„S Liborem Zábranským jsme začali jednat před play off. Pak jsem ho chtěl nechat co nejvíc v klidu, ale nějaké schůzky jsme měli a domluva byla rychlá. Řekli jsme si O. K., jdeme do toho a dali jsme si slovo. Tím to bylo jasně dané,“ líčí Jiří Kalous, 56letý rodák z Chomutova. Hrával tam první ligu, než ho na vysoké škole nadchla trenéřina - a už u ní zůstal.
Potřeboval jsem si především vyjasnit kompetence. To se stalo. Abych věděl, že koučink, trénování a sestava jsou plně v mé dikci. To pro mě bylo rozhodující.
Jiří Kalousnový trenér brněnské Komety
Předchozího „trenéra zvenčí“ Petra Fialu si váš šéf oťukával několik měsíců, leccos kolem hokeje s ním probíral. S vámi také?
V našem případě hrála roli hektická doba v play off. Kdo to zná, ten ví, že koncentrace v takovém případě jde čistě k zápasům, soupeři a vlastnímu týmu. Samozřejmě když jsme se o naší spolupráci bavili, tak mi Libor nastínil, jak se tvoří mančaft, něco už měl rozdělané, ale do hloubky jsme nešli.
Zajímalo ho, co si myslíte?
Zeptal se mě na hráče, s nimiž se jednalo. Já jsem souhlasil. Výhoda je, že Libor na té střídačce stál, a díky tomu ví, co je potřeba.
Chtěl znát váš pohled na hokej?
Není tak těžké si zjistit informace. V hokejovém prostředí se známe všichni, víme, co kdo hraje, jak pracuje. Společných známých je spousta. Hlavně šlo o ta jednání, jakým způsobem jsme je vedli a co jsme si řekli za představy. Velmi rychle jsme se na nich shodli, z mé strany zájem byl a pak bylo jen na něm, jestli si mě vybere.
Jaké představy jste měl?
Potřeboval jsem si především vyjasnit kompetence. To se stalo. Abych věděl, že koučink, trénování a sestava jsou plně v mé dikci. To pro mě bylo rozhodující. Samozřejmě jsem velmi otevřený jiným názorům, vnímám je, poslouchám je, ale to rozhodnutí, když za něco zodpovídám, musím udělat já. Tohle Libor respektoval, za což jsem rád, a pro mě pak nebyl důvod říct mu ne, když jsme se domluvili.
Už jste kolem sebe slyšel hlasy, že to bude jinak?
Než jsem do Brna přišel, nějaké informace jsem měl. Ale Libor byl kromě toho, že je majitel, také koučem. Pak je naprosto v pořádku, že si střídačku řídil on. Pokud jsem koučem teď já, musím si věci kolem sestavy a trénování řešit sám ve spolupráci s kolegy na střídačce.
O pozici trenéra Komety se říká leccos. Třeba že je prodlouženou rukou majitele.
Ona to ale je nejen samostatná, ale i společná práce! Byl bych sám proti sobě, kdybych nevnímal názory tak zkušeného trenéra a manažera. Zodpovědný za výsledek ale budu já, a pokud mám nést zodpovědnost, tak plnou.
„Rozdvojená“ Kometa. Znojmo prodalo do Brna licenci na druhou ligu |
Kometa je však Zábranský.
Je její majitel a představitel, tak to je. Ale i Libor prezentoval dostatečně, že se z toho každodenního zápřahu na střídačce a na tréninku stáhne, protože má spoustu jiných záležitostí. Bude se stavět hala, má na starosti celkový chod organizace, do toho nákup licence na druhou ligu, juniorka a mládež celkově. Starostí je hodně.
Jak se na střídačku nastupuje po tak výrazné osobnosti, jakou Zábranský je?
Jdu na tu pozici se svojí představou a ta je, že mě lákají jen ty nejvyšší cíle. Stejně jako celou Kometu. Chce atakovat titul, hrát o zlato. To je jedním z důvodů, proč jsem v Brně. Jsem podobného ražení.
Vaše dosavadní angažmá tomu odpovídají, samá špička. Máte štěstí na velkokluby?
Těžko říct, jestli tohle je štěstí. Z nějakých důvodů k té spolupráci vždycky došlo. Nevím, co bych k tomu dál řekl, sám sebe hodnotit nebudu. Nedělám to.
Nebývají to ale vyloženě dlouhodobá angažmá...
Jak se to vezme. V Liberci jsem byl tři roky, přišla nabídka ze Lva do KHL, akceptoval jsem ji. V Třinci jsem byl dva a půl roku. Co mě mrzí, je angažmá ve Spartě, kde jsme první rok vypadli ve čtvrtfinále shodou okolností s Kometou a já chtěl dokázat, že druhý rok výsledek přijde. Mrzí mě, že jsem nedostal trochu víc času. Cítil jsem, že mančaft si sedá, že jsme ho doplnili, jak jsme chtěli, a že si můžeme sáhnout na výsledek. Takže tam jsem skončil, ale jinak jsem všude dodržel smlouvu. I naposledy v Magnitogorsku jsem byl dva roky.
Bude v Kometě trpělivější prostředí než na Spartě?
Nechci soudit ani předjímat, co jak bude. Strašně se těším na práci, opravdu hodně, a věřím, že bude úspěšná.
Mužstvo ale bude hodně obměněné, to čas chce.
Je pravda, že malinko času na to, aby si to sedlo, je potřeba. Otázka je, jak to zvládneme. Já jsem velký optimista.
Kromě toho, že jste působil ve velkoklubech, se pohybujete mezi pozicemi hlavního trenéra a asistenta. Není to obvyklé.
Jak se to vezme. V českém prostředí jsem byl kromě Slavie, kde jsem začínal jako asistent Vládi Růžičky, všude hlavní. Asistentem Pepy Jandače jsem byl v KHL. Zajímalo mě Rusko, celá ta soutěž, chtěl jsem KHL poznat a nelituji toho. Mimochodem spolupráce s Pepou byla výborná, byli jsme partneři a dostával jsem hodně prostoru. Tam jsme dělali opravdu týmově.
 |
Je vám jedno, na jaké židli zrovna sedíte?
Podle toho, co je to za štaci a s kým na ni jdu.
Jsou si trenéři a manažeři Zábranský a Růžička v něčem podobní?
Oba dva jsou velké osobnosti, mají úžasné zkušenosti a očekávám, že u Libora to bude stejně jako u Vládi hodně inspirativní. Člověk se učí pořád, a já když mám možnost učit se od kolegů, kteří mají co předat, jsem jedině rád.
Dala vám doba po Růžičkově boku dobrou průpravu na to, co vás čeká v Kometě?
Asi ano, ale i já už mám něco za sebou. Považuji se stále za mladého, ale v praxi jsem přes třicet let a měl jsem tu čest pracovat s velkými osobnostmi. Kromě Vládi Růžičky to byli například kdysi dávno Vláďa Caldr, pak Pepa Beránek starší, Marek Sýkora, Česťa Šindel, pan Vůjtek, Pepa Jandač z té mladší generace, Ilja Vorobjov nebo Viktor Kozlov v Rusku. Jsou to velké osobnosti českého i mezinárodního hokeje. Inspiroval jsem se během let u hodně zajímavých lidí.
Znovu jsme u toho, jestli jste měl štěstí. Ne každý naskočí na takto parádní dráhu.
Co je to v tomto případě štěstí? Ti lidé si vás na základě něčeho vyberou, na základě něčeho s vámi chtějí pracovat.
Nahrála vám doba, která byla nakloněná souhře trenéra praktika a trenéra analytika, jímž jste byl?
Možné to je. Na druhou stranu když člověk nějaký pátek pracuje, tak má zkušenosti. Jsem rád, že jsem měl šanci projít si všechny kategorie od mládeže, že jsem si zkusil 1. ligu v Berouně, extraligu s velkými osobnostmi, byl jsem i v nároďáku. Je to pro mě zajímavý život, a hlavně práce, která mě baví. Mám to štěstí, že dělám, co mě naplňuje.
Musel jste hokej nastudovat, nebo jste si ho odžil?
To druhé samozřejmě. Nehrál jsem ho na té nejvyšší úrovni, ale hrál jsem jako mladý ještě za totality první ligu. To taky nebylo tak snadné. Pak jsem se dostal na vysokou školu a tam jsem už věděl, že mě to táhne k trénování. Zaměřil jsem se na to. Vrhl jsem se na koučink, šlo to ruku v ruce se studiem, ale hokejový analfabet nejsem. Vím, co je na ledě potřeba.
Věříte pokročilým statistikám?
Sleduji je, protože si myslím, že čísla, pokud jsou poctivě dělaná, vypovídají objektivně o individuálních výkonech hráčů. Neovlivní je subjektivní názor trenéra, manažera nebo skauta, a jestliže jsou sbíraná pečlivě, tak nelžou. Čísla jsou jednou ze součástí mozaiky, kterou musíte poskládat.
Takže pokud hledáte dejme tomu střelce do druhé lajny, najdete ho v číslech?
Je to jeden z aspektů, na které člověk musí koukat. Pokud někdo není gólový, tak těžko zrovna vám vystřelí a začne zrovna u vás dávat 25 gólů za sezonu. Může se to stát, ale nebývá to tak. Samozřejmě dál je to o skládání týmu a o spojení rolí, jaké hráči budou mít.
Existuje v Kometě hráč, který vaše týmy dřív porážel, o kterého byste jako trenér teď stál? Namátkou Vojtěch Němec skolil před lety vaši Spartu.
Pamatuji si na to, ale co vím, má namířeno zpět do Znojma. Určitě bych chtěl Martina Erata nebo Leoše Čermáka. To byli kluci, kteří dotáhli mančaft k výsledku. Takové hokejisty by bral každý trenér. Já ale věřím, že jejich roli převezmou další.
Jaký hokej byste s nimi chtěl hrát?
Aktivní, celoplošný, ne svázaný jenom defenzivní taktikou, ale ani ne bezhlavý.
