U článku o expedici do Amazonie, kde Vágner pokořil svůj vlastní světový rekord a chytil 302 centimetrů dlouhou arapaimu a jen tak "mimo plán" i sedmimetrovou anakondu, se rozpoutala vzrušená diskuse. "Proč zabíjet vzácné ryby a hady?" ptali se čtenáři. "Vágner je podvodník, sám nic nechytá, to se mu to chytá, když mu cestičku prošlapává známý tatíček," pokračovaly některé komentáře. Jakubovým otcem je hudebník a producent Karel Vágner.
Přinášíme přehled nejčastějších připomínek a dotazů, které v diskusi padly, a rybářovy reakce na ně.
Proč jste zabil anakondu, takový pěkný exemplář? Na obrázku vypadala jako mrtvá...
Kdo se v hadech alespoň trochu vyzná, pozná, že není mrtvá. Těžko to může soudit člověk, který toho o hadech ví asi tolik jako já o opravě auta nebo jako o broušení bruslí. Odborníci vědí, že anakonda jako každý jiný tvor, když se unaví, vzniká mu ve tkáních kyselina mléčná, únavový syndrom z nedostatku kyslíku. Když jsme ji pak přemístili, už po pár hodinách bylo vidět, že je v pořádku. A když jsme šli kolem za dva dny, v pohodě se vyhřívala na sluníčku.
Jakub Vágner se sedmimetrovou anakondou
Proč jste ji vlastně chtěli přemisťovat?
Objevili jsme ji poblíž indiánské vesnice. Indiáni jakékoliv zvíře zabíjejí s velkou úctou a pokorou, ale jakmile narazí na anakondu, usmrtí ji okamžitě a bez milosti. Kdykoliv se jim v řece ztratí dítě, vždycky to přisuzují tomuto hadovi. Indiáni ji proto chtěli zabít, my jsme se ale rozhodli ji zachránit, chytit a přemístit od řeky do nedaleké laguny. Tam domorodcům nevadila, nekoupou se tam. Takže si nakonec připadám, že jsem byl po zásluze potrestán za to, že jsme domorodcům chtěli pomoci. A to jsme při odchytu opravdu hodně riskovali, protože má dlouhé ostré zuby plné bakterií. A pokousání v prostředí Amazonie může způsobit vážné problémy, rány se nechtějí hojit
Někteří čtenáři tvrdili, že jste s ní nemuseli bojovat, protože velcí hadi, když se nažerou, nechají se pohladit jako plyšový medvídek...
Myslím, že mají mylné informace. Je pravda, že tato anakonda právě trávila. Jenže je fakt, že když anakonda tráví, je extrémně agresivní. K anakondě se můžete přiblížit, když se vyhřívá nebo tráví. Když se vyhřívá a někdo se k ní přiblíží, většinou se zanoří. S tím má ale problém v čase trávení, většinou je těsně u břehu nebo napůl ve vodě. Můžete se k ní přiblížit třeba i na dva metry, ale jakmile překročíte tuto rizikovou hranici, jde po vás. Ne proto, že by vás chtěla sežrat, ale protože chrání svůj prostor, kde chce mít na trávení klid.
Tygří ryba z Konga
Nevím, jakou radost vám může udělat, když se fotíte s anakondou.
Nevím, co je na tom špatného, udělat si fotku s anakondou, zvlášť po tom výkonu, kterým jsme jí vlastně zachránili život. A zcela upřímně: myslím, že by to udělal každý. Spíš myslím, že čtenáři vadí ta neobvyklost. Když se rybář vyfotí s kaprem u rybníka, tak mu to určitě divné připadat nebude.
Oni vám rybu chytí a vy se s ní vyfotíte, tvrdí čtenář
Jestli si někdo myslí, že je možné dostat se do těchto končin světa tak, aby mu někdo předem chytil rybu, zvlášť když tam často nikdo nežije, tak má zkreslené představy. Já chytám ryby proto, abych byl šťastný, takže někdo, kdo má nějaký životní mindrák a projevuje si ho podobným způsobem myšlení, mě nemůže rozhodit.
Další otázky se týkaly obecně trápení ryb při zdolávání. Je to tak, že ten obří sumec nebo jiná ryba jsou po několikahodinovém boji tak unavení, že pak stejně po puštění do přírody zajdou?
To může tvrdit člověk, který nemá s velkými rybami žádné zkušenosti. Je pravda, že ryba je po mnohahodinovém souboji vysílená, ostatně stejně jako já. Samozřejmě ji nesmíte pustit hned nebo se s ní hned začít fotit, v takovém případě by opravdu mohla mít vážné problémy kvůli nedostatku kyslíku a únavovému syndromu. Jenže to by udělal jenom nezkušený rybář. S rybou pak stojím po krk ve vodě, plavu s ní, rozdýchávám ji, pečuji o ni jako o miminko. A až nabere sílu, tak mi samovolně vyplave z náručí. Proto jsem velkým stoupencem rybaření metodou Chyť a pusť, ale je třeba vědět, jak na to, aby ryba přežila. Nejen u velkých ryb, ale i u běžných kaprů nebo třeba štik u nás doma.
Lates angustifrons, jedna z nejméně známých sladkovodních ryb naší planety. Vůbec první existující snímek dospělého exempláře tohoto druhu.
I v 21. století se můžeme stále setkat s rybou, která nemá ani latinské jméno a oficiálně ani neexistuje. Jakub Vágner ji ulovil v jezeře Tanganika.
