Na začátku podzimu vás zbrzdilo zranění ramene, na konci natažený stehenní sval. Není toho za půl roku hodně?
To svalové zranění už jsem párkrát měl. Odehrál jsem hodně zápasů, takže mě ani nepřekvapilo, když se mi to na konci sezony stalo.
Takže to není náhoda?
Asi ne... Rychlostní typy hráčů prostě občas problémy se svaly mívají. Chodil jsem často na regeneraci, snažil jsem se tomu předejít. Ale těch zápasů je tolik, že se tomu úplně předejít nedá. Naštěstí to není vážné a za pár dnů budu v pořádku.
Abyste nedopadl jako Tomáš Rosický.
To snad ne. Moje tělo si prostě musí zvyknout na takovou porci utkání.
Rosickému trenéři často říkali, že musí posílit. Vy také nejste žádný hromotluk. Neposílá vás kondiční kouč do posilovny?
Přesně na tohle se v zimě zaměřím, už jsem dostal individuální plán. Snad naberu nějaké kilo, budu mít pevnější tělo a taková zranění se mi začnou vyhýbat. Budu teď trávit v posilovně víc času než ostatní.
Zaměříte se na nohy?
Musí to být v rovnováze, nohy i vršek. Svaly musím nabrat, ale zase se ze mě nesmí stát nějaká hrana. Pak bych mohl mít problémy s koordinací nebo s rychlostí.
Kolik zvednete na bench press?
Maximálku mám šedesát šest kilo. Takže vlastně zvednu sám sebe.
S Rosickým vás spojuje víc věcí než jen postava. Oba jste sparťanští odchovanci, velmi brzy jste se dostali do reprezentace... Co říkáte na to, když vás někdo srovnává?
Je to dost předčasné. Tomáš Rosický byl mnohem větší talent a má za sebou úžasnou kariéru. Pamatuju si, jak tady sázel góly za Spartu proti Arsenalu.
Vy je zase sázíte Lyonu.
Já vím, ale on je opravdu jinde.
Je pro vás alespoň motivace, že vidíte, kam až to ze Sparty dotáhl?
Když jsem byl menší, tak bylo strašně těžké se ve Spartě z mládežnických týmů do áčka prosadit. Povedlo se to právě Rosickému, Junovi a Hübschmanovi. Tihle tři pro mě byli příkladem.
Můžete to dotáhnout stejně daleko?
Přál bych si to. Bude to strašně těžké, ale nic není nemožné.
Jak vůbec bere dvacetiletý kluk, že je jednou z hvězd Sparty?
Vůbec si to nepřipouštím. A že ode mě všichni čekají dobré výkony? To mě spíš povzbuzuje, je to příjemné. Navíc vysoké nároky na mě byly už v dorostu, takže v tom mám výhodu.
Musí vás brzdit rodiče, abyste zůstal pokorný?
Ti mi to opakují pořád. Dávám si na to pozor sám, ale vždycky je dobré to slyšet i od svých nejbližších.
Rodiče při rozhovorech zmiňujete často. Pořád vám táta radí, co jste v zápase udělal špatně?
Vynadat mi umí pořád. Třeba když mu přijde, že jsem něco odflinkl. Ale umíme si to vyříkat, svůj názor mi řekne třeba na pivu.
Vy chodíte s tátou na pivo?
Na návštěvu chodím k rodičům alespoň jednou týdně a s tátou se občas sejdeme i v restauraci u našeho známého. Já si dám kafe, on pivo a popovídáme si.
Co říkali rodiče na tetování?
Táta jednoznačně řekl, že do osmnácti žádné tetování. A pak jsem to od nich dostal k narozeninám.
Na pravé paži máte vytetovaného svatého Václava. Proč?
Jsem český patriot, naši zemi mám opravdu rád. Když někdy přestoupím do zahraničí, tak se pak určitě vrátím zpátky do Česka. Praha je podle mě nejhezčí město v Evropě.
Na druhé ruce máte čtyřlístek, který po každém gólu políbíte.
Ten je pro štěstí. Šel jsem se spoluhráčem Vaškem Kadlecem do tetovacího studia a čekal jsem na něj. Tak mě napadlo, že by bylo zajímavé si nechat vytetovat čtyřlístek. Díky tomu mám pěknou oslavu gólu.
V roce 2012 už gól za Spartu nepřidáte. A co na jaře? Přes zimu se určitě zase bude spekulovat o vašem přestupu.
V tomhle už jsem úplně otupělý, vůbec to neřeším. A to až do chvíle, kdy před sebou budu mít podepsanou smlouvu. Teď se prostě soustředím, abych Spartě pomohl vyhrát titul.
Podle poslední věty to vypadá, že na jaře zůstanete ve Spartě.
Já nad tím opravdu nepřemýšlím. Člověk stejně nic nevykoumá.
Kam byste se hodil stylem hry?
Teď se mi strašně líbí Borussia Dortmund. Hraje krásný fotbal nahoru dolů. Navíc tam pracujou dobře s mládeží.
No vida - to by byla další podobnost s Tomášem Rosickým.
Nebylo by to špatné.
