Co nejvíce pomohlo rivalům z Pardubic, aby v prvním letošním derby na ledě hradeckého Mountfieldu vyhráli? Obránce Bohumil Jank o tom má jasno. Další výbušné derby jeho kariéry podle něj ve prospěch lídra rozhodl špatný vstup jeho týmu do zápasu. „Bohužel se to stalo zase,“ připomněl Jank jen dva dny staré utkání v Kladně, kde ale Mountfield výsledek ještě zachránil.
Proti lídrovi tabulky a jednomu z favoritů na mistrovský titul se to Mountfieldu už nepovedlo. I proto, že právě Jank v závěru zápasu, za stavu 2:3, ve výhodné pozici neprostřelil brankáře Pardubic Willa.
V čem byl hlavní problém?
Že jsme začali jezdit a plnit náš herní plán od druhé třetiny, či spíš až od poloviny zápasu.
Derby patří lídrovi z Pardubic. Vítkovice jsou poslední, prohrála i Sparta |
Jak jste viděl váš výkon do té doby?
Nic moc, ale pak už bylo vidět, že se do toho dostáváme. Byli jsme aktivnější a už to bylo mnohem lepší, zvlášť ve druhé části té druhé třetiny.
Jenomže jste v ní možná paradoxně dostali dvě branky, které soupeři k vítězství výrazně pomohly. Co se stalo?
Bohužel, tohle se stát nemělo. Druhý gól byl sice hezký, ale já jsem Kautovu střelu asi trochu tečoval a Patrik Bartošák neměl šanci to chytit. No a ten třetí, to si musíme posledních pár vteřin před koncem třetiny pohlídat, zvlášť když se hraje v našem obranném pásmu. Dostat takový gól osm vteřin před koncem třetiny, to se nesmí stávat.
Čárový rozhodčí uskakuje v souboji o puk mezi útočníky Alexem Tamášim z Hradce a Robertem Kousalem z Pardubic (90).
Ve třetí třetině jste snížili na 2:3 a hnali se za vyrovnáním, ke kterému jste měl z vašeho mužstva hodně blízko právě vy. Po zpětné příhře Okuliara jste z výhodné pozice střílel a brankář Will jen s námahou puk vyrazil. Co ke gólu a vyrovnání chybělo?
Možná trochu štěstí. Střílel jsem skrz jednoho z hráčů a šel jsem do střely s tím, abych hlavně trefil branku, aby puk skončil u brankáře a my si vytvořili nějaký tlak, případně aby z dorážky padl gól. To se ale bohužel nepovedlo.
Jank je zpátky: Koleno ani jednou nezabolelo, kluci mi neskutečně pomohli |
Celý zápas jste dotahovali náskok Pardubic, v čem byly podle vás lepší?
Rozhodně v již zmíněné první třetině, případně celé první půlce zápasu. Byly aktivnější, rychlejší, silnější na puku a myslím si, že to rozhodlo. Právě proto jsme pak už jen dotahovali.
Pardubice jsou z pohledu Hradce a hlavně jeho fanoušků hodně sledovaným soupeřem, jaké jsou na začátku nové sezony podle vás týmem?
Trochu jiný soupeř, než byly loni. Je na nich vidět rukopis trenéra Varadi. I bez toho každopádně mají spoustu výborných a zkušených kluků, kteří dokážou vzít puk a rozhodnout zápas.
Co z toho pro vás vyplývá pro další duel s nimi?
Že když pak hrajeme derby, jaké bylo tohle, tak je nesmíme k ničemu pustit, být nepříjemní, být neustále u nich a znepříjemňovat jim to. Tohle se nám v tomhle derby první polovinu zápasu nedařilo, proto jsme prohráli.
Před 30 lety se hrálo první derby: Rivalita byla obrovskáNa den přesně před 30 lety se Tomáš Martinec, současný kouč hradeckých hokejistů, chystal v začátku své kariéry na jeden ze svých prvních extraligových zápasů. „Byl jsem tenkrát mladý kluk, druhá sezona mezi dospělými, chodil jsem ještě do školy,“ vzpomíná Martinec na chvíle, kdy se začala psát hokejová rivalita mezi Hradcem a Pardubicemi přímo na extraligovém ledě. Právě před třiceti lety bylo sehráno v nejvyšší domácí hokejové soutěži první vzájemné utkání klubů z obou měst. Hrálo se v Pardubicích. Domácí, tradiční extraligový klub tehdy neprožíval právě příznivé období, zatímco tehdejší hradecký Stadion byl nažhaveným nováčkem. Pod vlastnictvím doktora Jana Vody, hradeckého rodáka, jenž po emigraci udělal kariéru v USA, se chystal psát novou hokejovou historii. Do Pardubic vyrazil Stadion dokonce se dvěma Martinci v sestavě. Patrik, donedávna kouč brněnské Komety, vstřelil dva góly a přidal i jednu asistenci, Hradci to stačilo na remízu 4:4. „Na tohle si už moc nevzpomínám, těch zápasů bylo opravdu hodně,“ připomíná Tomáš Martinec. Co si ale dobře z tehdejší, pro Hradec premiérové extraligové sezony pamatuje dobře, je rivalita, kterou zažíval i mimo led. „Ve škole byli i kluci z Pardubic, ne každý i z naší třídy fandil Hradci, bylo to velké hecování,“ vzpomíná si. Hradec sice v prvním zápase remizoval, když o vítězi nerozhodlo ani prodloužení, ale ve zbývajících třech zápasech sezony měl navrch rival. Když jedno z těchto utkání se ani nedohrálo, předčasně ho ukončily nepokoje fanoušků. Hrálo se v Hradci, hosté vedli 4:2, sudí udělal podivné rozhodnutí a pak zápas raději ukončil. Na zisku bodů to sice nic nezměnilo, ale duel skončil kontumací ve prospěch Pardubic. „Odpovídalo to tehdejší době. Derby se hrála vůbec poprvé, byla hodně vyhecovaná, atmosféra sice skvělá, ale někdy až za hranou, jako kdyby šlo o život,“ vzpomíná si současný kouč Hradce. Přestože si Hradečtí před třiceti lety představovali, že otevřeli nekonečný balík prestižních duelů, nadlouho se tak nestalo. Nováček totiž hned po roce sestoupil a na dvacet let se z extraligového hokeje odmlčel. Vrátil se přesně před deseti lety a od té doby mužstva obou klubů sehrála 41 vzájemných extraligových duelů, ten zatím poslední v neděli večer. Přestože v něm hradecký Mountfield prohrál, stále si na rozdíl od soupeře udržuje vysoce kladnou bilanci. I s těmi třemi porážkami a jednou remízou z před třiceti lety si zapsal 26 výher a jen 18 porážek, jen jediný zápas, právě hned ten první 10. října 1993, skončil nerozhodně. |
