Země původu:
Uruguay, zřejmě pochází ze psů, jež byli dovlečeni španělskými a portugalskými kolonizátory a přirozeně se formoval do dnešní podoby.
Zařazení:
FCI skupina 2, pinčové a knírači, molossoidní plemena, švýcarští salašničtí psi. Sekce 2.1 - molossové dogovitého typu. Bez zkoušky z výkonu.
Historie:
Jelikož se původním i dovezeným psům v Uruguayi velmi dařilo, měli dostatek potravy a žádné přirozené nepřátele, začaly se jejich počty nekontrolovatelně zvyšovat. To zapříčinilo, že psi začali lovit hospodářská zvířata a škodit tak lidským obyvatelům.
Domorodí farmáři se však rozhodli využít hlídací a honácké vlastnosti tohoto plemene, a tak se z divokých psů začali stávat univerzální psi nejen k farmám, ale i pro lov. Historie cimarrona jakožto národního plemene se však začíná utvářet až v roce 1938, kdy byl založen uruguayský kynologický klub.
Povaha a chování:
Je to vynikající a spolehlivý hlídač, jež nekompromisně chrání pozemek a také svoji rodinu, které je oddaný až za hrob. Je vhodný na všemožné psí sporty i poslušnost. Zvládá obedienci, bikejoring, canicross, agility a stopování. V Evropě pracuje několik jedinců jako záchranářští psi při vyhledávání lidí v sutinách zřícených budov.
Vzhled:
Váha psů se pohybuje mezi 30 a 45 kilogramy, kohoutkova vyska u psu cini 58-61 cm a u fen 55-58cm(u obou tolerance ± 2 cm. U plemene je standardem povoleno žíhané a plavé zbarvení, včetně modrožíhané a isabela (modroplavá) s maskou nebo bez.
Průměrný věk:
11 - 14 let
Péče:
Péče o srst není u cimarrona nikterak náročná a vyžaduje minimální pozornost. Jedinci zařazení do chovu musí mít vyšetřené zadní končetiny na dysplazii kyčelního kloubu. Toto onemocnění se u cimarrona, tak jako u všech velkých plemen, vyskytuje, avšak ne ve velké míře. Je vhodné při výběru štěňátka zjistit výsledky tohoto vyšetření u jeho rodičů.
Chovatelský klub:
