Možná si tenhle moment vybavíte: Jakub Klepiš, devatenáctiletý drzoun v útoku Slavie, v roce 2004 rozhoduje proměněným nájezdem sedmé čtvrtfinále ve Znojmě a posílá za postupem pražský celek.
ZajímavostiStřípky ze vzájemných zápasů Komety a Vítkovic
|
„Já si na to pamatuju až moc dobře,“ praví Klepiš s odstupem času vážným hlasem. Tehdy před vyprodaným stadionem na jihu Moravy napřed „vymíchal“ domácího brankáře Tomáše Dubu a pak, při návratu na střídačku, před zkoprnělými hráči Orlů smekl helmu a pokynul jim. „Něco na mě pokřikovali, tak jsem si helmu sundal. Hloupé gesto. Neměl jsem si to dovolit, byla to mladická nerozvážnost,“ vypráví.
Play off si od té doby po Slavii zahrál ještě za Třinec a Mladou Boleslav, dvakrát slavil titul. Letos se chystá s Kometou Brno do předkola proti Vítkovicím, jeho start je už dnes.
Těšíte se?
Všichni se těší. Člověk se celou sezonu kodrcá, hraje 52 kol, denně na sebe navléká výstroj. Bylo by divné, kdyby se netěšil.
Divná je ale zároveň celá sezona, a play off bez fanoušků tomu nejspíš dá korunu.
Bohužel tak to je, ta sezona už se nezmění, na to jsme si už zvykli. Očekávám, že od středy všichni ve hře ještě trochu přidají. S diváky by to bylo lepší, ale i bez nich to budou dobré zápasy.
Budete mít ze hry stejně intenzivní pocit i vy na ledě, když po každé akci nebude mela v hledišti?
Jasně že to není vůbec stejné. Když srovnáte na 2:2 nebo dáte na 3:2 a všechno to kolem vás vybuchne, nakopne vás to. Jinak se jde do šarvátek, lidi pískají na hráče, to všechno k tomu patří. Teď to není, je to smutný, ale jiný to nebude.
Máte stejnou radost z gólu, když ho slavíte jen sami se sebou na ledě?
Osobně jsem góly nikdy moc neslavil... mám to trochu jinak. Já jsem raději, když na gól nahraju. Těžko se to dá popsat. Radost máte, ale když fanoušci vyskočí a začnou řvát, je to jiný.
Co si vybavíte, když se vrátíme do jara 2004 a na rozhodující nájezdy ve čtvrtfinále ve Znojmě?
Vezl jsem si puk na bekhendu, naznačil jsem, přehodil jsem si puk na forhend a hned jsem si ho vrátil na bekhend.
A poslal jste Slavii do semifinále.
Brankář na to nezareagoval. Nechci snižovat kvalitu tehdejších gólmanů, ale dřív chytali trochu jinak a bylo snadnější jim dávat góly. Dnes jsou daleko rychlejší. Jsem rád, že jsem tehdy ten nájezd proměnil, ale myslím si, že kdybych tu stejnou kličku udělal dnes, tak z toho gól není. Viděl jsem to ze záznamu a nebyla to super finta. Nic tak rychlého, aby nemohl zareagovat.
Zrodila se tam vaše kariéra chladnokrevného exekutora?
Od malička jsem měl rád nájezdy, zkoušel jsem při nich různé blbosti. Pár jsem jich dal, při pár z nich jsem ani nedojel k bráně. To mi uskočil puk. Nepovažuji se za super exekutora, ale baví mě.
ONLINE: Vítkovice vs. Kometa Brnopodrobná reportáž od 17:30 |
Měl jste v play off někdy trému?
Abych řekl pravdu, tak když jsem byl mladší, neměl jsem nervy z ničeho. Postupem času je mám trochu silnější, protože cítím i zodpovědnost za mančaft. V Brně jsem druhý nejstarší. Rozklepaný samozřejmě nejsem, ale nějaká nervozita tam je.
Zažil jste někde při play off tlak na to, abyste určitě byli úspěšní?
