To už nemusel v pět ráno vstávat do zahradnictví a už věřil, že se hokejem uživí, jak před čtyřmi lety vykládal v rozhovoru pro MF DNES.
Během té doby si ověřil, že stačí na elitní domácí soutěž. A teď jednatřicetiletý bek s ryšavou bradkou a typickou bezprostředností přidává další krásnou kapitolu do svého originálního příběhu: podle informací MF DNES podepsal kontrakt s Třincem, bohatýrskou organizací s mistrovskými ambicemi. „Omlouvám se, ale ještě není vhodná doba, abych to komentoval,“ nepotvrdil zatím změnu adresy Jaroměřský.
Oficiální to bude totiž až od května, kdy mohou hráči přestupovat. Odchod pracovitého beka potvrdil kouč a šéf Olomouce Jan Tomajko. „Je to tak, ale kam odchází, není na mně, abych sděloval,“ podotkl. „Mrzí nás to. Byl tady hodně let a zanechal tu stopu. To je bez debat. S jeho výkony jsme byli maximálně spokojeni. Jde za lepším, chápeme to. To je hokejový život. Odvedl nám dobrou práci a zlepšil se tu.“
Čím Třinec zaujal?
Spolehlivostí především.
Jaroměřský pravidelně patří k hráčům, kteří se pohybují vysoko ve statistice plus/minus porovnávající pobyt na ledě při vstřelených a obdržených brankách. V tomto ročníku byl s 19 body nejlepší v Olomouci a čtvrtý v celé extralize, k tomu přidal čtyři góly a sedm asistencí. Vyniká také blokováním střel.
Přesně tyhle „maličkosti“ ocení každý kouč i spoluhráč.
Jaroměřský Olomouci pomohl a Olomouc pomohla jemu. Udělal značný progres. „To je naše cesta. Někoho vzít, posunout ho a pak, když je dobrý, nemůžeme těmto klubům ekonomicky konkurovat,“ povídá Tomajko smířeně.
Přitom odchovanec Mladé Boleslavi hrával i třetí nejvyšší soutěž za Trutnov a Děčín, v profikariéru přestával doufat, natož snít o NHL jako většina juniorů.
„Jak už jsem byl smířený s tím, že hokej hrát ani nebudu, tak jsem nikdy neměl sny o NHL. Vstával jsem v pět ráno, chodil do zahradnické firmy a nevypadalo to, že bych hrál hokej. Pracoval jsem místo letní přípravy. Pak se naštěstí ozval pan trenér, který mě měl od žáčků a dělal asistenta v Benátkách, že jim vypadlo místo v obraně, vzali mě na zkoušku, jestli se chytím,“ líčil Jaroměřský v MF DNES.
„Dva roky jsem vyhrál bodování obránců, vydobyl jsem si pozici a pak mi zavolal trenér Fiala, jestli bych nešel do Olomouce. Hned první rok se nám povedlo postoupit, což je zážitek provždy. Jsem vděčný, že mě vzali, a myslím, že si to oplácíme vzájemně.“
Olomouc si zamiloval, stal se trojnásobným otcem a na ledě se zlepšoval tak, že si začal připouštět úvahy „aspoň“ o KHL.
„Přišel jsem do první ligy, pak jsme postoupili a ukázalo se, že nejsem na extraligu zvyklý. Byl to trochu skok a šel jsem na hostování do Kladna. Zlomilo se to, až když jsem se vrátil,“ říkal. „Můžete být sebelepší, ale když si nebudete věřit, nepůjde to. V Kladně jsem získal sebedůvěru, srovnal se s tempem a zjistil, že se extralize dokážu přizpůsobit. Ze začátku jsem byl vyjukaný, ale jak už ji nějaký rok hraju, cítím se každý zápas líp. Jsem vyhranější a víc si je užívám. Pořád se snažím pracovat na tom, abych své dovednosti vylepšoval.“
Za odměnu se po třicítce dočkal velkého přestupu v rámci extraligových mantinelů.
Čeká ho další výzva.
A třeba i na tu KHL sympatický zahradník ještě dosáhne.
