„Ale stejně mi tehdy řekl: Pane Nehodo, já to dám! Já si tu smlouvu vykopu! Zvládl to. Michal je charakter a nechybí mu odhodlání. Ani v těžkých začátcích na sobě nedal znát lítost,“ vypráví manažer David Nehoda.
Uběhl rok a půl, Sadílek už je v Eindhovenu dávno nastálo, zahrál si čtyři zápasy v mládežnické Lize mistrů, stoupá v klubové hierarchii a na začátku ledna dostal cenu pro nejlepšího staršího dorostence Česka.
„Chci jít ještě výš,“ tvrdí bez známky falešné skromnosti.
Dvakrát dominoval v anketě mladších dorostenců, teď je králem vyšší kategorie. Ideální pro vstup do velkého fotbalu? Ale jistě, pokud se záložník nezadrhne.
Kuráž mu nechybí. Odmalička mluvil o tom, že chce hrát fotbal v cizině, i kvůli tomu se intenzivně učil anglicky, aby odboural prvotní handicap.
Z Uherského Ostrohu ke slávě! Děda Jurásek ho cepoval a starší brácha Lukáš motivoval, protože se mu chtěl vyrovnat. I jejich sny teď sedmnáctiletý dříč plní.
Ve Slovácku suverénně přeskakoval věkové kategorie, což nemohlo uniknout skautům větších klubů. Ozvaly se ty z Nizozemska, které si na práci s mládeží zakládají. Sadílka čekaly stáže v Twente, Feyenoordu nebo v PSV Eindhoven. „Nevozili jsme Michala po světě jako cirkusáka. Kluby ho zvaly samy, protože věděly, jak je šikovný,“ líčí Nehoda.
Možná ne na první pohled. Žádné velké kudrlinky, pravačku má trochu slabší, ale jinak je Sadílek symbolem snahy, zavilosti a přizpůsobivosti. Vletí do každého souboje, je dynamický, má dobrou přihrávku i střelu, vítězný instinkt a navzdory drobné postavě velmi slušně hlavičkuje. A hlavně je všude. Místní mu říkají Stofzuiger neboli Vysavač.
„Tvrdím, že je jako Králíček Duracell. Neunavitelný. Maká od první do poslední minuty,“ přidává Nehoda.
Pokud jste na Michala Sadílka ještě nenarazili, můžeme vám jeho styl přirovnat třeba k reprezentačnímu vůdci Vladimíru Daridovi. V Eindhovenu se mu nejvíc podobá zkušený mexický pracant Andrés Guardado, což je eso prvního mužstva.
„Okukuju, co umí. Kéž bych mu jednou konkuroval,“ přizná Sadílek, narozený v květnu 1999.
Samozřejmě nikde není psáno, že se jeho kariéra nemůže zadrhnout, ale zatím to vypadá, že jde po správné cestě. Podobně jako levonohé křídlo Václav Černý, jenž coby bažant odešel z Příbrami do Ajaxu.
I Sadílek se brzy naučil holandsky, adaptoval se na nové prostředí a pozorně poslouchá bývalé hvězdy. Zatímco na Černého dávají v Ajaxu pozor slavní pánové Overmars nebo Van der Sar, Sadílkův vzestup pozoruje šéf áčka Phillip Cocu nebo trenéři mládeže Mark van Bommel a Ruud van Nistelrooy. Co jméno, to legenda.
„Jsou to ikony, na které jsem dřív koukal v televizi při Lize mistrů. Teď mě znají jménem, běžně se spolu bavíme a dávají mi individuální tréninky. To je hodně příjemné a emotivní,“ svěřil se Sadílek pro ČTK.
Eindhoven přitom o českého teenagera málem přišel, protože se mu nechtělo platit 10 milionů na dřevo, což požadovalo Slovácko. Proto Sadílka nejdřív potkalo hostování, což byla zřejmě nejsložitější fáze. Vysavač musel přesvědčit, že luxuje opravdu dobře. A teď v tom musí pokračovat.
