, proto nadstandardně bruslí. A je typ hráče, který nic nevypustí. Váží si všeho. Má ze sebou tři roky v KHL, kde nastupoval v jedné lajně s Mahbodem. Strašně se mi tam líbili. Skvěle bruslí, můžou se využívat v oslabení, přesilovkách. Naposledy hrál ve finském Pori a ve smlouvě měl klauzuli, že může jít do jiné evropské soutěže. Využili jsme toho, že hrál s Mahbodem v Záhřebu, abychom to prokontaktovali. Aby přechod byl snazší. Myslíme si, že se svým rychlostním pojetím bude v české extralize ozdobou.
Zmínil jste, že má příběh. Každého zajímá, jak se z Kolumbie dostal do Švédska. Ptal jste se?
To je takové osobní... Ale asi neprozradím nic tajného, že byl adoptovaný švédskými rodiči.
Edwin Hedberg slaví s litvínovskými fanoušky triumf nad Kometou.
Máte další cizince v merku?
Samozřejmě máme v hledáčku v případě nutnosti další posílení. Uvidíme, jak se bude vyvíjet situace s Tomášem Pavelkou, který hostuje ze Sparty. Musíme být připravení. Za chvíli končí přestupní termín a nemůžeme si dovolit zaspat. Chceme hrát play off, to je náš cíl.
Strávíte skautováním hodně času u internetu a televize?
Já málo. Hodně cestuju, abych se přiznal. Musím mít hráče vyskautované na vlastní oči. Sednu si před zápasem na zimák, dívám se na rozbruslení, jak se hráč chová, pak sleduju celý zápas jen jeho. Jak reaguje v krizových situacích, jakou má řeč těla na střídačce, když se mu daří, když nedaří. Když je pod tlakem, kam se vytáčí, jestli doleva, nebo doprava, co dělá s pukem. Jak hraje posledních kritických pět minut, jestli chce na led a je vůdčí typ, v jakém je mužstvu, jakou roli v něm má. Je to souběh věcí, které si musím dát dohromady, abych se pak jako skaut mohl za něj zaručit. A říct: Ano, toto je on, já ručím svou hlavou, že bude dobrý.
Takže v Litvínově moc času netrávíte a jste pořád v trapu?
Abych řekl pravdu, jsem tady celkem často. Za ty roky mám evropské soutěže naskautované detailně. Spíš jsem potřeboval pochytit znovu po letech českou extraligu. Naposledy jsem byl se Znojmem v rakouské EBEL a vzhledem ke zdravotním potížím už mě to cestování unavovalo a zatěžovalo.
Nechtěl jste na střídačku, když Jiří Šlégr skládal funkci trenéra?
Před sezonou jsem měl jít původně do rakouského Dornbirneru dělat trenéra i manažera, už jsem měl smlouvu podepsanou. Ale jelikož se mi nahromadily ty zdravotní problémy, nakonec jsem to neakceptoval. Měl jsem dvě velmi konkrétní nabídky i z extraligy, jednu z německé nejvyšší soutěže.
A nakonec jste v Litvínově.
Přitom se ozval jako poslední, ale Jirka Šlégr mě s nabídkou oslovil po všech stránkách tak, že jsem neváhal. Jeho vize mě nadchla. Poučím se od lidí, co jsou v klubu, a já jim taky něco můžu dát. Mám rád zodpovědnost a určité pravomoci. Pokud se to sejde a můžu být s lidmi, kteří něco hokejově dokázali a ještě s nimi spolupracovat, tak to byl ten impulz, který rozhodl. Kam povedou moje cesty příště, uvidíme.
Litvínovský Patrick Kudla (vlevo) odstavuje od puku Jakuba Hermana ze Zlína.
Považujete se za světoběžníka?
Říkám si, že dokud je o člověka zájem, je škoda toho nevyužít. V Litvínově se mi moc líbí a jsem tady hodně spokojený. Výzva je to pro mě i v tom, že se musím zase učit, co a jak v extralize. Pět let jsem v Česku nedělal. Obrovská devíza je v tom, že v litvínovském klubu si všichni pomůžeme. Já jsem přišel doplnit realizační tým, být takovým tím... jak bych to nazval...
Šedou eminencí?
(smích) To se tak nemůže říct. Ale nepřišel jsem nikoho připravit o místo. Spíš doplnit tým tak, abychom byli úspěšní jako celek.
