„Když jsem tady šel po hlavní tribuně, vzpomněl jsem si na rok 1991 a na finále s Jihlavou,“ zmínil sérii ztracenou 1:3 na zápasy. „A já tehdy byl v kotli. Když ještě mezi elitou nehrály Karlovy Vary, tak Plzeň a Litvínov byly mému bydlišti nejbližší. Pamatuji si hodně zápasů, které jsem na zdejším stadionu sledoval.“
Karlovarský rodák se z fanouška proměnil v uznávanou hokejovou kapacitu. Už má za sebou zkušenost ze seniorského národního týmu, kde pracoval coby asistent i na mistrovství světa 2019, naposledy vedl jako hlavní kouč juniorskou reprezentaci. Po nedokončeném šampionátu v zimě sám svoji misi uťal.
Mlejnek oponuje Zábranskému: Od dvacítky odcházím, ale hráče jsem nepodrazil |
„Já věděl ještě před mistrovstvím juniorů, že poté skončím. A musím říct na rovinu, že mám naprosto čistý stůl. Všem kolegům jsem připravil podklady pro novou dvacítku. Ten krok jsem chtěl udělat,“ prozradil.
Přesto si pak vyslechl narážky, že měl mužstvo vést i na dohrávaném letním turnaji. „Ale já to oznámil už na konci listopadu, že po mistrovství pokračovat nebudu. Šampionát byl přerušený 29. prosince a za to já bohužel nemůžu.“
Po návratu na klubovou scénu, kterou zažil v Karlových Varech, Liberci či Sokolově, toužil. Po dennodenní řeholi na ledě i mimo něj: „Je to úplně něco jiného. Těšil jsem se hlavně na každodenní kontakt s hráči, na velmi častá utkání v běhu extraligy. Díky covidové době jsem toho u dvacítky nestihl moc odtrénovat.“
 |
Práce s hráči na klubové a reprezentační úrovni je jiná. „U národního týmu je všechno na dálku. Jen samé hovory, videomítinky a tak dále. Ten každodenní kontakt s hráči je úplně něco jiného než u reprezentace,“ porovnal pětačtyřicetiletý expert.
„Na klubové scéně může člověk něco napravit nebo nacvičit hned další den při tréninku. U reprezentace to šlo jen při turnajích nebo přes video,“ dodal.
V Litvínově si už Mlejnek užívá akci každý den, mužstvo se poprvé po dovolené sešlo v neděli.
Litvínov už trénuje na zúženém ledě, dva vyhlédnuté beky zlákala KHL |
„Když jsem v listopadu oznámil, že u reprezentace skončím, tak jsem žádnou nabídku neměl. Ale byl jsem odhodlaný a věřil, že něco přijde. Musím říct, že nabídka Litvínova mi ze všech ostatních dávala největší smysl,“ přiznal.
I genius loci na Hlinkově stadionu pomohl Mlejnkovi k rozhodnutí. „Když se podívám na strop, kde jsou jména lidí, s kterými jsem spolupracoval, tak ta historie tu prostě dýchá na každém kroku.“
S jednou litvínovskou legendou spolupracuje, vybral si ho hlavní trenér Vladimír Růžička starší. Tedy olympijský vítěz a coby hráč i trenér mistr světa. „Nikdy předtím jsme se na žádné štaci nepotkali. Nějakou větu jsme spolu někdy prohodili, ale to bylo tak vše.“
Hráči Litvínova se radují ze vstřelené branky proti Českým Budějovicím.
Teď spolu mluví neustále. „Moje úloha je maximální servis a nápomoc týmu. Samozřejmě taky názory a oponentura,“ osvětluje Mlejnek svoji roli.
Oponovat Růžičkovi mu nedělá problém: „Oponuje se mu stejně jako všem ostatním. Člověk si řekne, že to vidí takto, druhý poví něco jiného a přijdou pádné důvody a argumenty. V tom není žádný problém. Vždy to bylo tak, že si každý řekne své a to hlavní slovo má poté hlavní trenér. Já si myslím, že to k trenéřině patří a oba to od sebe očekáváme.“
Projekt Dukla? O ničem, tvrdí Růžička. S Litvínovem dře déle než obvykle |
Mlejnek neskuhrá, že nastoupil do role pobočníka. „Já jsem teď naprosto spokojený s pozicí, kterou mám. Troufám si říct, že v pětačtyřiceti letech ještě patřím do generace mladých trenérů, který se má co učit,“ mluví pokorně. „Určitě nejsem zdrcený z toho, že nemám někde pozici hlavního trenéra. Vůbec.“
Nástupce zkušeného Václava Sýkory, který zamířil do trenérské penze, by rád Vervu viděl zase v lepší polovině extraligové tabulky. „Cítím možnost Litvínov posunout z míst, kde se v posledních letech nachází. Skoro vždy, když jsem trénoval, jsem se snažil dostat klub ze spodních pater. A to mě láká,“ tvrdí.
„Navíc u reprezentace se mnou byli Litvínováci Zdeněk Orct a Robert Reichel, i díky nim je mi to tu blízké. Navíc to mám kousek domů. Ale hlavní důvod, proč jsem kývl, bylo pracovat pod Vladimírem Růžičkou.“
