Byl to pro něj mimořádný den. Dovršil šestadvacátý rok a večer vybojoval titul.
Co budete slavit víc?
Všechno dohromady, ale titul daleko víc.
Se Slovenskem jste dosáhl velkých úspěchů, teď máte český titul. Dá se to srovnat nebo je to úplně něco jiného?
Liga je dlouhodobá soutěž. Strávíte tím deset měsíců, od připravy až doteď. Rozhodně je to namáhavější, v play-off se hraje na čtyři vítězné zápasy. Pro diváky je to hodně zajímavé, ale pro nás strašně náročné na nervy. Světový titul prožívá celé Slovensko, tady je to velká událost jenom pro Pardubice. Ale pro mě jsou ty pocity krásné úplně stejně.
Pardubice po titulu prahly šestnáct let. Můžete ten úspěch vůbec pořádně docenit, když odtud nepocházíte?
Zvlášť kvůli těm okolnostem je to krásné. Je super slavit s lidmi, s kterými strávíte celý rok. Navíc si mě oblíbila jižní tribuna, jsem rád, že jsem k takovému triumfu mohl pomoct. Určitě si to zasloužíme.
Zlín jste porazili 4:0 na zápasy. To vypadá hodně jednoduše...
Je pravda, že oni byli unavenější, měli málo hráčů. Ale bojovali, hráli dobře. Jsem rád, že se nám dařilo střelecky, dali jsme první gól zápasu, to bylo důležité. Pak jsme to výborně ubránili.
Jak vám bylo v okamžiku, když jste v přesilovce nahrál Čajánkovi, a ten vracel do prázdné branky?
Bylo to hrozné! V tu chvíli to bylo 0:0. Viděl jsem Hejduka s Bulisem a chtěl rychle rozehrát. Ale nevšimnul jsem si na modré Čajánka. On to zachytil a mířil přesně do středu branky. Naštěstí jsem se stačil natáhnout a vyrazit. Byla to štěstí i dobrý reflex ode mě.
A co druhý gól? Asi si teď budete na Martina Čecha dávat větší pozor, že?
Čekal jsem přihrávku před branku, ale on vystřelil. Trefil mi brusli a od ní se to odrazilo dovnitř. Měl jsem tam mít ještě hokejku. Pravda, nachytal mě na hruškách, ale teď už je to jedno.
Asi jste se musel pořádně zapotit...
Určitě. Byl to hodně náročný zápas. Hlavně psychicky.
