„Nerad bych časem litoval, že jsem to v Rusku nezkusil,“ objasňuje Leška, proč se rozhodl přijmout nabídku dvanáctého týmu uplynulého ročníku superligy.
Jak složité bylo rozhodování, jestli do Ruska odejdete?
Hodně těžké. Ze Zlína jsme dostal dobrou nabídku, už jsme byli dohodnutí. Probíral jsem to s rodinou, na straně mínusů stálo těhotenství manželky. Nakonec jsem si řekl, že to chci zkusit.
Jakou roli sehrál váš bývalý spoluhráč ze Zlína Jiří Marušák, který bude rovněž v Petrohradu působit?
Je to jeden z důvodů, proč jsem ruskou nabídku vzal. Chodili jsme spolu na základní školu, jsme spolužáci. Jirka mi popsal metody trenéra Solovjeva, kterého dobře zná z Novokuzněcku. Nesází na klasický ruský dril.
Solovjev je novým trenérem Petrohradu, vás si přivedl jako posilu. Může to pro vás být výhoda?
To nevím. Člověk musí na ledě vždycky ukázat, co umí, aby mu trenér důvěřoval. Ovšem abych se přiznal, trošku mám obavu z toho, že z Ruska se předčasně vrátilo hodně hráčů.
Jak jste na tom s ruštinou?
Doufám, že ji rychle opráším.
V Petrohradu jsme letos jednou už byl, Zlín tam sehrál Pohár mistrů. Stačil jste město poznat? A co říkáte Ledovému paláci, kde budete hrávat?
Hala je velice pěkná. Ale je tam obrovské hřiště, což má své výhody i nevýhody. Budu se muset přizpůsobit. Město jsem poznal jen trochu. Do Petrohradu sice jedu za hokejem, ale jestli mi zbyde čas na obhlídku města, určitě se na něj rád podívám.
V letošním play-off jste si kvůli zlomenému kotníku příliš nezahrál, dokonce jste musel na operaci. Jak to s vaším zranění vypadá dnes?
Zítra by mi měli sundat sádru, pak začnu rehabilitovat. Počítám s tím, že do měsíce bych mohl začít naplno trénovat. Do Ruska pojedu koncem června, rodina se za mnou vydá, až se tam zabydlím.
