Ptá se, zda neexistuje nějaký prostředek, kterým by ho zklidnil a mohl ho pak odvést k veterináři. Už mu totiž propadlo i očkování proti vzteklině, srst má tak dlouhou, že skoro nevidí. Přitom loni si ještě v pohodě hrál s dětmi na dvoře, nechal se odvést na stříhání, snesl vodítko na procházce. Letos po zimě se podle něj něco stalo a stala se z něj netykavka. Děti dostaly zákaz se ho dotýkat, protože při jakékoliv snaze o kontakt se ožene a rafne.
Veterinářka Iveta Lubeníková v tomto případě nevidí jinou možnost než využít služeb veterináře, který je schopný za psem dojet domů. "Po dohodě s majiteli pak provede sedaci (zklidnění na základě sedativ) a ošetření přímo na místě," radí.
V případě, že je tato možnost již předem vyloučena, je možné podle ní zakoupit v lékárně či u veterináře veterinární lék Zylkene, který při dlouhodobém podávání zmírňuje stres a nemá žádné vedlejší účinky. Bude ale účinný jen v případě lehčích psychických poruch. "Pokud je příčina změny chování v nějakém jiném onemocnění, které zvíře nutí k agresivitě vůči majiteli, nemůže tento lék pomoci. Všechny ostatní zklidňující přípravky jsou na předpis a je možné je podat jen po poradě s veterinářem," vysvětluje.
Podle popsaných symptomů by totiž pes mohl trpět i závažnějším onemocněním (bolest, nádory, epilepsie apod.). "Doporučuji, aby se majitelé psa objednali bez odkladu ke svému veterináři i bez přítomnosti psa, popsali mu situaci a dohodli se s ním na nejvhodnějším postupu," říká Iveta Lubeníková.
S veterinářkou souhlasí i odbornice na psychologii psů Hana Žertová. Ta kritizuje i to, že majitelé psa nechali dojít situaci tak daleko. "Pokud má pes propadlé očkování, nebyl zřejmě u veterináře minimálně dva roky. Se psími seniory, kterými jsou podle plemene od 6–8 let, je třeba chodit na prohlídky zhruba jednou za půl roku," konstatuje Žertová.
Odhalilo by se tak množství začínajících chorob od paradontózy až po ortopedické problémy nebo sníženou funkci některých orgánů. "Tenhle pejsek, pokud na sebe nenechá sáhnout, může mít zanedbaný zánět zevního zvukovodu nebo středního ucha, což je velmi bolestivé, ale třeba i bolavé zuby nebo ho může bolet krční páteř," věští "z koule redakčního dotazu" Žertová.
Ale zároveň se ptá: "Bude i po ošetření veterináře, který přijde domů, rodina schopná se o psa dostatečně postarat?"
Problém je v tom, že psi žijící na dvorku nebo zahradě neprocházejí žádnou socializací. "Nejsou zvyklí na pravidelnou péči a soustavnou lásku majitelů. Nemají výchovu, neznají povely, střídají veterináře, protože každému zdemolují ordinaci. Anebo očkování dokonce ani nemají," popisuje svoje zkušenosti Žertová.
To jsou její zkušenosti s "bouďáky". "Majitelé to začnou řešit, až když pes někoho pokouše nebo je nebezpečný pro členy rodiny. Nechci majitelům tohoto pejska křivdit, ale podle popisu situace mi to silně připomíná podobný případ," uzavírá.
