Jediný a tím pádem rozhodující gól zápasu Oravcovi poněku vylepšil dosavadní pobyt v žižkovském klubu. "Dnešní zápas mi každopádně zvednul náladu," poznamenává lednová z Ružomberoku. "Ale že bych byl s mým působením ve Viktorce úplně spokojený, to zatím říct nemůžu. Sice jsem si na jaře zahrál v osmi zápasech z deseti, ale jen třikrát jsem nastoupil od začátku. Chtěl bych hrát stabilně."
Zatím musí být trpělivý, v žižkovském útoku dostávají pravidelně šanci Pospíšil se Straceným, jsou tu i Šebesta s Janouškem. "Ale tentokrát jsem šel na hřiště přece jen dřív než obvykle, trenér mi v poločase říkal, že to vypadá tak na šedesátou minutu." V předchozích utkáních, v nichž střídal, přišel Oravec do hry nejdřív až dvacet minut před koncem.
První gól v české lize dal hned v úvodním jarním kole v Teplicích, na další čekal až do druhého dubnového víkendu. "Hledal jsem si v olomouckém vápně místo, abych se dostal před obránce. A když pak Mikulík poslal ten nádherný centr, už při té hlavičce jsem tušil, že míč skončí v síti."
S fotbalem začal v rodné obci Haniska nedaleko Košic, záhy přestoupil do Spoje Košice a odtud do 1. FC Košice. Jako mladík se ale pořád ještě rozhodoval mezi fotbalem a atletikou. "Dělal jsem desetiboj a mým velkým vzorem tenkrát byl Změlík, olympijský vítěz z Barcelony," vzpomíná na atletická léta. "Ale v šestnácti to u mě vyhrál definitivně fotbal."
Po půldruhém roce v košickém FC odešel do Ružomberoku, stal se z něj excelentní střelec a začínaly se objevovat nabídky. "Když teď v zimě přišla ta ze Žižkova, hodně jsem si to rozmýšlel, protože tenhle klub patří v Čechách poslední dobou mezi špičku," říká Oravec. "Ale nakonec jsem si řekl, že se s takovou příležitostí poprat musím. Takže se peru."
Když se ho dnes zeptáte, jestli svého lednového kroku nelituje, přiznává: "Nemyslím, že bych litoval. Ale na druhou stranu pořád ještě na tom nejsem tak, abych mohl jednoznačně říct, že jsem udělal dobře. Jak už jsem říkal, chci se probojovat do základní sestavy."
Hodně fotbalových expertů míní, že právě Žižkov skončí v lize na druhém místě. A vzhledem k příznivému losu není žádnou utopií ani mistrovský titul.
Co je tedy pravdy na hlasech, že Žižkovští po ligovém prvenství netouží? "Nejspíš je to tak lepší, ale my o titulu opravdu nemluvíme. I když si tu šanci všichni uvědomujeme. Ale ani před zápasem s Olomoucí jsme se nebavili o tom, že chceme jít před Spartu. Prostě jsme chtěli jako vyhrát, jako pokaždé."
Pokud teď Žižkovští ve zbývajících čtyřech utkáních žádné body neztratí, skončí nejhůř druzí. Což by znamenalo druhé předkolo Ligy mistrů, poté v případě postupu třetí, tedy to rozhodující. Jak by se tento pokus o účast v nejprestižnější evropské klubé soutěži Oravcovi zamlouva?
"To se ani ptát nemusíte. Nebo snad víte o někom, kdo by do Ligy mistrů nechtěl?"
