Na svatého Řehoře, čáp letí přes moře. Podle této pranostiky se většina čápů vrací z teplých krajin v březnu. Řehoř měl svátek 12. března. Nejdřív přilétají kluci, aby zabrali rodinná hnízda a dali je po zimě trochu do pucu. Příbytky totiž používají opakovaně. A pár dní nato doplachtí holky.
Čápi své partnerky z dálky vítají hlasitým klapáním zobáku, což je takřka jediný zvuk, který kvůli zakrnělým hlasivkám vydávají. U čápů tedy panuje tichá domácnost. Běda však, kdyby se do jejich domečku chtěl vetřít někdo cizí! To pak hlava rodiny mohutně roztáhne křídla a vetřelce zastrašuje syčením.
Ale nemyslete si, i čapí partneři se mezi sebou dokážou pěkně „poštěkat“. Zvuk podobný tomu psímu se objevuje především při opravách hnízda, kdy se dvojice přetahuje o materiál.
„Do obvodu zaplétají klacíky i silnější větve, s většími kusy občas zápolí oba naráz. Jako výplň nosí seno a suché listí, v létě čerstvě pokosenou trávu. Některá hnízda mohou vážit i tunu,“ popisuje ornitoložka Gabriela Dobruská, s níž jsme vyrazili pozorovat čápy do Klabavy na Plzeňsku.
Čáp přistihl po návratu partnerku s jiným, vyházel jim z hnízda vejce
|
Při pohledu na prázdné hnízdo na vršku stařičkého komína však bylo jasné, že s místním čapím klukem nebude žádné velké pořízení. „Nejspíš se někde dokrmuje po vysilující cestě,“ uvažuje ornitoložka.
Ani čáp sídlící na komíně ve Šťáhlavech s námi příliš nespolupracoval. Schoval se do hnízda ihned po našem příchodu, čímž dal jasně najevo, že na fotografování nemá náladu.
Čapí migrace
Že čápi odlétají na zimu do cizích krajin, ví snad každé malé dítě. Ale kam doopravdy létají? Jejich zimovištěm je ve většině případů Afrika. Na jih vyrážejí samostatně už koncem léta, k letu jakožto plachtaři využívají vzestupné proudy teplého vzduchu. Ty se vyskytují pouze nad pevninou, proto čápi nelétají nad rozsáhlejšími vodními plochami.
Pomalu, ale jistě. Čápi nejsou rychlými letci. K pohybu využívají stoupavé proudy teplého vzduchu.
Čápi nejsou rychlí letci, za sekundu mávnou křídly pouze dvakrát. Do šest tisíc kilometrů vzdálené Afriky tak letí klidně tři měsíce. Někteří jedinci tam dokonce ani nedoletí. Cestou složí křídla na obřích skládkách na Pyrenejském poloostrově, kde hledají něco dobrého do zobáku.
Na množství potravy si zvyknou natolik, že už tam zůstanou. Návrat po zimě je pro ně jednodušší a mohou přilétat dřív. Jsou dokonce tací, kterým se vůbec nikam táhnout nechce a úspěšně přezimují u nás.
„Čápi neodlétají z toho důvodu, že by jim tady byla zima, ale protože u nás nemají v zimě dostatek potravy. Znám však případy, kdy lidé čápy přikrmovali. Migrační chování čápů se mění podle potřeb,“ připomíná ornitoložka.
Vášniví milenci
V zahraničí páry pobývají odděleně. A jak se zdá, vztah na dálku jim vyhovuje. Zůstávají si věrni. Někteří jedinci se na svou paní těší tak moc, že na ni skočí, hned jak překročí práh. A to doslova.
Čapí zajímavosti
|
Při páření vyskočí samec samici na záda, během aktu klape zobákem a přejíždí s ním své milé po krku. Čápi pohlavně dospívají ve věku tří let. Minimálně do té doby si vlastní hnízda nestavějí.
Vejce zahřívají oba rodiče. Čas střídání si přitom ptáci svědomitě hlídají. Nevstane-li sedící čáp sám, ten stojící mu lehkým poklepáním zobákem na záda výměnu stráží připomene. Snůšku čápi neustále kontrolují, otáčejí a přerovnávají. Taktéž doplňují a vyměňují výstelku.
Čápata se líhnou zhruba po měsíci v rozmezí jednoho až dvou dnů. Po vylíhnutí se ihned dožadují potravy. Tu jim rodiče přinášejí vcelku ve voleti a zpětně ji vyvrhují. Mohou to být žížaly, slepýši, užovky, zmije, myši, rejsci, hraboši, potkani, ryby, ale i nejrůznější odpadky.
Čistotná čápata
Dlouhý zobák nemá čáp jen tak na okrasu, jeho úderem kořist usmrcuje, případně si ji před pozřením ještě naklepe jako řízek. Úlovky polyká vcelku. Není typickým dravcem – postrádá ostré pařáty, kterými by mohl kořist porcovat.
Se svýma rovnýma dlouhýma červenýma nohama působí tento brodivý pták spíš legračně. Jako by se pohyboval na chůdách. Bravurně přitom dokáže stát na jedné noze. Může jít o odpočinkovou pozici, hlavním důvodem je však zajištění termoregulace.
„Když je zima, zastrčí si jednu končetinu do peří a zahřívá se. Během teplého počasí si naopak na nohy kálí, což ho chladí,“ vysvětluje Gabriela Dobruská z České společnosti ornitologické. Jinak jsou to tvorové ohromně čistotní. „Při vyměšování se stavějí na okraj hnízda ocasem ven, tak aby trus hnízdo neznečišťoval.“ Už i čápata vědí, že v obýváku se potřeba nevykonává. Takzvané „vyčápnutí“ často předchází jejich vylétnutí a osamostatnění.
V Česku žije kolem 1 300 čápů bílých. Průběh jejich hnízdění sleduje za pomoci mnoha dobrovolníků Česká společnost ornitologická od roku 2014. Do sledování se může zapojit každý, stejně tak jako každý může hlásit nebezpečně nakloněné hnízdo či zraněného čápa.
„Místa hnízdění jsou vyznačena v mapce birdlife.cz/capi, kam může kdokoli zapsat výsledky pozorování, například pokud na čápy narazí během výletu. Nově funguje i mobilní aplikace. Jsme rádi, když se lidé zapojí a pomáhají nám mapovat situaci,“ říká paní Dobruská.
Čapí legendy
Čápa bílého známe z mnoha dětských říkanek. Oblíbená je například skautská hra na poznávání barev „Čáp ztratil čepičku, měla barvu, barvičku…“ Otázkou zůstává, proč by čáp potřeboval čepičku, když nemá uši, na které by mu mohla být zima.
Spousta čapích legend se tak či onak vztahuje k zakládání rodiny. „Pokud uvidí dívka prvního čápa v letu, ještě téhož roku se provdá. Pokud čáp stojí, bude dívka na svatbu jen pozvaná.“ Nebo: „Spatří-li dívka čápy hned dva, přijde svatba dřív, než se naděje.“ A ještě jinak: „Přelétá-li čáp dům, kde leží šestinedělka, lze čekat za rok dalšího potomka.“
Zdaleka nejrozšířenější je však pevně zakořeněné tvrzení, že čápi nosí děti. Kde se vlastně vzalo? Ornitoložka má po ruce logické vysvětlení: „Podle mé dedukce je to spojeno s koncem žní. Lidé se uvolnili, díky čemuž se pak většina dětí rodila na jaře, tedy přesně v době příletu čápů z teplých krajin.“
