Kdo se kolem roku 1800 procházel v centru Prahy, z výlohy obchodu lékárníka Václava Barky se na něho šklebila seschlá tvář mumifikované mrtvoly. Viditelně umístěná cedulka s nápisem lákala na prodej „mumiového prášku“, což byl skutečně prach z rozemleté mumie. O něm se věřilo, že je zdraví prospěšný a zároveň působí jako afrodiziakum. Seschlá tkáň se vždy odřízla, rozemlela na prášek a prodávala. Jenže lékárník zjistil, že než mít mrtvolu ve skladu, lepší je nebohého nebožtíka vystavit jako reklamu a prášek mlít postupně od nohou.
Z výstavy Mumie v Česku na pražském Výstavišti, která potrvá do 30. června.
V Evropě se takto snědly tisíce mumií. Podivná móda dlouho nevydržela, lékárník přesto stačil mrtvole rozemlít kus nohou ke kolenům. Teprve pak mumie zamířila do muzea. Tak se zachovala jedna z nejstarších českých mumií zvaná Beznohý, která patří k lákadlům probíhající výstavy Mumie světa na pražském Výstavišti. Kromě českých mumií se návštěvníci dozvědí i to, jak se zachovaly takzvané „bahenní mumie“. Jedna z nich, nalezená v holandské bažině, je kompletně vystavena hned na počátku přibližně hodinového okruhu.
Evropská premiéra
V některých částech výstavy až zamrazí. Třeba když se návštěvník dostane před tři skleněné rakve s celou mumifikovanou rodinou z Maďarska.
Z výstavy Mumie v Česku |
„Vystavené exponáty jsou v Evropě poprvé, zapůjčené jsou ze světových muzeí a univerzit. Díky nim se dozvíme, jakými neduhy napříč staletími lidé trpěli, jaké vykonávali povolání, poznáme jejich zachovalé ošacení a v případě některých zjistíme, co měli v době smrti k obědu,“ zve na výstavu, která potrvá až do 30. června, její organizátorka Květa Havelková.
České mumie
Zajímavostí je mumifikovaná hlava ze 17. století, nalezená u pražské Prašné brány. „Patřila zřejmě církevnímu hodnostáři dnes už zrušeného kostela u sv. Vojtěcha,“ vysvětluje kurátorka.
Mumifikovaná hlava ze 17. století, nalezená u pražské Prašné brány, která zřejmě patřila zřejmě církevnímu hodnostáři dnes už zrušeného kostela u sv. Vojtěcha.
Další raritou jsou takzvané klatovské mumie, zřejmě největší soubor mumií nalezený v Česku. Jsou to těla mnichů pokládaná na chmel, který měl odpuzovat hmyz. Krypta měla systém důmyslných vzduchových kanálů v dutých sloupech, který byl při opravách v roce 1937 porušen, a tak se většina mumií rozpadla, a proto byla poté pohřbena. Klatovští lékaři jednu z dochovaných mumií, přes 400 let starou Anežku Kunhutu Příchovskou z Příchovic, vyšetřili. Přišli na to, že před smrtí trpěla chronickou rýmou a také plicní a kostní tuberkulózou.
Scvrklé hlavy bojovníků
Bojovník jistého ekvádorského kmene neznámého jména měl smůlu. Nejen že byl zabit svými nepřáteli, kmenem Jívarů, ale po smrti mu byla oddělena hlava, která měla sloužit jako talisman válečníkovi, jenž ho připravil o život. Hlava se na temeni nařízla, aby bylo možné vyjmout lebeční kosti.
Scvrklá hlava bojovníka
Stažená hlava se o polovinu zmenšila vařením, pak se usušila, oškrábalo se maso a tuk. Nakonec byla zavěšena nad oheň, aby se proces mumifikace dovedl k dokonalosti. Poté se zašila ústa, neboť bojovníci věřili, že tak duše poraženého bojovníka z hlavy neunikne a nebude se chtít pomstít.
