„Cením si toho, ale moc bych to nepřeceňoval, bylo to přece jen přátelské utkání. Byl to ale odrazový můstek k další práci a já doufám, že se mi to jednou povede i v lize,“ říká velký talent českého fotbalu, kterého sleduje i slavný Arsenal Londýn.
Proč jste opustil Plzeň, která je v Čechách velkoklubem, a zamířil jste do Liberce?
V Plzni jsem byl šest let. Bylo pro mě těžké ji opustit, protože jsem si tam zvykl a potkal spoustu skvělých lidí, kteří mi pomohli. Ale v dubnu mi bude osmnáct a připadalo mi jako lepší varianta přesunout se někam, kde můžu dostat šanci ve vrcholovém fotbale. Což by bylo v Plzni velmi složité, až nereálné. Hraje o titul a je tam obrovská konkurence.
Co říká trenér Trpišovský„Martin Graiciar je výrazný ofenzivní talent, kterých není nikdy dost. Překvapil mě svojí prací a cílevědomostí. V přípravných utkáních se jeví velice dobře. Ukazuje velmi dobrý timing a volbu místa, což jsou věci, které jsou strašně důležité a těžko se učí. Samozřejmě má ještě spoustu rezerv, což je v jeho věku logické, vždyť poprvé ochutnává dospělý fotbal. Plán s ním máme dlouhodobý: aby se postupně rozkoukal v dospělém fotbale a v pravý čas jsme ho zapojili do hry tak, jak se nám to vloni povedlo s Matějem Pulkrabem. Martin je každopádně členem naší první dvacítky hráčů a když bude takhle pokračovat, má reálnou šanci objevit se už během jara na hřišti v první lize.“ |
Ale ani v Liberci nemůžete počítat s tím, že se hned dostanete do základní sestavy...
Máte pravdu. První půlrok pro mě bude adaptační. Každopádně v trénincích se snažím odevzdat maximum a udělat dobrý dojem na trenéra Trpišovského, abych na jaře dostal šanci alespoň na nějaké minuty. Vím, že to bude složité, protože první zápasy se musí vyhrát, jelikož Liberec je dvě místa od sestupu a vstup do jara bude velmi důležitý. Musím být trpělivý.
Je pro vás inspirací útočník Matěj Pulkrab, který se vloni v podobném věku jako vy v libereckém áčku prosadil?
Určitě ano. Pulky je hráč do vápna jako já, dostal tady šanci, využil ji, dával góly a Sparta si ho stáhla zpátky. Může to být příklad i pro mě.
Liberec je v tabulce skoro u dna. Neodrazovalo vás to při rozhodování o vaší budoucnosti?
Vůbec ne. Liberec je klub s bohatou historií v české lize. Třikrát získal titul, pravidelně hraje o špičku tabulky, nastupuje v evropských pohárech. Vždycky mi byl sympatický a vůbec jsem nehleděl na to, kolikátý je v tabulce. Viděl jsem šanci, že bych se tady jako mladý hráč mohl prosadit. Věřím a vím, že se Liberec letos v lize zachrání.
V prvním přípravném zápase za Liberec jste se proti Ferencvárosi Budapešť uvedl dvěma góly. Nepřekvapil jste tím i sám sebe?
Přesně tak, mě to překvapilo ohromně! Nastoupil jsem na třicet minut, po delším výpadku bych ani víc nezvládl. Chtěl jsem týmu pomoct, ale nečekal jsem, že z toho budou dva góly a asistence. Cením si toho, ale moc bych to nepřeceňoval, bylo to přece jen přátelské utkání. Byl to ale odrazový můstek k další práci a já doufám, že se mi to jednou povede i v lize.
Je to vaše první příprava s dospělým týmem?
Ano, v Plzni jsem trénoval s juniorkou. Minulý rok, když mi bylo šestnáct, jsem s áčkem absolvoval pár tréninků a slibovali mi, že budu členem širšího kádru, ale pak to nevyšlo. Bylo to zklamání. Začátky v přípravě v Liberci pro mě byly složité, doháním kondici, ale teď už dokážu snést vyšší tréninkové dávky. Příprava je náročná nejen pro mě, ale i pro starší hráče. Ale tělo už si zvyká a únava bude postupně odcházet.
Jak vás přijala liberecká kabina?
Kabina je v Liberci super, všechno funguje bez problémů. Za Slovan hraje Milan Baroš, který byl mým fotbalovým vzorem. Je pro mě veliký zážitek získávat zkušenosti právě od něj.
Martin GraiciarVizitka Fotbalový útočník Slovanu Liberec, 17 let. Výška 184, váha 73. Číslo dresu: 8. S fotbalem začínal ve čtyřech letech v rodných Karlových Varech. V deseti zamířil do pražské Sparty, kde prožil rok a půl, ale kvůli každodennímu dojíždění z Varů nakonec zvolil přesun do nedaleké Plzně. Tam strávil šest let a dostal se i do reprezentačních mládežnických výběrů, aktuálně je v kádru národních týmů U18 a U19. Ve 14 letech absolvoval stáž v Arsenalu Londýn, který ho má od té doby v hledáčku. Letos v zimě přestoupil do Liberce, kde podepsal smlouvu na tři roky. Sám se jako hráč charakterizuje takto: „Jsem silný ve hře jeden na jednoho a v rychlosti.“ |
Byl jste na stáži v londýnském Arsenalu. Jak to na vás zapůsobilo?
Když mi bylo čtrnáct, týden jsem trénoval s tamní osmnáctkou a dvacítkou. Mluvil jsem s trenérem Wengerem i s kluky z áčka. Na konci týdne jsem pak odehrál zápas, ve kterém jsem dal tři góly. Jenže mezinárodní přestupy jsou povolené až od šestnácti let, a tak jsem musel vydržet. Arsenal mě tedy sledoval, ale když jsem tam měl konečně přejít, tak jsem byl bohužel rok zraněný se zády a třísly, takže to padlo. Teď už na zařazení do mládežnické akademie londýnského klubu nemám věk. Arsenal mě sleduje dál, ale potřebuje mě vidět v dospělém fotbale. Což je tady v Liberci.
Takže i možný přechod do slavného klubu vás motivuje?
Samozřejmě. Nejdřív se ale musím prosadit mezi dospělými a ukázat, že na to mám. Teď se soustředím jen na Liberec, co bude v budoucnu, neví nikdo. Důležité pro mě je pomoct klukům zachránit Liberec v lize a příští rok se umístit dobře. To je teď pro mě hlavní.
Mluvil jste o svých zdravotním trablech. Už je to v pořádku?
Ano, musím to zaklepat. Hodně se snažím v Liberci pracovat s fyzioterapeutem i kondičními trenéry, kteří jsou tady výborní a moc mi pomáhají. Myslím, že jsme na dobré cestě.
Stěhujete se do Liberce, ale co střední škola?
To bude horší. Chodím do třetího ročníku na Sportovním gymnáziu v Plzni a bohužel nebylo možné přestoupit do Liberce, takže studuju dálkově. I v Plzni jsem už měl individuální plán a na podzim jsem ve škole moc nebyl. Pak jsem během několika dní musel dělat nárazově spoustu zkoušek a dostal jsem docela špatné známky. Ale maturitu si chci rozhodně dodělat. Kariéra fotbalisty je pomíjivá a člověk se musí připravovat i na druhou cestu.
