Na jeho konci si od bývalého kouče ale musel stejně vyslechnout: Jsi dobrý. Měls na to, ale máš smůlu. Jsme na platovém stropu a obránci se nám do něj už nevejdou.
Tak se Jakub Čutta odporoučel domů. Do Česka. A navlékl dres Karlových Varů. Na západě Čech se upsal na tři a půl roku.
Jak vůbec vypadá kemp jednoho z týmů NHL?
Přijede šedesát sedm kluků. Sedmnáct z nich má své místo v týmu už jisté, zbylých pětačtyřicet, když neberu gólmany, se popere o volná místa.
Jakub Čutta- Šestadvacetiletý obránce zamířil už ve svých šestnácti letech do zámoří. |
Je vidět mezi nimi rivalita?
Dřív to bývalo horší. Teď už je to trochu víc rozsektované. Někteří kluci už ví, jakou mají v týmu roli.
Jakou třeba?
Čekají, že stejně půjdou na farmu.
S kolika hráči jste se pral o washingtonský dres vy?
Na jedno místo vycházelo tak pět obránců.
Vy jste měl ale trochu výhodu, ne? Znal jste se s koučem Boudreauem, pod kterým jste na farměWashingtonu hrával v AHL za Hershey Bears.
To byl taky jediný důvod, proč jsem do toho šel. Mluvili jsme spolu po telefonu. Říkal: Nic ti nezaručuju, dám ti ale ještě šanci. Budeš tu do posledního dne. Přijeď.
Na to by slyšel asi každý.
Jenže v těchhle věcech člověk nikdy neví nic dopředu. Washington měl šest obránců, sedmý byl dlouhodobě zraněný. S otřesem mozku. Chtěli sedm až osm obránců. Trenér říkal, když zahraješ jako na farmě, tak by neměl být problém. Měl bys první tým udělat.
Jenže to nevyšlo.
Udělali nějaké nákupy před sezonou a dostali se přes platový strop.
Tak proč někoho nevyměnili?
To se v době kempu nepovedlo. Každý na to přitom čekal. Nakonec se z kempu do týmu nedostal vůbec žádný obránce. Ani mladí ani staří.
To budou hrát ve Washingtonu bez obrany?
Mají šest beků. Když bude potřeba, bude na obránci zaskakovat útočník Fedorov.
Takhle vám to vysvětloval kouč Boudreau?
Říkal mi, že to není jeho volba, ale volba managementu. Nepovedlo se udělat prostor pod platovým stropem a tím pádem máme všichni smůlu.
Nevnímal jste to jako podraz?
Kouč byl alespoň tak férový, že mi to řekl týden před koncem kempu. Mohl jsem hned odjet.
Nechtěl jste si ještě počkat na farmě? Třeba by se později místo uvolnilo.
Tam jsem hrál už pět let předtím (zklamaně). Farma má sloužit především k výchově mladých hráčů.
Jen bych tam zabíral někomu jinému místo. Bude lepší, když já budu spokojený ve Varech a na farmě bude o jedno místo navíc.
Pod Boudreauem jste si nějakou dobu zahrál. Jaký to je kouč?
Férový. Musím říct, že to je jeden z mála koučů, který se mnou mluvil vždycky na rovinu. Když mi říkal, co se stalo, bylo na něm vidět, jak ho to mrzí.
A vás? Vás to musí teprve mrzet. Takhle přijít o NHL.
Život jde dál. Teď jsem ve Varech. Je tady skvělé mužstvo, tomu musí odpovídat i výsledek.
Máte docela dlouhou dobu na tom zapracovat. Podepsal jste na tři a půl roku.
Pro mě to je po delší době jistota.
V zámoří jste ji neměl?
První tři roky jsem měl nováčkovskou smlouvu. To jsem ještě nic neřešil. Pak už jsem si ale musel každý rok na konci sezony říkat: co bude dál. Teď alespoň poznám, jaké to je být tři a půl roku pod jednou smlouvou (smích).
Vidíte. A s mezinárodním hokejem se taky neloučíte. Už za měsíc a něco si ve Švýcarsku zahrajete Spengler Cup.
Na to se těším. Bude tam výběr z kvalitních lig okolo. Tohle je výzva pro každého hráče. Poměřit síly.
Ukázat se.
Udělat si zase jméno? To neřeším. Mám smlouvu ve Varech. Jsem tu spokojený.
To ale reprezentačnímu kouči vadit nemusí.
Vím, na co narážíte (smích).
Když jste ve Varech podepisoval smlouvu, manažer Vaněk říkal, jak doufá, že si vás Růžička co nejdřív všimne.
Hrát za národní tým, to je čest pro každého hráče. Třešínka na dortu. Odměna. A nejen pro jednotlivce. Je to odměna za práci celého týmu.
Takže si pozvánku musíte nejdřív napracovat?
Tak. Napřed musím podávat výkony v lize, pak můžu řešit další věci.
