Směr a sílu větru si dobře vysledujte, napoví vám, kam bude vhodné umístit relaxační zóny či záhony s choulostivějšími rostlinami, kde se vyplatí naplánovat větrolam, paraván či výsadbu tlumící větrné nárazy. Směr větru zároveň napoví, kde bude v případě deště okolo domu padat hodně vody nebo kde naopak zůstane srážkový stín.
Kvalita půdy na pozemku je zásadní. Za kultivaci se vám možná nechce platit, ale nebude-li zemina kvalitní, stromy a keře budou brzy skomírat. Především chraňte co nejvíce ornici, kterou tvoří většinou dvacet až třicet centimetrů vrchní vrstvy zeminy. Při terénních úpravách ji uložte stranou a nemíchejte s podorničím, aby si zachovala všechny své vlastnosti.
Pro rostliny je důležitá i propustnost půdy. Jílovité půdy zadržují pod rostlinami vodu, kterou je třeba odvést pryč. Když to neuděláte, ať už drenážemi, smísením půdy s pískem či propustnější půdou, mohou rostlinám uhnívat kořeny. Máte-li na pozemku naopak velmi vysychavou půdu, je třeba ji promíchat s jílovitými částmi.
Důležité je si také uvědomit, zda některá část pozemku není zamokřená; často se jedná o nejnižší místa parcely v takzvaných terénních depresích.
Podmáčený pozemek v takovém místě znemožňuje budování funkčních prvků, rozhodně se sem nehodí umisťovat pobytové plochy. Na mokrém podloží můžete vysít pěknou vlhkomilnou louku nebo vysadit mokřadní květenu.
Dešťové vody se nezbavujte, využijete ji k zalévání
Rovněž si promyslete, jak budete zacházet s dešťovou vodou. Cílem by mělo být udržet ji na pozemku například v retenčních nádržích a využít ji k zalévání. Koneckonců pouštět ji do kanalizace se nesmí.
Zahradu nedlážděte, ať z ní neodteče všechna dešťová voda, nechte ji vsáknout. I cestičky se dají řešit chytře.
Ke svodům vody využijte ploch nejen z domů, ale i ze zpevněných pojezdových ploch a dalších menších staveb na pozemku.
Další variantou zpracování dešťové vody je trativodný drenážní systém. Jeho efektnější variantou je dešťový záhon, což je vzhledem k přiléhajícímu terénu mírně zahloubený záhon, který vodu při dešti zachytí a postupně ji uvolňuje do půdy. Takový záhon umožňuje využít v zahradě mokřadní typ vegetace, což bývá v celkovém designu poměrně efektní a zajímavé osvěžení.
Usazení domu v prostoru
Nejlépe se pracuje s prostorem ve tvaru čtverce či obdélníku. Samotný dům, popřípadě další stavby, totiž pozemek přirozeně rozdělují na menší pravoúhlé plochy, které si můžete představit jako samostatné „zelené pokojíčky“ a podle toho s nimi dále pracovat.
U pozemků ve tvaru trojúhelníku či lichoběžníku je vhodné popřít špičku, případně zúžení. „Osvědčeným trikem je na několika místech podélně narušit dojem podlouhlosti — například do prostoru vybíhajícími zídkami, příčnými liniovými záhony, vhodnou změnou materiálu zpevněných ploch či jinak,“ radí zahradní architekt Ferdinand Leffler z ateliéru Flera.
Sbíhající se linie nás totiž pocitově tísní, mačkají a pozemek bez přerušení působí ještě delší a bez překvapení. O změkčení ostrých hran zvláště na menším pozemku se zase dobře postarají výsadby v rozcuchané a elegantní kompozici.
Zvláštní pozornost věnujte předzahrádce, která doplňuje dům. Často bývá křečovitě osázena bez kontextu se zadní zahradou a zbytečně moc vydlážděna. „Osvědčilo se mezi vstupní pěší chodník a prostor pro vjezd auta vybudovat pruh zeleně vyplněný jednoduchou monokulturní výsadbou, třeba vyššími travinami. Nebojte se vysadit na předzahrádku také alespoň jeden výraznější, tzv. vítací vzrostlý strom nebo keř,“ dává tip Leffler.
Při plánování zahrady si uvědomte, že součástí zahrady není jen hlavní obytný prostor pozemku, který nejčastěji bývá za domem, ale i obvykle malé a úzké části před obydlím. Oproti ústřední části zahrady mají tyto prostory jiný poměr slunce a stínu a v letních vedrech mohou dobře posloužit třeba jako malý pokojíček s lavičkou. Protože nejsou hned na očích, můžete je využít také jako místo pro méně vzhledné prvky – třeba sušák na prádlo nebo dřevník.
„Obecně platí, že každý, i ten nejzapadlejší a nejtemnější kout dokáže přinést užitek a dopřát nějaký zážitek. Stinný kout se hodí k posezení v parných letních dnech, svou jedinečnou atmosféru s výhledem na ruch ulice může nabídnout i posezení na předzahrádce,“ konstatuje architekt.
