Permakulturní principy pěstování nemohou být Denise bližší, jejich základům se totiž učila přímo od zakladatele permakultury Billa Mollisona a jeho následovníka Geoffa Lawtona. A to, co ví a umí, předává dál. Koneckonců, jako svou lektorku – a budovatelku polabské květinové zahrady Radost – ji v jarní reportáži Receptáře prima nápadů představil i zahradník Michal Plundra.
Není tedy divu, že na Denisině květinové zahradě, s níž jí pomáhá celá rodina, najdete vedle sebe zeleninu, keříky jahod a směsici desítek druhů a kultivarů barevných květin. „Letos tu byl i česnek či spousta dýní – to, co se mi nevešlo doma na zahradu,“ přiznává pěstitelka. Nicméně všechno si to u ní tak nějak roste v přirozené symbioze. Stejně jako na zahradu nemají zapovězený vstup děti. Naopak, ty vlastní a jejich kamarádi se sem dokonce chodí učit.
Zahradníkův květinářský rok běží 12 měsíců |
Ani pugéty od Denisy nejsou tak úplně učesané a působí trochu punkově, stejně jako zahrada. A stejně tak z nich dýchá radost – je vidět, že květiny jsou zdravé květiny a silné, vypěstované na poctivém základu, ne na umělých hnojivech. Navíc nemusely putovaly za svou vázou tisíce kilometrů a řadu dní, maximálně tak ze Sadské do některého z květinářství na Královéhradecku nebo na trh na pražskou Hradčanskou. A pomalu přicházejí zákazníci i sami.
Když musíš, tak musíš
Denisa měla pro kytky slabost a s úsměvem s nadsázkou říká, že aby se postarala o zeleninu, vždycky k ní musela vysadit nějakou kytku, protože je to jediná jistota, že se postará i o pak choi nebo papriky. Dá se tedy vlastně říct, že právě díky květinám si její rodina užívá vlastní zeleniny vrchovatě. A budování květinové farmy je vlastně logickým vyústěním.
S obdobím sucha v létě Denise pomáhají mj. i hliněné nádoby olla.
22. června 2022 |
„Na jednu stranu jsem si to musela vůbec dovolit a sama před sebou obhájit, protože permakultura jako taková není tak úplně o kytkách. A došlo mi, že to vlastně není tak úplně pravda, protože i květiny jsou potřeba k životu. Každý člověk koupí aspoň jednu nebo dvě kytky za rok, někomu k narozeninám, k nějakému výročí, neobejdou se bez nich svatby ani pohřby. Je potřeba, aby byly k dispozici kytky, které nejsou těžce chemizované a necestují k nám pár tisíc kilometrů,“ vysvětluje Denisa své pohnutky.
Permakulturní pěstování pak znamená, že cíleně podporujete přirozené přírodní procesy a vytváříte dobré podmínky jak pro rostliny, tak pro lidi pracující na farmě i pro drobné živočichy a hmyz. „Abychom měli v zahradě zdravý ekosystém, používáme pouze přirozené přírodní způsoby hnojení a ochrany rostlin – hnojíme kompostem, vermikompostem a rostlinnými jíchami, na ochranu proti škůdcům používáme mechanické zábrany, většinou jemné sítě a sáčky na rostliny, a podporujeme i přirozené predátory škůdců, kteří pomáhají udržet v zahradě rovnováhu,“ doplňuje permakulturistka.
Vermikompost vám připraví žížaly, třeba i v zapuštěné bedně.
Loni její zahrada Radost začínala s cíleným pěstováním květin k řezu v podstatě na zelené louce, takže první sezonu brala jako zkušební. Letos už s květinami jezdila na trh a nasmlouvaných květinářství, místní si u ní zamlouvali svatební kytice a výzdobu či červnové pugéty pro paní učitelky.
Už se piplají sazenice na příští rok. I letniček
Ačkoli květinová sezona trvá od jara do prvních mrazíků, které poslední rozkvetlé stonky nemilosrdně sežehnou, i na konci září a během podzimu je na květinové farmě stále co dělat. Stejně jako si pěstitelka květinových radostí z Polabí nemůže dovolit zahálet ani v lednu či v únoru.
Pusťte se do letních výsevů a můžete mít čerstvou zeleninu až do zimy |
„Napilno vlastně máme i před Vánocema, to je období chystání vánočních věnců. Co mě míjí, je Valentýn, protože to jsem schopná nabídnout jen sušené květiny – a ty si zamilovaní prostě logicky dávat nechtěj,“ říká s úsměvem Denisa. Jeden skleníček sice na své farmě má, ale není si jistá, jestli chce za každou cenu i vyhřívaný skleník nebo foliák. V únoru má totiž dávno plné ruce práce s předpěstováváním sazenic na hlavní sezonu.
Vlastně s ním Denisa už začala. „Realita je opravdu taková, že já už teď předpěstovávám sazenice na příští sezonu, a to dvouletky a otužilé letničky,“ vypočítává a vysvětluje, že i letničky se opravdu dají – alespoň v Polabí – sázet už na podzim, potřebují ovšem správnou péči. Například přikrýt, aby nezmrzly. Na oplátku krásně zakoření a na jaře vyběhnou dříve a silnější.
Vlevo hledíky, které se právě teď vysévají. Vpravo hledíky vyseté před dvěma týdny do sadbovačů. Ty půjdou do záhonku teď na podzim, jakmile budou mít pár pravých lístků.
Co se třeba už teď předpěstovává? „Třeba hledíky, takové ty téměř plyšové kytičky s naducanými papulkami, odzdola postupně rozkvétající, jsou vlastně takové krátkověké trvalky, ale tady u nás to moc nedávají přes zimu. Ale když se na podzim dobře zapěstují a ty malé rostlinky se na zimu dobře přikryjí flísem (netkanou bílou textilií proti mrazu), tak potom na jaře prostě vystartují a narostou z nich krásné velké kytky. Podobně jako hlaváče, které jsou dnes k dispozici ve velkém množství různých odrůd, i plnokvěté. Takže to jsou květy našich babiček a současně moderna,“ nabízí dva příklady Denisa.
Semínka neuvěřitelné palety druhů i barev si přitom neváhá objednávat třeba z Anglie, takže občas uvíznou na celnici. Pěstovat květiny rozhodně není nuda.
A semínka nejsou zdaleka to jediné, co vás na podzim na květinové farmě zaměstná. „Vyndávají se jiřiny, sázejí se cibule jarních tulipánů či narcisek, do Vánoc v podstatě frčíme. Jen v lednu si chci dopřát zimní spánek a vyřídit věci, na které od února až do Vánoc prostě kvůli zahradě není čas, třeba papírování,“ uzavírá permakulturní pěstitelka úžasné palety květin.