To víte, že ano, hlavně v Rusku. Tam se rozdávají velké peníze, ale majitelé kolikrát hokeji nerozumí. Když ale dávají peníze na odměny, tak určitý tlak vyvinou. Naštěstí to nejvíc bylo znát právě tam, kde jsme vyhráli, tedy v Ufě.
Tam jste vídali gubernátora v šatně?
Taky, taky. Jak jsme prohráli a zápas nebyl podle jeho gusta, přišel dělat narážky na výplaty. Zase na druhou stranu pokud se hrálo dobře a byla radost, tak nám taky zničehonic oznámili, že dostaneme bonusy, které jsme původně ani neměli dostat, když vyhrajeme.
Teď hrajete v Kometě na specifickou smlouvu. Před sezonou se o ní mluvilo jako o motivační, podmíněné odvedeným výkonem.
Nevidím v tom žádný rozdíl. Dá se říct, že je to normální smlouva. Když to srovnám, tak je to smlouva jako každá jiná.
Kdybyste tři týdny nebodoval, nepoznáte to?
Ne.
Musel jste se loni v létě rozmyslet, jestli ji v Brně podepíšete?
Vůbec jsem se nerozmýšlel dlouho. Byl jsem rád, že jsem tu možnost dostal, a jsem rád, že jsem ji přijal.
I když jste po pár týdnech uvízl v cizím městě při lockdownu?
Takhle jsem o tom nepřemýšlel. Byly chvilky, kdy děti byly doma v Praze s manželkou, ale ta cesta z Brna do Prahy není tak strašná, abych za nimi nemohl dojet, když se mi stýská. Starší syn už to chápe, ví, že hraji hokej za Brno. Manželka mě podporuje celou dobu, no a malý se těší na tátu, takže je rád, když se zjevím. Má radost.
Fandí se u vás doma Kometě?
Většinou to tak bývá, že se fandí tomu, kde hraje táta, ale u nás to Brno není. Malej hraje na Spartě, takže je takový malý sparťánek.
 |
Poznal jste v Kometě to, o čem se mluví jako o play off náladě nebo vítězném návyku?
Kometa měla období, kdy to v play off válcovala, vyhrála dvakrát po sobě a to tak většinou bývá, že když něco takového nastane, nějaké nálepky z toho vzniknou. Třeba že Kometa začíná hrát až v play off. To jsem samozřejmě slyšel, ale je to strašně ošemetné. Letos když se podíváte na naše poslední zápasy, tak jsme je odehráli špatně. Jak týmově, tak já osobně, motal jsem se tam jako Bludný Holanďan. Narovinu jsem hrál úplný hov... Beru ten týmový projev i na sebe, nehrál jsem tak, jak bych chtěl a měl, a my do toho budeme od středy muset dát o hodně víc.
Frázi, že sezona Komety začíná až v play off, neberete?
Myslím, že určitě ne. Samozřejmě jsme chtěli hrát líp, jako každý tým. I my jsme chtěli vyhrát víc zápasů, než jsme vyhráli, ale když to řeknu blbě, to už je teď minulost. S tím člověk nic nenadělá. Teď musíme koukat na středu, na předkolo, jít zápas od zápasu a dát do toho maximum.
V jaké formě jde do předkola váš druhý útok?
Byl to teď takový mišmaš, hráči se tam střídali, hledalo se nejlepší složení. Dřív v sezoně to tam padalo Peteru Schneiderovi, pak to šlo trochu dolů, to víme. Uvidíme, v jaké sestavě vyjedeme na Vítkovice.
Bude rozdíl hrát na tři vítězné zápasy místo obvyklejších čtyř?
O trochu jiné to bude. Rychlejší. Strašně důležitý bude první zápas, který může udat tón a převážit misku vah na jednu ze stran. Kdo ho vyhraje, může si začít víc věřit, a pak už mu stačí vyhrát v uvozovkách jenom dvakrát. Pak už to může jít strašně rychle.
