Jindřich Figura na koni jako rytíř z poloviny 14. století v rámci rekonstrukce...

Jindřich Figura na koni jako rytíř z poloviny 14. století v rámci rekonstrukce historických zbraní a zbroje. | foto: archiv Jindřicha Figury

Jako dítě miloval Bajaju. Dnes vyrábí zbraně a díky šermu žije v minulosti

  • 3
Na hradech a zámcích či ve filmech, jako je třeba pohádkový Bajaja, ho fascinovali šermíři, a tak se Jindřich Figura stal jedním z nich. Chvíli studoval archeologii, ale táhlo ho to k šermování.

Časem se začlenil do skupiny historického šermu Páni z Hradce, se kterou ztvárnili a odehráli spoustu představení napodobující život šlechtické družiny z druhé poloviny 14. století. Skupina nabízí vystoupení z období vrcholného středověku, příběhy z tureckých válek, souboje gladiátorů, předvádění dobových řemesel. Především je ovšem Jindřich Figura od roku 2009 profesionálním výrobcem zbraní a replik historických předmětů.

Všechno už tu bylo. A šermem ke kondičce

„Mým vzorem byl děda, který uměl všechno opravit. Táta i děda měli doma hodně knih a díky nim mě historie i přírodověda fascinovala. U nás na vesnici si děti běžně hrály s nářadím a já se zájmem koukal lidem pod ruce a sledoval, jak se co vyrábí. Svůj první vlastnoručně vykovaný meč z pásoviny jsem nahříval v kotli a koval na kolejnici. Bylo to v páté třídě a tam někde asi vznikla má láska ke všemu historickému, k chladným zbraním a ručním pracím,“ vzpomíná Jindřich, který vnímá historii jako časové úseky s tématy, které se v lidských životech opakují.

Zažít pocity prostitutky, legionáře nebo přežít katastrofu. To je larp

„Ten proces směřuje od prostého ke složitému, aby se to vše rozpadlo a znovu složilo do ještě komplikovanější formy. To vidíme i v současnosti. I já se vyvíjel, i když trochu jiným směrem, než je běžné. Vlastně žiju díky historickému šermu tak trochu v minulosti,“ zamýšlí se na chodem dějin pan Jindřich.

„Šermířský mistr Peter Koza mi vštěpoval, že na světě je jen jeden šerm – a ten se dělá buď dobře, nebo špatně. Že scénické akce můžou být dobově věrné a přitom zajímavé pro diváky, mě zase učil Petr Vytopil, u kterého cvičím šerm dlouhým mečem. Je to docela dobré i na kondičku,“ pokračuje v zajímavém vyprávění výrobce historických zbraní a ukazuje nám svoje šavle, meče, tesáky a oděvní doplňky jako jsou pásky, trepky, tobolky.

Oživují dávná řemesla

Jindřichův způsob života se odráží i v rodině, má dva syny kolem deseti let a žije s přítelkyní, která má dceru a syna. „U nás panuje trochu jiný režim. Jezdíme sice na různé akce, ale zároveň mám dílnu doma. Pracuju se všemi kovy, co se dříve používaly, i se dřevem, kostí, rohovinou, pigmenty a s kůžemi. Tak přibližujeme lidem, jak se kdysi vyrábělo, jak takové věci vypadaly,“ vysvětluje.

Po Velikonocích s kolegou pod hradem Dívčí kámen opět zprovoznili keramickou pec a vodní kolo s hutním provozem. „Můžete nás tam nepravidelně zastihnout celý rok. Pro lidi také připravujeme už tradičně ukázky řemesel na hradě Landštejně,“ těší se Jindřich Figura a představuje i zajímavý projekt šermíře Jaromíra Dolanského a kastelána Jirky Holuba z Frýdlantu, který umožňuje poznat meč dotykem.

„Jde o jedinečnou Haptickou expozici na frýdlantském hradu, kde si budou moct nevidomí nebo slabozrací lidé osahat historické zbraně, ale i jiné předměty, o kterých vždy jen slyší od průvodce, a existují tak pouze v jejich představách. Věřím, že se ten nápad podaří uskutečnit a umožní i nevidomým ‚sáhnout si‘ do historie,“ těší se pan Jindřich na další projekt.

Tulipány měla Praha před Holanďany, zrály u nás melouny, říká památkářka