Střih.
Středeční večer v Jablonci, remíza 1:1, mizerný výkon a Sparta od Ligy mistrů nedozírně daleko.
V krizi, už zase.
Vlastně spíš: ještě pořád.
Co se za rok pod Vrbou na Letné změnilo? Máloco. Sparťané jsou pořád třetí, pořád se dívají na záda Slavii a Plzni, jen je od prvního místa nedělí dvanáct, ale devět bodů.
Progres, na jehož konci měla být Liga mistrů, vypadá jistě jinak.
Pokud jste u televize sledovali středeční upachtěnou dohrávku na severu, dost možná jste měli chuť po pár minutách přeladit.
Takhle že se prezentuje kandidát na titul? Bezpohlavní, nudný a stereotypní fotbal, první střela na branku pět minut před koncem. Čtvrtá ztráta z posledních pěti ligových zápasů.
A ještě trapné chování kapitána Dočkala, který kopl jabloneckého Housku zepředu do hlavy a vztekal se, že dostal žlutou kartu. Právo být naštvaný měl jedině soupeř, protože jasnější červenou už asi sudí Černý a jeho videopomocník Berka přehlédnout nemohli.
I Dočkalův zkrat, za který by měl rozhodně přijít dodatečný trest, je ukázkou toho, jak vypadá Sparta v rozkladu. Což ovšem není novinka, ale setrvalý stav.
Proto vám její kritika už může přijít vyčpělá a neustále se opakující. Proto na letenských tribunách pomalu převládá apatie a fanoušci už nad marností často jen mávnou rukou.
Vrba, první pán na ráně
I když to zní asi otravně, je potřeba zas a znovu připomínat, že Sparta má být jiná. Potřebuje ji český fotbal, potřebuje ji reprezentace, potřebují ji soupeři. Aby vytvářela konkurenci, zásobovala národní tým, přitahovala fanoušky.
Vzhledem k tomu, že se sportovně nedaří, nutí vás to dokola si pokládat stejnou otázku: Kdo nese zodpovědnost?
První na ráně je teď samozřejmě Vrba, nejsnadnější cíl.
To, že ani po roce a půl nevtiskl týmu styl hry, díky kterému by byla Sparta rozpoznatelná, je zásadní problém. Pokud je pravda, že od vedení v zimě nežádal víc posil než útočníka Čvančaru, jde značná část viny za ním, protože je evidentní, že na několika místech v sestavě dlouhodobě blikají výstražné červené kontrolky: zejména ve středu zálohy a na krajích obrany.
To vše je ovšem také důsledek práce těch, kteří si Vrbu vybrali: a je teď celkem jedno, jestli měl hlavní slovo sportovní ředitel Tomáš Rosický, jak Sparta opakovaně tvrdila, nebo majitel Daniel Křetínský, což zase říkají zákulisní zdroje.
Sparta není pro nikoho
Ten, kdo na Vrbu ukázal, přece musel tušit, jakým způsobem trenér dlouhodobě pracuje, a musel mít představu, jestli se jeho vize dá našroubovat na specifické sparťanské prostředí. Což bude zřejmě ta hlavní potíž: v atmosféře, která na Letné roky panuje, se nepracuje dobře žádnému kouči.
„Sparta není pro každého,“ opakoval už několikrát Rosický.
Začíná se ovšem zdát, že Sparta – v současném nastavení – není pro nikoho.
Kdo jiný už by ji měl pozvednout než český trenér desetiletí? Ten, který dokázal s provinční Plzní zázraky? Možná se o něm říká, že už je za zenitem, ale napadá vás jiná persona, která by z fleku sama o sobě dokázala tým během roku vyléčit?
Nikoho takového nenajdete, ani v Česku, ani v zahraničí.
Chyby, hluché pasáže, upachtěná výhra. A není to málo, Sparto? |
Vrba, který přitom v lednu prodloužil smlouvu do léta 2023, může být brzy dalším, koho schroustá nezastavitelný požírač trenérů, jímž se Sparta stala. Působí jako prokletý klub, přitom má zdánlivě všechno, co potřebuje.
Bohatého majitele, ještě bohatší historii, nejlepší mládežnickou akademii v zemi, moderní zázemí.
Jenže se nejdřív potřebuje uzdravit odshora.
Ujasnit si, jakou cestou chce k cílům dojít a začít fungovat jednotně. Místo toho řadu let pracuje podobně jako mozek člověka s bipolární poruchou: jedna klika radí dělat to, druhá zase tamto – a výsledkem není rozumný kompromis, ale chaos, neustálé dusno a na hřišti často nekoukatelná bída. To vše doprovázené nepřiměřeným sebevědomím.
Proto Sparta čelí kritice, která se neustále opakuje.
A bude to tak dál, dokud se z chyb konečně opravdu nepoučí.