Pavel Horváth sáhl v garáži po fusaku, ze kterého vyndal nejmilejší kopačky. Vykopal s nimi třetí plzeňský titul a ukončil v nich kariéru, chtěl si je nechat na památku.
Jenže změnil plán.
Ani konfety, které se mu při oslavách přilepily na podrážku, už neumýval. V surovém stavu dal kopačky do dražby, jež přispěje na těžce nemocného spoluhráče Mariána Čišovského a další pacienty s neléčitelnou chorobou ALS.
Nedvěd? Už stojí přes 66 tisíc
„Jestli se moje kopačky nevydraží za vyšší částku než ty Nedvědovy, tak něco není v pořádku,“ žertovala plzeňská legenda. Zatím Horváth prohrává, aktuální částka za dar od slavného záložníka Pavla Nedvěda přesáhla 66 tisíc korun.
Chcete mít artefakt od rychlíka Walcotta z Arsenalu? Nebo od drsňáka De Jonga z AC Milán či portugalského štírka Naniho z Fenerbahce? Do unikátní dražby, ve které se postupně objeví přes 100 párů kopaček, se můžete zapojit přes stránku www.spolek28.cz.
„Moje kopačky nemusí skončit zarámované na stěně. Klidně můžou posloužit jako bačkory, jak jsou parádně prošlapané. Stačí jim uřezat špunty,“ culil se Horváth, vedle kterého seděl muž, jehož číslo 28 se stalo symbolem nejen téhle akce.
Marián Čišovský chátrá. Týrá ho krutá nemoc s názvem amyotrofická laterální skleróza, na kterou zemřel bývalý premiér Stanislav Gross. Nejdřív mu začaly cukat svaly, teď už přestává ovládat svoje tělo. Nezapne si bundu, chodí pomaličku, výrazně mu drhne hlas. Vlastně jediné, co zůstává v pořádku, je mozek.
„Cítím, že sám o sebe už se nepostarám. To, že s vámi sedím a usmívám se, mě stojí spoustu sil,“ poví upřímně a nepatrně se usměje.
Z celého světa slyší: Čišo, bojuj!
U číšníka si nejdřív objedná kávu a neperlivou vodu: „Ale nechlazenou, prosím.“ Za půl hodiny je zesláblý, tak požádá o malý sendvič.
S Horváthem se chechtá jako dřív, když spolu žili v jedné kabině. Plzeň si slovenského obránce zamilovala a teď mu vzdává hold. Titul mu věnovala, při letní Horváthově benefici se mu tleskalo vestoje, číslo 28 stále zůstává na soupisce a až do půlky prosince poběží dražba s názvem Kopeme za Čišu!
„Původně jsem si myslel, že to bude jen akce pro Plzeňáky, ale teď jsem rád, že to má větší přesah. Je důležité, aby se o té chorobě mluvilo víc. Motivuje mě, že dražba pomůže lidem, kteří jsou stejně nemocní jako já,“ říká Čišovský. Odhaduje se, že v Česku trpí nemocí ALS přes 600 lidí.
Poslední zápas odehrál v březnu 2014, tehdy byl ještě plný sil. Teď sedí v hotelovém křesle, a když se chce napít, přidržuje si skleničku v obou dlaních.
Střídají se mu nálady, od smíchu až po pláč, často jen mlčí a odpočívá. Před novinářem to ještě nepřiznal: „Každá věta ve mně vyvolává jiný pocit a já u prvního slova netuším, kam se moje nálada strhne.“
Když po ranní fyzioterapii nabere trochu sílu, nechá si podat telefon a nalistuje videovzkazy, jež dostává k dražbě. Od Vladimíra Šmicra, od Michala Kadlece, od Nedvěda: „Bojuj, Čišo!“
Cizinci jeho přezdívku komolí na Čičo, ale jemu to nevadí.
Když se poléval vodou, už tušil...
Parta lidí kolem Spolku 28 teď shání kontakt na tureckou superstar Ardu Turana, který v létě přestoupil do Barcelony. Bývalý hokejista Jaroslav Špaček slíbil, že za Turanovy kopačky dá klidně celé jmění. „Pro tebe zkusíme splnit i nemožné,“ řekne Horváth a pohladí zmoženého Čišovského po vlasech.
„Rodina a nejbližší přátelé mi pomáhají k tomu, aby moje dny byly hezčí. A každý, kdo se dražby zúčastní, se stane součástí rodiny mé i rodin lidí, kteří bojují se stejnou chorobou,“ říká Čišovský dojatě.
Když loni v létě letěla světem charitativní výzva Ice Bucket Challenge, při níž se lidé polévali ledovou vodou, aby pomohli nemocným s ALS, Čišovský už tušil. „Pamatuju, že mě vyzval hokejový kamarád Venca Pletka a já se polil v kabině,“ začne Čišovský a pak nadlouho přivře oči: „Dva měsíce poté se diagnóza potvrdila i u mě.“
Od té doby bojuje: „A taky toužím, hledám, pracuju a doufám, že se můj fyzický stav začne zlepšovat.“
