„Rekordy překonávám tak nějak přirozeně. Rozhodně po nich nejdu, spíš ony pronásledují mě,“ znělo tradičně sebevědomé hodnocení mistra oboru. „Vždycky se dívám do budoucnosti a už teď přemýšlím o gólu číslo 701.“
Góly a odhodlání střílet je dál a dál, se stejnou samozřejmostí jako zamlada - to je to, co z Ronalda dělá fotbalového velikána. Na kulatou metu dosáhl jako teprve šestý hráč v historii, což je velká věc. Jen slavnostní nádech jeho velkému okamžiku chyběl.
Když v kvalifikačním zápase s Ukrajinou proměnil penaltu, na velké radování nebyl čas. Spoluhráč Bernardo Silva čapl balon, Portugalci pádili zpátky na polovinu hřiště a Ronaldo stihl jen ukázat prsty do nebe a bojovně zatnout pěst.
Na body jeho snížení nestačilo, tým prohrál 1:2, takže zatímco Ukrajinci slaví postup na Euro, Portugalsko se o něj ještě bude muset porvat. Ale má Ronalda, což je v boji (nejen) s dotírajícím Srbskem nejvyšší možný trumf.
I s pětatřicítkou na krku je načesaný svalovec pořád na vrcholu. Kdekdo čeká, kdy už mu začne docházet dech, ale ta chvíle je zjevně pořád v nedohlednu.
Gólů sice postupně ubývá, ale hlavně proto, že jeho dřívější statistiky se vymykaly lidskému chápání. I tak už od loňského přestupu z Realu Madrid do Juventusu stihl za italský tým nastřílet dvaatřicet branek. A jeho bilance v národním týmu ohromí: za posledních šest zápasů se trefil desetkrát!
I díky tomu se prostřílel do společnosti nejlepších kanonýrů historie, které vládne český bomber Josef Bican s 805 góly.
Byť své nástupce chválil zřídka, z Ronalda by musel mít radost. Na nikoho jiného lépe nesedne zásada, kterou Bican dodržoval a kterou se rád chlubil, když novinářům vypravoval: „Já když měl pět šancí, tak jsem proměnil všech pět. Když jsem jich měl sedm, tak jsem jich proměnil i sedm, víte?“
Ani Ronaldo šancemi neplýtvá, když se do dobré pozice dostane, málokdy mine. Proto už v historické tabulce nahání jen pět střelců.
Pětatřicet gólů mu chybí, aby dorovnal Němce Gerda Müllera, strojového bombarďáka. Šestačtyřicet ztrácí na maďarského elegána Ference Puskáse. Sedmašedesát na Pelého, považovaného mnohými za nejlepšího hráče historie. A dvaasedmdesát na dalšího Brazilce Romária, o kterém zlí jazykové tvrdili, že si počítá i góly na tréninku.
Mimochodem, Pelé i Romário skutečně víc koukají na vlastní statistiky, podle kterých oba překonali tisícovku. Jenže FIFA ve svém žebříčku uznává jen trefy v oficiálních zápasech, logicky vynechává benefiční utkání a klubové přípravy.
A tak Ronaldovi schází přesně 105 gólů k tomu, aby Bicana vystřídal na trůnu. Dejte krk na to, že o téhle metě dobře ví a že si dává za cíl ji překonat – aby o sobě mohl prohlásit, že nikdo nikdy nebyl lepším střelcem než on.
A při pohledu na to, jak zpomaluje stárnutí a brzdí čas, se musíte ptát: proč by mu to nemělo vyjít?
CR 700 v Bicanově klubu. Rekordy překonávám tak nějak přirozeně, řekl |
Několikrát zopakoval, že by rád vydržel na hřišti do čtyřiceti, čili ještě šest let. Stačí dát každou sezonu aspoň osmnáct branek - a voila - nový rekordman je na světě!
Snadné to nebude, s přibývajícími léty už asi Ronaldo nebude dávat pravidelně v součtu přes 30 gólů, což se mu během posledních deseti ročníků povedlo pokaždé.
Ale muž s patentovanou reklamní značkou CR7 se v nesnadných úkolech vyžívá. S podceňovaným Portugalskem má zlato z minulého Eura, s Realem Madrid vyhrál Ligu mistrů třikrát v řadě, teď má v plánu dotáhnout na vrchol Juventus.
A nechce končit, dokud mu na záda dýchá Lionel Messi, jeho věčný rival. Tomu chybí k sedmistovce osmadvacet tref, je o dva roky mladší a má lepší gólový průměr.
I to Ronalda žene dál. Za další slávou, za trofejemi a rekordy.