Do kůže se ještě vtíral uhelný prach, aby duše neviděla ven. Výroba talismanu trvala tři týdny a krvavý rituál z domorodých kmenů Jižní Ameriky vymýtili v polovině 20. století až misionáři. Zejména v 18. a 19 . století to byl ale pro bělochy výnosný obchodní artikl.
„Bahenní“ žena ze Zweeloo
Na holandského dělníka, který těžil v roce 1951 rašelinu, čekalo hluboko pod zemí nehezké překvapení – mrtvola ženy. Ta se díky kyselému prostředí v bažině uchovala v pozoruhodně dobrém stavu, ačkoliv pocházela z 1. až 3. století. Dnes je známá jako bahenní mumie zvaná „Žena ze Zweeloo“.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z krajů. |
Mumie se dostala do rukou vědců, kteří odhalili neskutečné souvislosti. „Díky zachování vnitřních orgánů se v žaludku ženy našly zbytky jídla. Její poslední pokrm se skládal z prosa, žita a ječmene. A také ostružin, podle nichž lze odhadovat, že žena zemřela koncem léta či začátkem podzimu, kdy rostou,“ vypráví organizátorka pražské výstavy Květa Havelková.
Vědci ve zbytcích vnitřností našli také vajíčka a části těl parazitů. Ve střevech a na játrech žil tenkohlavec lidský, dále jeden z dnes nejrozšířenějších parazitů škrkavka dětská a také motolice kopinatá, která parazituje u přežvýkavců. Ta se do vnitřností člověka dostane po konzumaci infikovaných kravských jater.
Nedaleko „Ženy ze Zweeloo“ byly také nalezeny ostatky jiné obyvatelky tohoto regionu, která žila zřejmě o pár desetiletí později. Říká se jí „Princezna ze Zweeloo“ a vědcům se podařilo zrekonstruovat její ošacení a ozdoby.
Rodina mlynáře z Vácu
Když se Evropou v 18. a 19. století šířila epidemie tuberkulózy, umíraly miliony lidí. Nákaze se neubránilo ani prosperující maďarské město Vác, nacházející se jen pár kilometrů od slovenské hranice. Zemřely tisíce jeho obyvatel a někteří z nich, přes dvě stě lidí, byli pohřbeni v kryptě kostela.
Rodina mlynáře z Vácu
„Dodnes se neví, proč těla nebyla zakopána pod zem, ale uložena do dubových rakví z čerstvého dřeva, jehož odkapávající smola pomohla k mumifikaci zemřelých,“ říká kurátorka. Vystavena je celá rodina mlynáře Michaela Orlovice včetně manželky Veroniky a ročního syna Johanese. Všichni jsou oblečeni ve věrné kopii tehdejších šatů.
„Tuberkulóza je dodnes problematické onemocnění. Vědci se na mrtvých z Vácu učili izolovat tehdejší kmeny bakterií tuberkulózy a tak přispívali k dnešní léčbě nemoci,“ doplňuje průvodkyně.
Baron von Holz a jeho boty
Když v roce 1806 táhl Napoleon Evropou, jeho vojáci přenocovali i na hradě Sommersdorf nedaleko Norimberku, asi 200 km od západní hranice Čech. Vojáci tehdy v útrobách hradu objevili kryptu s pohřbenými mrtvolami několika jeho obyvatel, které proudění vzduchu přírodní cestou dokonale mumifikovalo. Asi nejpřekvapivější bylo zachované tělo barona von Holz, který se v pevnosti schoval během třicetileté války a nakonec zde kolem roku 1640 skonal.
Baron von Holz a jeho boty
Zachovala se jak baronova vojenská uniforma, tak boty. Ty mu byly jako nové obuty po smrti a dodnes jsou ve výborném stavu. Baron měřil 180 centimetrů a byl tedy vyšší než většina tehdejších obyvatel Evropy. Jako voják ale nezemřel na bitevním poli, nýbrž na hradě na následky chřipky či otravy krve. „V kryptě bylo nalezeno mumií hned několik, vedle barona ležela jistá Schenck von Geiern, která je geneticky příbuzná dnešních majitelů zámku,“ popisuje Květa Havelková.