Někdo tvrdí, že jste neobjevili žádné nové ryby, jen se chlubíte
Netvrdím, ze stále objevujeme nové druhy ryb. Věnujeme se mapováni ryb, které jsou extrémně vzácné a mnohdy na pokraji vyhynutí. V minulém roce jsme však skutečně na jezeru Tanganika objevili doposud nezmapovaný druh velkého druhu okouna. U několika druhů máme historicky první nebo jedny z prvních foto- a videomateriálů, které na světě existují.
Čtenář se diví humbuku kolem arapaimy a překonávání rekordů, tvrdí, že kdo má peníze, může si zaplatit safari a arapaim si nachytá, kolik chce...
Arapaima byla ještě v 19. století relativně velmi hojná ryba, ale kvůli změně prostředí a velkému rybářskému tlaku mizí. Arapaimy se množí tak, že se spárují v řekách a vplují do lagun, kde se rozmnoží. Jenže postupně těch exemplářů bylo tak málo, že už se na jednom místě vyskytly jen samci nebo jen samice. Já jsem za 17 měsíců objevil pouze šest lagun, kde se vyskytují divoké arapaimy. Vytipujeme si podle satelitních snímků laguny a pak je pomocí GPS hledáme v džungli. Na stovku takových lagun vychází jediná, kde tu rybu opravdu najdete.
Arapaima gigas je 302 centimetrů dlouhá a váží 154 kilogramů. Jakub Vágner tak překonal vlastní 2 roky starý světový rekord. Tehdy arapaima vážila 130 kilogramů.
Ale tady se nebavím o turistických atrakcích. Arapaimy najdeme v několika akváriích Evropy, jsou to ale malí jedinci kolem 50 kilogramů. Najdou se taky v Brazílii v malých rybníčcích jako atrakce a pak v Thajsku, kam byly importovány s buddhismem. Lidé tam věří, že se po smrti mohou převtělit v takováto zvířata. Nejsou to Arapaimy gigas, ale poddruhy, které dosahují nepatrného zlomku vzrůstu, jakého může dosáhnout divoká arapaima ve své domovině, Amazonii. To je v měřítku divokých arapaim, které mohou mít až tunu a pět metrů délky, opravdu jen turistická atrakce.
Před českou expedicí nikdo nikdy ve volné přírodě velkou arapaimu nechytil. Teď už za sebou máme dvojnásobné překonání oficiálního světového rekordu. Před dvěma lety jsme ulovili exemplář o váze 130 kilogramů a na poslední expedici jsme se poprvé ve sladkovodní říši dostali s délkou přes tři metry. Byl to exemplář s délkou 302 centimetrů a vážil 154 kilogramů.
Sumec Piraíba - 215 kilogramů
A ještě ty peníze. Jistě, do Amazonie se může vypravit každý, každý může za měsíc přijít o 15 kilo váhy, jíst červy a každodenně riskovat své zdraví. Každý může, tak proč to nikdo nedělá? A není to o penězích, koupí si letenku a na místě zjistí, že dál jsou mu k ničemu, to jsou jen hospodské pivní kecy.
Někteří vám nemohou odpustit mediálně známé jméno. Jste podle nich protekční synáček známého otce.
Protekční synáček (smích)... V sedmnácti jsem odešel z konzervatoře, táta mě vyhodil z baráku, protože měl pocit, že mi kontrabas jde a že bych se jako muzikant dobře uplatnil. Půjčil jsem si tehdy peníze a odletěl do Austrálie. S 30 dolary v kapse jsem tři měsíce spal v Central parku a dalších sedm měsíců jsem za deset dolarů za hodinu myl nádobí. Jestli si někdo myslí, že to je život rozmazleného synáčka, tak prosím. Prostě jsem šel vlastní cestou a jestli si někdo myslí, že mi moje rodina věší ryby na háček, je to zcela směšná představa.
Obří tajmen chycený v Mongolsku
Teď znovu odjíždíte. Kam a proč?
Máme za sebou první díl natáčení pro National Geographic. Celý ten seriál o extrémním cestování za rybami, o dobrodružství a přežití ve volné přírodě se bude ve Spojených státech vysílat asi tak od prosince a ve zbytku světa předběžně od března dalšího roku. Teď jedeme do Keni na nilské okouny (v tomto okamžiku je už Jakub v Africe - pozn. redakce). Nilští okouni patří do série mého projektu mapování 23 největších sladkovodních ryb světa, kterým hrozí vyhubení. Vybírali jsme je podle jednotného klíče: váží minimálně 100 kilo a dlouhé jsou alespoň dva metry.
Rekordy Jakuba Vágnera
- legendární ryba Amazonie Arapaima gigas v roce 2006 - sumec o délce 251 cm a váze 110 kg v dubnu 2007 - největší sumec světa - Brachyplatystoma filamentosum o hmotnosti 190 kg, zdolán pouze pomocí prutu a navijáku v únoru 2008 - 130 kg těžká Arapaima gigas o délce 249 cm v srpnu 2009 - 154 kg těžká Arapaima gigas o délce 302 cm v březnu 2010 - 215 kg těžký sumec Piraiba Brachyplatystoma filamentosum, jde o další překonaný rekord, předchozí úlovek měl 190 kg, březen 2010 |
- 147 sumců za 40 hodin lovu ve Španělsku v září 2006 
