Za mnohem důležitější považuje úspěšné kvalifikační vykročení. "Cítím, že tohle mužstvo na dobré výsledky má. V přípravě jsme se s úspěchem postavili Italům, smetli Jugoslávce. A i když šlo jen o přátelské zápasy, něco to signalizuje," prohlásil.
Když má vystihnout největší rozdíl mezi "starým" Chovancovým a "novým" Brücknerovým mužstvem, spustí o tom, že se ustálilo základní rozestavení i role jednotlivých hráčů. "Hrajeme pořád systémem 4 - 4 - 2, zatímco dřív se z něj přecházelo na 3 - 5 - 2 a zase zpátky," říká Poborský. "A každý z nás teď mívá buď stejné, nebo aspoň hodně podobné úkoly, při různých herních situacích jeden ví, co udělá druhý. Je to prostě takové usazené."
Poborský si pochvaluje také systém vysunuté obrany s aktivním presingem už v zárodku soupeřových akcí. "Mně to samozřejmě vyhovuje, protože když to hrajeme poctivě, nemusíme se tak vracet a přesto soupeři moc nedovolíme. Takový fotbal se mi prostě líbí."
Souhlasí s Nedvědem, Kollerem a dalšími, že v mužstvu vládne příjemná optimistická atmosféra. Na první pohled zcela odlišná od loňského listopadu, kdy tým po ostudných výkonech v baráži přišel o start na mistrovství světa.
"Já tvrdím, že výborná atmosféra tu byla i před tou baráží. Jenže nám chyběla forma, v obou zápasech s Belgičany jsme si vlastně nedokázali vytvořit gólovou šanci. Je mi jasné, že mluvit v takovém případě o partě nemá smysl, protože o ní si každý dělá obrázek podle výsledků," přemítá reprezentant.
"Samozřejmě, že nejjednodušší je říct, že to neklapalo v kabině. Ale já říkám, že ta pohoda tu byla i tenkrát, cítím ji odjakživa. Za loňským rokem jsme všichni udělali velkou tečku a tlustou čáru s tím, že máme jasný cíl: dostat se na mistrovství Evropy."
Na otázku, zda tuto kvalifikaci bere jako poslední možnost ukázat se na velkém turnaji, podobně jako se zaskvěl znamenitými výkony a nezapomenutelným gólem do portugalské sítě na mistrovství Evropy v roce 1996, Poborský odpověděl: "To jako, že bych už měl pomalu končit? Ale vážně, takhle se na to nedívám. Já hraju z týdne na týden, moc dopředu se nekoukám. Ale na příštím mistrovství Evropy bych si zahrát chtěl."
A co říká Poborskému světový šampionát v Německu v roce 2006?
"To už si zase děláte legraci, co? Myslet na mistrovství světa by nejspíš opravdu bylo zbytečné. Jak říkám, beru to zápas od zápasu, týden po týdnu. A že si na mistrovství světa už asi nezahraju, to mě mrzí o to víc, jak všude kolem sebe slyším, že jsme letos v tom Japonsku a Koreji být měli. Ale osobní tragedii z toho nedělám."
Řeč přišla i na jeho nedávný otevřený rozhovor v Mladé frontě Dnes, v němž se netajil báječnými výdělky a dalšími zajímavostmi souvisejícími s jeho kariérou.
"Jsem rád, že rozhovor měl z velké části kladný ohlas. I mezi spoluhráči, ať už ve Spartě, nebo v národním mužstvu," říká. "Já se nemám za co stydět a tvrdím, že otevřenost nikomu neuškodí. Každpádně se tak předejde zbytečným spekulacím. A myslím, že mluvit otevřeně z očí do očí by se mělo nejen ve sportu. Jenže v naší společnosti, bohužel, nejsme na otevřenost zvyklí."
