Nevím jestli Lucii Gallegherovou jako malou holku vyrůstající v pražském paneláku někdy napadlo, že se jednou pod Dívčími hrady bude nedaleko starého mlýna hrabat v hlíně a vychovávat tu svou dceru. Každopádně vypadá šťastně, protože pěstovat jídlo na půdě, která roky ležela ladem, dává smysl.
„Támhle na té skále jsem před 6 lety snila o založení zahrady na slunné louce u starého mlýna,“ ukazuje Lucie na skalní útes pod Dívčími hrady. Tehdy s manželem Brettem žili v garsonce na sídlišti v Hlubočepích a jemu už ke štěstí nestačilo pěstování zeleniny na balkoně ani guerilla zahradničení.
Jak se žije na Prokopské farmě v Praze |
Snažila se tehdy najít pozemek, který by mohl uspokojit Brettovu touhu po farmaření. A protože hned vedle té slunné louky byla zarostlá zahrada patřící Magistrátu hl.m.Prahy, a ta se Brettovi zalíbila, prostě se tehdy sebrali a zašli spolu na magistrát s žádostí o pronájem pozemku, který do té doby jen zarůstal býlím. No býlím – kdo to někdy zkoušel vyplít, tak by na pozemku zarostlém divokými ostružinami a kopřivami hospodařit nechtěl. Ne tak Brett s Lucií. Museli vypadat jako naprostí blázni, ale smlouvu od města dostali.
„Na magistrátu byli nadšení, že tu vůbec někdo chce hospodařit,“ vzpomínají na začátky své Prokopské farmy – donedávna „jen“ Prokopské zahrady – Lucie s Brettem. Podobně nadšení jsou už třetí sezonu lidé z okolí, kteří mají to štěstí, že se na ně dostane jak s lístky salátů, tak s mladými cuketami, hráškem, ředkvičkami a další zeleninou.
Je polovina července a Prokopská farma zaplňuje sklizené záhony nový výsadbou i výsevy.
Prokopská farma se totiž zapojila díky Asociaci místních potravinových iniciativ (AMPI) – která soukromě hospodařící farmáře podporuje a propojuje – do systému komunitou podporovaného zemědělství (KPZ). Princip je jednoduchý, postavený na svobodné vůli spotřebitele podpořit konkrétního hospodáře v jeho práci a stát se de facto jeho partnerem. (Provázání farmáře s odběratelem vytváří lokální produkci i lokální spotřebu a aktivně přispívá k trvale udržitelné produkci potravin. Odběratelé obvykle platí za produkci předem a po celou sezonu pak dostávají bedýnky čerstvých potravin. Tento systém se rozvíjí po celém světě: v Japonsku, Spojených státech, Velké Británii a Francii, ale také ve východní Evropě v Bulharsku, Rumunsku, Polsku, pozn. red.)
„My tak máme jistotu pravidelného příjmu a naši partneři, což jsou vesměs rodiny z nedalekého sídliště, zase pravidelnou dodávku čerstvé zeleniny vyprodukované na principech permakultury,“ vysvětluje Lucie, jak je to pro ně důležité. Mohou díky tomu mj. plánovat dlouhodoběji do budoucna. Velkou podporou je pro Bretta s Lucií také samotný pražský magistrát, protože s pomocí grantů pro zlepšení životního prostředí v Praze mohou rozšiřovat svou farmu – vysázeli například sad s ovocnými stromy a keři na nedalekých Dívčích hradech, v sousedství výběhu koní Převalského Zoo Praha.
V Dobřejově dělají radost čerstvá hříbata převaláků, Pražanům klisny |
Daří se nejen zelenině a bylinkám
Lucie s Brettem ovšem neprodukují jen zeleninu a bylinky. Radost svým odběratelům dělají i slepičími vajíčky, která jsou obdivuhodná nejen pro svou velikost, ale hned z několika dalších důvodů. „Máme tu slepičky vyřazené z velkochovů. Přijedou zubožené, téměř holé, ale během několika týdnů se na čerstvém vzduchu dají dohromady a pak úžasně snášejí,“ popisuje Lucie s láskou ptactvo, které ve svém výběhu současně obhospodařovává i kompost.
Jak na krtky?Během natáčení nás vyrušil krtek ryjící kousek od nás na záhonu. „Brettovi se občas podaří ho chytit do ruky,“ komentovala to Lucie. Tak jsme Brettovi poslali návod od jeho krajana, aby svou techniku mohl vylepšit. A povedlo se, za pár dní přišla zpráva s poděkováním, že to opravdu funguje. Můžete to také zkusit, viz video níže. |
Občas jim ho Brett s pomocí rýče trochu přehází, aby jim udělal radost, ale jinak na přehazování pracují právě slepičky. Jsou tedy sice zavřené v ohradě, ale skutečně spokojené, přehrabovat se v kompostu je totiž doslova slepičí sen. Plot jim brání v tom, aby vyběhly a rozhrabaly pečlivě opečovávané zeleninové záhony, to by nebylo ideální. Pohled na pracující i odpočívající slípky navíc uklidňuje i malou osmiměsíční farmářku, která se tak živě přidala k popisu života na farmě na úvodním videu. Slepice jsou tu tedy vlastně i za chůvy, které dítě zabaví.
Druhému hejnu, které z velkochovu přicestovalo do Prokopského údolí teprve před pár týdny, Brett postavil pojízdný kurník na zarostlé louce vedle zeleninové části farmy. Slepičky to jsou zatím výrazně holejší než ty s kompostem, nicméně do chodu farmy se zapojily okamžitě – pomáhají totiž svým působením vytvořit prostor na další záhony, jak mi vysvětluje Brett. Stačí mu, aby se dostal na holou půdu a díky kvalitnímu kompostu už tu za pár týdnů mohou sklízet některou z rychle rostoucích zelenin.
Pusťte se do letních výsevů a můžete mít čerstvou zeleninu až do zimy |
Jak je to možné? Na téhle farmě se uvažuje a hospodaří jinak, než v konvenčním zemědělství. Lucie s Brettem preferují permakulturní přístup, tedy šetrný k přírodě a dlouhodobě udržitelný. Půdu zbytečně nepřerývají, záhony se snaží mít stále obsazené nějakou plodinou. Nepoužívají žádnou chemii a jejich výpěstky jsou tedy v podstatě bio, i když na to se tu nehraje. Jinak by to Lucie s Brettem prostě ani nedělali. Což je hodně inspirativní, takže na Prokopskou farmu se určitě s kamerou ještě vrátíme.
Krtka lze chytit holýma rukama a přenést, aby neškodil, radí Američan.
19. dubna 2021 |