Jaké je pracovat s olympijskými vítězi Šlégrem a Beránkem?
Jsou to normální obyčejní kluci. My se známe roky, o to je to snazší. Na to, jaké jsou v Litvínově hokejové veličiny, klub působí velmi skromně. Ale všechno v něm funguje.
A jak funguje schvalování posil?
My to konzultujeme dohromady. Máme to na starosti s Pepou Beránkem, veškeré věci konzultujeme s Jirkou Šlégrem. On má právo veta.
Nelekl jste se, když jste spadli na poslední místo tabulky?
Ne. Když jsem přišel, mužstvo už bylo z 80 procent poskládané. Ale když se na něj podíváte, přesně víte, co mu chybí. Za pochodu se to snažíme odstraňovat. Proto přišli noví hráči. Vůbec jsem posledního místa nelekl. Horší už to být nemohlo, jde to už jen nahoru. Při vyrovnanosti extraligy, když se kádr vhodně doplní, můžeme hrát poměrně vysoko.
Litvínovský Samson Mahbod brzdí před kladenským brankářem Denisem Godlou.
Ve Znojmě jste nejdřív strávil osm let, v další etapě pět. Jak poslední vaši éru v EBEL hodnotíte?
Když jsem z Karlových Varů přicházel do Znojma po deseti letech, bylo to do jiné soutěže. EBEL jsem znal a úkol byl dostat se do semifinále nebo zkusit hrát o nejvyšší příčky. Tenhle cíl nám dal majitel klubu pan Ohera. A nám se to povedlo. V jedné sezoně jsme dokonce byli blízko titulu. Jinak jsme pravidelně hráli play off a důstojnou roli. Angažmá bylo úspěšné. Vzhledem k tomu, že jsem dostával každý rok nabídky z extraligy, rozhodl jsem se po konzultaci s majitelem odejít za další výzvou.
Bylo pro vás těžší prosadit se v rakouské EBEL, nebo v extralize?
Těžko říct. My na EBEL měli velmi skromné podmínky, vlastně ta soutěž se tam hraje jen díky majiteli panu Oherovi. Měli jsme štěstí na výběr hráčů. Většinou jsme se do nich trefili. Jsem rád, že vize, kvůli které mě pan Ohera bral, se splnila. Hráli jsme ve finále, hráli jsme Ligu mistrů. Sice nebyl titul, ale pro mě to splnilo všechno, co jsem čekal.
A bylo tedy těžší hrát semifinále extraligy než finále EBEL?
Ty soutěže jsou diametrálně odlišné. EBEL je něco mezi AHL a East Coast, v extralize mají mančafty širší kádry. Asi bych řekl, že možná v extralize je to složitější.
Sluší Znojmu EBEL?
Pro Znojmo je ideální. Město je na hranicích, přijíždí tam rakouští fanoušci, lidi mají tu soutěž rádi. Klub v ní zanechal velmi dobrou stopu, výborně reprezentuje město.
Bylo v létě reálné, že se Znojmo vrátí do českého hokeje?
Nedokážu to rozklíčovat, o tom věděl jen majitel. Nevím, jak to bylo blízko. Každopádně je pro Znojmo dobře, že zůstalo v EBEL.
Pracovně jste se „vyřádil“ víc v extralize než v EBEL?
Spíš v extralize, ale EBEL byla náročnější, protože člověk se musel učit pracovat v cizím jazyku, řády a organizace byly jiné. I komunikace s hráči, s agenty... Nakombinovat, že český tým hraje rakouskou soutěž, která je stylem AHL, je složité. Musí do toho přijít cizinci takoví, aby si mentálně a hokejově sedli s českými hráči, což není moc snadné skloubit. Jednodušší práce, ale náročnější byla v extralize.
A jak na tom bylo Znojmo finančně v extralize a teď v EBEL?
Já bych řekl, že stejně. V extralize jsme byli nejchudší, v EBEL taky. Ale měli jsme Dopitu, Pardavého, Puchera, mohli jsme si dovolit takové tři čtyři hráče. Uram a Pucher přišli za pár korun ze slovenské extraligy s tím, že se zviditelní. Ostatní hráli za pár peněz. My měli jen rozpočty 25 až 40 milionů korun.
