Během února dostaly gorily sérii náročnějších úkolů, při kterých jim získání potravy zabralo více času a námahy. O to jde při enrichmentu především: natolik obohatit prostředí, ve kterém zvířata žijí, že to maximálně vyplní jejich volný čas.
Celý experiment započal poschováváním mnoha malých, navoněných a barevných hraček, ve kterých byla ukrytá potrava v podobě nejrůznějších pamlsků, po celé expozici. Když je gorily objevily a posléze si pochutnávaly na ukrytých dobrotách, čichaly mimoděk i mandlovou vůni. Chovatelům šlo o vytvoření vědomí o tom, že ´co voní, ukrývá pamlsek´. Uvědomily si to ale gorily?
Vzkaz pochopili především samci
Odpověď přišla za pár dnů. Mezi plné hračky začali chovatelé zařazovat i prázdné, bez potravy a především nenavoněné. Teď už se informace stávala konkrétnější: ´Ber to, co voní, tam je potrava!´.
"Během týdne takovýchto zkoušek jsme už viděli mezi zvířaty jasné rozdíly. Zatímco Tatu často přicházel k hračkám a ihned je očichal, aby ověřil jejich plnost, Richard sbíral vše jako o závod jako obvykle. Zatímco Tatu část balíčků odložil a mohl působit tak, že má méně, opak byl pravdou. V jeho voňavých balíčcích byla potrava vždy, na Richardově hromadě se nastřádalo velké množství prázdných balíčků," popisuje František Šusta, odborník na trénink zvířat v pražské zoo.
Záhy ale gorily přestaly balíčky očichávat a sbíraly vše, co jim přišlo do cesty. Volily strategii ´Ber, dokud můžeš, zkoumej později´. Postupy tak musel změnit i tým chovatelů, trenérů a dobrovolníků. Barevné hračky nahradily snopce z dřevité vlny, které v expozici nebyly tolik vidět. Čich se tak stal daleko důležitějším.
Po vypuštění goril se daly pozorovat snad všechny strategie, které se daly čekat a ze kterých si lze odvodit nejrůznější závěry. "Na jednu stranu jsme několikrát pozorovali Tatua a jednou dokonce Richarda, jak zvedli plný a navoněný snopeček ze země, očichali ho a s výrazem ´To je ono!´ si ho uschovali na později či rovnou rozbalili," vypráví Šusta.
Několikrát bylo také vidět, jak prázdný a nenavoněný snopeček přímo pod svýma nohama gorila ignoruje a vůbec se ho nepokouší rozebrat. Na druhou stranu byla hlavně zpočátku vidět tradiční taktika ´Ber, co vidíš´, a to u všech goril ve výběhu.
I když první test dopadl nejednoznačně, při opakování experimentu v dalším týdnu už Tatu a Richard kupodivu předváděli vzorovou "čichací práci".
"Zatímco nenavoněné snopečky Tatu a Richard bez otevírání zahazují, navoněné si rovnou bez další kontroly schovávají. Alespoň samčí část skupiny tedy náš vzkaz pochopila. Kiburi je přece jen ještě příliš malý," má radost Šusta.
Pamlsky jsou velkou motivací. Gorily to naučí i rozmotat uzly
A právě takové hlavolamy, jejichž řešení by gorily dříve rovnou vzdaly, chovatelé opět označili mandlovou vůní. Gorilám tak poslali jasný vzkaz: "Nevzdávej to, tady něco je, musí to tu být, když jsme to navoněli." Jak je vidět na videu, šlo o složitější hlavolamy, například v podobě složitě zauzlované duté hadice skrývající oříšky.
"Zdá se, že náš vzkaz k několika členům gorilí rodiny doputoval a nad novými složitějšími hračkami si dlouho lámou hlavu. Uvidíme, co dalšího nám voňavé vzkazy gorilám ještě ukážou. Jasné je to, že se gorily baví. A o to jde především," uzavírá odborník na trénink zvířat.
