„Je to něco nad mé očekávání po tom, co jsem šel do Frýdku-Místku. Tak blízko poháru už asi nikdy nebudu a takové zápasy si zřejmě také už nikdy nezahraju,“ prohlásil Zbořil, jehož třinečtí trenéři povolali z partnerského prvoligového Frýdku-Místku. Z něj během této sezony za Oceláře nastoupilo 18 hokejistů. Na finále zůstali Zbořil a útočník Svačina.
Pro Zbořila byl šok, když ho trenér Václav Varaďa začátkem února povolal do extraligy a hned v Karlových Varech (2:3 v prodloužení) byl v základní sestavě.
„Vůbec jsem to nečekal,“ přiznal. „Chvilku jsem se sžíval - jak se soutěží, tak se zázemím, prostředím i personami v kabině. Přece jenom, když vedle vás sedí Nesty, Růža (Nestrašil a Růžička), tak je to něco jiného, než když jste třeba mezi juniory ve Frýdku-Místku. Zápasy v základní části mi pomohly, abych se docela adaptoval, a play off už beru tak, že jsme spoluhráči a všichni se snažíme odevzdat co nejvíce.“
S příchodem do elitního týmu mu pomohl obránce Tomáš Kundrátek, který je stejně jako on rodák z Přerova. „Odtamtud se známe. Měli jsme spolu letní přípravu. Popichovali jsme se už během sezony. Pomohli mi i kluci, kteří už byli ve Frýdku Místku přede mnou. Ukázali mi co a jak. Ale nápomocni jsou všichni. Od kustodů přes spoluhráče. Je to super.“ A v minulé sezoně, když byl ještě v Přerově, poznal i brankáře Ondřeje Kacetla.
Přece jen, nežije v napětí, že najedou v týmu skončí?
„Jsem tady jak v Survivoru (reality show o tom, kdo přežije na opuštěném ostrově),“ usmál se. „Přežívám zápas od zápasu. Vím, že tady nemám pevnou pozici, musím hrát na maximum, vyvarovat se chyb. Může se stát, že už nenaskočím, ale neberu si to tak.“
Na to, že Zbořil dosud se Zlínem, kde hrál za juniory a poprvé nakouknul do extraligy, okusil jen předkolo play off, působí ve finále velice jistě.
„Přijde mi, že když si obleču třinecký dres, jako kdyby mi naskočila stamina (výdrž), jak je tomu ve videohrách. Hned se cítím daleko více neohrožený, sebevědomější. Je to rozdíl, když kolem sebe máte spoluhráče, kteří vám na ledě v různých situacích pomohou. Někde jinde by vás nechali třeba vytrápit. Tady se hraje suprově,“ pochvaluje si obránce.
Dodal, že se hlavně snaží nynější zápasy si užít. „Větší tlak možná zažívají rodiče, děda, přítelkyně. Ti jsou vždycky nervózní. Já to beru, jak to je - odevzdám maximum a buď to bude stačit, nebo ne. Uvidíme.“
Dodal, že jeho blízcí, ale i kamarádi, se většinou snaží na zápasy přijet. „A když nedorazí, dívají se v televizi a pak mi píšou. Teprve pak, po zápase na telefonu, jsem vždycky pod tlakem,“ smál se.
Byť má na beka ideální příjmení, upozornil, že ho moc hokejově nevystihuje. „Spíše se vše snažím ubruslit, hrát pozičně a holí. Nejsem nějaký pořízek, který by to boural. To ani nemám rád, nevyžívám se v tom a ani to moc neumím.“ Takže ho spíše charakterizuje jméno - mikulášské technické dárečky? „Něco takového, nějaká taková nadílka v rohu. Snažím se,“ odpověděl.
Utkání 44. kola hokejové extraligy: HC Oceláři Třinec - HC Dynamo Pardubice. Zleva Adam Musil z Pardubic, brankář Ondřej Kacetl z Třince a Mikuláš Zbořil z Třince
Připustil, že finále jsou jeho poslední zápasy za Třinec. Nevěří, že by v týmu mohl zůstat i příští sezonu. „Nevypadá to tak. Nevím, co k tomu říct.“
Takže půjde zpět do Frýdku-Místku? „Ani tam. Úplně jinam.“
Zůstane v Česku? Přestoupí do jiného extraligového celku?
„Nemůžu všechno říkat... Ale ne, bude to zase Chance liga,“ přiznal.
Teď hlavně žije dalšími finálovými duely, které Oceláře čekají v Praze v pátek od 18.30 a v sobotu od 17.00. „Těším se, udělám si divácký rekord. A později budu dětem vykládat, před kolika lidmi jsem hrál.“
