Kotouč skončil v brance a první bodový zisk Jihočechů v letošním ročníku se nekonal, další gól už nedali.
Předtím brankáře Cháberu útočně hrající Znojmo prověřilo i při přesilových hrách, ale nepřišli si na něj ani Uram s Pucherem, dvě slovenské hvězdy moravského klubu.
"Ten gól jsem asi měl chytit," přemítal devatenáctiletý Chábera. "Přece jen to bylo od modré." Kotouč zahlédl, až když vyletěl mezi hráči. "Chtěl jsem se pojistit a šel jsem na zem," popsal, jak se v té chvíli právě rozhodl.
Kotouč se mu od silnější spodní části hole odrazil do podpaží a spadl do branky. Byla to dobrá střela, prudká. A mladý brankář měl křest v extralize za sebou. Pak ještě na minutu střídal jedničku Hudáčka v Třinci, kde si připsal jeden zákrok.
Hokej začal hrát v první třídě. Pochází ze sportovní rodiny, jeho starší bratr Stanislav byl mistrem Evropy v taekwon-do. Asijský sport si tři roky zkoušel Jan Chábera, ale jen, dokud to šlo. Když byl mezi staršími žáky, už to hokej vyhrál.
Reprezentoval dost
Ještě jako starší žák už chytal v dorostu a byl u dvou titulů tuzemských mistrů v kategorii pod vedením Jana Tlačila. A jako dorostenec chytával za juniory.
Dostal se do reprezentace do 16, 17 i 18 let. Když mu mělo být sedmnáct let, rozhodl se pro zkušenost v zámoří.
Rok působil v týmu Roughriders ve městě Cedar Rapids. Hrál nejvyšší juniorskou soutěž a jeho tým se dostal do semifinále play-off.
Hned první měsíc, kdy hrál jeho celek proti čtyřem okolním týmům, ho vyhlásili jako nejlepšího bránícího hráče USHL, juniorské ligy.
Byl rok ve státě Iowa, 20 mil od hlavního města. "Byl jsem v bohatém klubu," vzpomíná dál. "Měli jsme, na co jsme si vzpomněli." Klub mu hradil všechny náklady, brával jen 300 dolarů kapesného, něco kolem osmi tisíc korun měsíčně. "Jediné, co jsem neměl rád, byly autogramiády," svěřil se.
Často se Slovákem Alexandrem Valentinem chodíval za mužstvo do škol. "Naše zápasy bývaly pořád vyprodané, chodilo kolem čtyř tisíc diváků," přiblížil. Vstupné bylo nejdražší za 15 dolarů, asi 400 korun.
V bodování měl dobré výsledky. Průměr něco málo přes dva góly na utkání a přes 90 procent úspěšnosti.
Proč se vrátil
Ale proč za moře odešel? "Šanci jít na draft měli tak dva brankáři z reprezentace do 18 let," vysvětlil. "A na mistrovství světa jsem se neměl šanci dostat, dvojice byla určena." Tak se chtěl zviditelnit v zámoří.
A počítal s tím, že tam bude působit i v minulé sezoně. Ale agent mu angažmá nesehnal. Když se chtěl uplatit, bylo všude plno.
Skončil v Havířově, kde byl trojkou v extraligovém celku a chytal za juniory. Angažmá mu zajistil jeho současný agent Jaromír Henyš. Později ale hostování skončilo a na druhou polovinu sezony se přesunul do Poruby, kde pomáhal udržet extraligu juniorů.
V letošním roce absolvoval letní přípravu v českobudějovickém extraligovém týmu, kde je stále. Když do zámoří odešel, neměl maturitu, ale studium na sportovním gymnáziu dokončil letos v květnu. V současnosti chodí na vyšší odbornou školu. Bydlí na Dobré Vodě, jak se říká části Českých Budějovic. A už ji docela proslavil, ale ještě to není ono.
Chce na draft
"Na draft bych chtěl jít po téhle sezoně," doufá. Netuší, jak daleko má účinkování v reprezentaci do 20 let, kde jsou v současnosti dva brankáři pražské Sparty.
Zato má jasno kolem toho, co musí vydržet. Když ho při utkání nebo na tréninku trefí kotoučem, zůstane klidný. "Dokud to nepraskne, tak to jde," poznamenal. Měl zlomenou klíční kost nebo prsty na ruce. Ale jinak? Nestojí to za řeč, od toho v brance stojí. A chce v ní stát i v době, kdy už bude moci hrát jen za muže.