Bolavé zuby egyptského kněze
Poslední roky života neměl kněz Nes-Min z Egypta vůbec jednoduché. Mnoho zubů mu už vypadalo, ostatní měl velmi zkažené a pravděpodobně zemřel na zubní absces ve 45 letech, tedy pro Egypťany v poměrně vysokém věku.
Z výstavy Mumie v Česku na pražském Výstavišti.
Tehdy měřil 157 centimetrů, měl několik zlomených žeber a zhroucené bederní obratle, takže pravděpodobně trpěl velkými bolestmi. Jako významný služebník egyptských božstev byl přibližně v roce 350 před n. l. honosně mumifikován.
Do Evropy byly později v 18. a 19. století tisíce mumií prodány coby suvenýr. Ten si často žádala bohatší či šlechtická rodina. Na večírcích se pak jedlo kolem zabalené mumie, vrcholem večera bylo její postupné rozbalování a hosté si odnášeli rituální sošky a cennosti schované v obvazech. „Mumie se dnes nerozbalují, ale projdou pečlivým rentgenem,“ vysvětluje Květa Havelková.
„Mumie sloužily i k zábavě“
Magii mumií propadli naši předci už před stovkami let. Bohatí lidé je sbírali, jiní si z nich udělali i docela výnosný obchod. „Byla to prestižní záležitost,“ říká egyptolog a afrikanista Pavel Onderka, který je kurátorem egyptské a núbijské sbírky v Náprstkově muzeu. Je rovněž vedoucím archeologické expedice Národního muzea, která se již sedm let podílí na výzkumech na území dnešního Súdánu.
Kdy nastal „zlatý věk“ evropského obchodu s mumiemi?
Staroegyptské mumie jsou na našem území poprvé doloženy v době renesance, tři měl ve své kunstkomoře císař Rudolf II., jiné jeho dvořané. Další se v našich krajích spontánně objevovaly v průběhu 17. a 18. století. Zlatý věk obchodu i zájmu o starověký Egypt nastal po Napoleonově výpravě do Egypta na sklonku 18. století. Nejvíce mumií se do českých zemí dostalo na konci 19. a 20. století, kdy byly přiváženy jako suvenýry bohatými cestovateli.
Kde bylo možné mumie koupit?
Mumie se kupovaly především v Egyptě, například hned vedle muzea v Káhiře. Minimálně jedna mumie ze sbírek Náprstkova muzea v Praze byla zakoupena ve starožitnictví v Berlíně.
Vlastnit mumii byla otázka prestiže?
Mumie fascinují již po staletí a vlastnit je bylo prestižní pro sběratele i pro muzeum. V českých zemích to byla hlavně muzea v Sudetech. Zatímco Češi se spíše zaměřovali na vlastivědu českých zemí, německy mluvící obyvatelstvo se svou sběratelskou činností chtělo vyrovnat muzeím v Německu. Mumie se staly zdrojem pobavení – na večírcích byly rozbalovány ze svých obalů. Ale byly i zdrojem poznání. První odborné ohledání staroegyptských mumií proběhlo v Praze již v roce 1849.
Z výstavy Mumie v Česku na pražském Výstavišti
K čemu měl sloužit mumiový prach prodávaný v lékárnách?
Byl považován za všelék, který léčí cokoliv od bolesti hlavy až po zlomeniny. Podával se v různých formách. Již ve 12. století se psaly odborné traktáty o jeho prospěšnosti, v té době se také objevuje v evropských městech. V nabídce lékáren byl ještě v 19. století. Účinnost mumiového prášku je diskutabilní. Neblahé důsledky pro lidské zdraví nelze vyloučit.