Výšková členitost
Pozemkům v rovině sluší, když je rozdělíte do zón, aby se nedaly přehlédnout na první pohled. Někdy se vyplatí část plochy o stupeň zvýšit třeba levitující terasou, jindy pomůže přidat vertikálu pomocí zídek, střižených keřových stěn v prostoru, paravánů nebo vyšších hlubokých záhonů.
Jak na šlapáky, kamenné zídky a mlatové cesty Budování suché zídky je pro zkušené kameníky hračka. Ovšem chce to vzít každý kámen několikrát do ruky a hledat pro něj to správné místo k usazení. |
„Nesnažte se prostor za každou cenu rozčlenit tzv. muldičkami, které nakonec vždy vypadají uměle,“ radí Leffler.
Modelaci řešte raději zídkou, dlouhými pobytovými schody nebo suchou zídkou. Výškovou dynamiku zahrady můžete vytvořit také zelení, dobře fungují větší skupiny různě vysokých stromů a keřů.
Je-li pozemek výrazněji svažitý, doporučuji rovnání pozemku opravdu jen v obytných částech zahrady. Zbytek prostoru raději nechte přirozeně zvlněný. „Terasování celého pozemku bývá zbytečně finančně náročné a v kontextu s okolím vypadá nepřirozeně,“ podotýká architekt.
Svažitý pozemek má obrovský potenciál
Svažitý pozemek není negativním omezením, ale naopak velkým potenciálem. Při pohledu do krajiny je zřejmé, že zvlnění je přírodě nejbližší. Takové zahrady bývají dynamické, navíc nabízejí členitost a zákoutí, jejichž vybudování v rovinatých pozemcích bývá během na podstatně delší trať.
K organizaci svažitého prostoru lze dobře využít zídky, které umožní zvětšení pobytové plochy a zároveň přirozeně oddělí různé plochy zahrady. Pozornost věnujte svahům, na kterých budete chtít udržovat trávník. Dříve než pozemek vytvarujete, si raději vyzkoušejte, co všechno vaše sekačka zvládne.
Samozřejmostí musí být pohodlné propojení domu se zahradou. Východy z domu na pozemek bývají sice často dané, pokud však váš dům vhodné spojení s pozemkem nenabízí, dopřejte si odstup a nadhled při promýšlení nových variant. Třeba probourání nových dveří na terasu.
V potaz berte také širší okolí. Je-li ze zahrady nebo oken domu krásný výhled na vzdálený horizont či věž kostela, pak takové panorama podpořte a nezakrývejte ho stavbou ani bujnou zelení. Na druhé straně myslete i na své soukromí, obtěžuje-li vás například, že sousedé vidí, jak ráno na terase popíjíte kávu, zintenzivněte případná clonění, eventuálně přeorganizujte jednotlivé „zelené pokojíčky“ v zahradě.
Jaké si můžete zvolit typy cest?
- Chodníky: Celistvé cesty jsou kompaktní a nepřikazují nám tak jednoznačně jako nášlapy, jak dlouhé kroky máme dělat. Bývá však o něco náročnější je založit.
- Nášlapy: Působí vzdušně, dodávají prostoru šmrnc a vzbuzují zvědavost. Je však umění navrhnout je ve správné vzdálenosti, aby se po nich pohodlně chodilo malým i velkým, rychlým i pohodářským obyvatelům zahrady. Při rozměřování nášlapů je dobré si na několika krocích zkusit, jaké vzdálenosti šlapáků vám vyhovují, a podle toho je usazovat. Napojíte-li je takřka jeden na druhý s minimální zelenou spárou, vytvoří spíše cestičku a spár při chůzi si vlastně vůbec nebudete muset všímat. Na nášlapy se hodí stejně tak hladká betonová dlažba jako hrubě sekaný kámen (desky o síle čtyři až pět centimetrů), trámy, cihly nebo kamenné kostky. Vždy je ukládejte do propustného lože.
- Schody: V zahradě jsou krásným a poměrně výrazným prvkem. Jsou-li kvalitně postavené a vhodně umístěné, dokážou prostor podle potřeby opticky i fyzicky spojit, nebo naopak rozčlenit a exteriér díky nim působí zabydleněji. Při jejich realizaci dbejte na bezpečnost, pokud možno volte neklouzavý materiál a dovolí-li to prostor, nebudujte je příliš strmé.
Síť cest po zahradě si pečlivě promyslete
Jsou to právě cesty, které zahradě dodávají logiku, koncepčnost a spojují jednotlivé prvky v prostoru. Základní požadavky na cesty jsou jasné: praktičnost, pohodlí a také bezpečnost.
Typ a materiál pěšiny volte podle toho, proč a kam potřebujete po cestě dojít. Zamyslete se nad určitou hierarchií, kterou má cestní síť v zahradě splňovat. Cesta k zapomenuté lavici nemá stejnou důležitost jako cesta ke garáži, a zároveň nabídne úplně jinou atmosféru.
„Zahradě esteticky prospívá, když se v ní kombinují kompaktní cesty s nášlapy. Pozor dávejte na prudké zatáčky. Zakřivení pěšin by mělo být vždy pozvolné, jinak si časem vyšlapete svou vlastní cestičku, často pěkně bahnitou,“ dodává Ferdinand Leffler.
