Kdo už si spolupráci se žížalami vyzkoušel a má sebemenší zahrádku, ten nad podzemním australským vermikompostérem zvaným subpod zaplesá, protože žížaly umí z kuchyňského odpadu připravit opravdu výživný substrát. Má dvě komory, dohromady pojmou 85 litrů objemu, a zabudovat ho lze do záhonu běžného i vyvýšeného. Rajčata nebo papriky jeho společnost určitě ocení, ovšem myslete na to, že vermikompostéru bude nejlépe vyhovovat polostín.
Žížaly se z tohoto vermikompostéru mohou volně vydávat na špacír do okolí a zpět za potravou z vaší kuchyně, a provzdušňují a zúrodňují tak i půdu okolo. Pro ně samotné je to důležité i proto, že se v horkém létě mohou v okolní půdě ochladit. Všemu, co roste v sousedství kompostéru, navíc dodávají tzv. žížalí čaj, tedy tekutinu plnou živin. Tu samou, která se z běžných vermikompostérů stáčí zvlášť a ředí se na zálivku, je to totiž poměrně koncentrované hnojivo.
Z podzemního vermikompostéru můžete žížalí čaj čerpat také, i na to Australané mysleli (subpod má zabudovaný odtok, z nějž lze žížalí čaj odvést hadičkou), ovšem jedině pod podmínkou, že ho zabudujete do svahu. Žížalí čaj prostě bude jako každá jiná tekutina vždycky odtékat dolů.
Jak se odpad zpracovává pod zemí
Podzemní vermikompostér je z testovaného plastu, který nic neuvolňuje do půdy, takže ho lze používat bez obav. A víko je polstrované, takže poslouží i jako sedátko, třeba na okraji záhonu. Kristýna Mrkvičková z obecně prospěšné společnosti Kokoza, která pro nadšence do kompostování tuto kouzelnou truhlu objevila, radí umístit subpod tam, kde chcete půdu nejvíce oživit.
VIDEO: Založte si vermikompostér a zužitkujte organické zbytky i v bytě |
Tam, kde vermikompostér zapustíte do země, se totiž začnou dít věci. Nejprve ho tedy musíte osídlit žravými kalifornskými žížalami (Eisenia andrei), kterých potřebujete zhruba dva tisíce, což je asi půl kila. Dají se koupit, zrovna tak je můžete získat od někoho, komu už se pěkně namnožily; stačí najít si někoho ve svém okolí na interaktivní mapě a domluvit se na výměně třeba za přebytky z vaší zahrady a podobně.
Co všechno žížaly milují?Žížaly milují rostlinný bioodpad, přemýšlejte tedy nad nimi jako nad vegankami. Aromatičtější zeleninu a ovoce jim ovšem dávkujte spíš jako koření, ať už jde o zázvor, slupky z citrusů, skrojky z chilli papriček nebo česnek. Milují i rozdrcené vaječné skořápky, kávovou sedlinu a použité papírové čajové sáčky, natrhaný papír i přírodní textilie, jako je len, vlna či bavlna, dřevo. Přidat jim lze i vlasy a nehty, bambusová párátka, dřevěné uhlí, ne však popel nebo kočičí exkrementy. |
Pak už můžete žížaly volně vložit do zapuštěného kompostéru, přikryjete je kouskem kokosové rohože, aby měly klid na práci, a první týden je nebudete krmit ani rušit. Můžete se spolehnout, že spolu s aerobními mikroorganismy obsaženými v půdě pilně pracují, aby váš odpad co nejdříve přeměnily na kompost.
Pokud jsou dobře krmené (což ovšem neznamená, že je budete překrmovat, nespěchejte na ně), zdvojnásobí žížaly svůj počet zhruba každý měsíc. A pokud budete podzemní 85l vermikompostér používat naplno, pojme jich až 30 tisíc.
Při každém krmení ovšem nezapomeňte přidávat i nějaký suchý materiál, jako je třeba obyčejný karton (například natrhané ruličky od toaletního papíru), listí či hobliny, vsaje přebytečnou vlhkost. Klidně to mohou být i piliny či hobliny po křečkovi nebo jiném býložravém zvířátku. Pokaždé také kompost trochu provzdušněte, třeba lopatkou, i když má kompostér odvětrávání. Tím, že promícháte čerstvou dávku „krmení“ s již částečně zpracovaným odpadem, celý proces urychlíte a obsah kompostéru zůstane pěkně voňavý.
Lógr je lahůdkou pro kompostující žížaly a navíc odrazuje slimáky |
Bonusem je, že okolní půda slouží jako skvělá izolace, která obě komory kompostéru v létě ochlazuje a v zimě v nich naopak zadržuje potřebné teplo. Pokud jsou ovšem právě u vás tuhé zimy, lze subpod zazimovat: zateplit ho po sezoně třeba balíky slámy nebo ho na zimu přestěhovat do sklepa s konstantní teplotou. A na jaře žížaly opět pustit do „venkovního výběhu“. Ani o ty, které zůstanou v zimě na zahradě, se prý bát nemusíte. Ty, které uhynou, nahradí nová generace z přezimujících vajíček.
A proč se vůbec pouštět do vermikompostování? Podle Kristýny Mrkvičkové, odbornice na kompostování, má oproti klasice tu výhodu, že probíhá rychleji. Prvního vlastního vermikompostu se tak dočkáte už za 2 až 3 měsíce.
Běžný organický kuchyňský odpad žížaly ve spolupráci a aerobními organismy žijícími v půdě promění na drahocenný kompost. Vpravo, pro představu, žížala hnojní se svými vajíčky. I ty totiž bezpochyby přijdou těm kalifornským na pomoc se zpracováním vašeho organického odpadu.
Protože má subpod dvě komory, mají se „sklízet“ střídavě. Když se tedy přiblíží čas „sběru“ vermikompostu, přestanete jednu z komor na tři týdny krmit. Žížaly v ní pak zhruba během dvou týdnů dojí zbytky a přestěhují se do druhé komory, za čerstvým bioodpadem.
Můžete samozřejmě ještě zkontrolovat, jestli si žížaly z dané komory přelezly. Pokud by tam náhodou nějaké ještě zbyly, nechte vybraný vermikompost s nimi ležet poblíž, aby se mohly do podzemního vermikompostéru vrátit. Pak čistý vermikompost z této komory můžete použít jako hnojivo na své zahradě, i pokojovky ho ocení.
A jak v podzemním vermikompostování pokračovat dál? Do vyprázdněné komory jednoduše přendejte pár hrstí vermikompostu z vedlejší komory a můžete celou žížalí truhlu krmit nanovo.
