Kdy jste se k odchodu ze Sparty rozhodl definitivně?
"Loni někdy v červenci, když jsme se před ligou vrátili ze soustředění v Německu. V přípravných zápasech jsem tam skoro nedostal šanci, tak jsem se Ivana Haška ptal, co se mnou zamýšlí. A on mi řekl, že si můžu hledat angažmá. Příjemné mi to nebylo, ale vzal jsem to jako tvrdou realitu."
To bylo Haškovo poslední slovo?
"No, po pár kolech se prodal se Fukal a v zimě za mnou z vedení Sparty přišli s nabídkou na prodloužení smlouvy. Jenže už mi nabízeli o něco horší podmínky, dávali mi prostě míň peněz. Ale já už byl stejně rozhodnutý, že teď v létě odejdu, takže tím spíš jsem smlouvu neprodloužil."
Proč vás v minulých letech, když jste byl na vrcholu, minulo zahraniční angažmá?
"Dnes už můžu říct, že po mistrovství Evropy jsem měl opravdu lukrativní nabídku ze španělskéhoklubu Celta Vigo. Ale měl jsem smůlu, protože nové košické vedení Sparty krátce před tím pustilo ven Nedvěda, Koubu, Vonáška a Kollera. A když jsem přišel na řadu já, tak železáři řekli: dost! A pak už mě žádné štěstí v podobě dobré zahraniční nabídky nepotkalo."
S fotbalem jste začínal v rodném Vsetíně a později jste hrál druhou ligu za dnešní Zlín, tehdy Gottwaldov. Jak jste se dostal do Sparty?
"Musím říct, že nechybělo málo a byl ze mě slávista. Jako za hráčem Gottwaldova za mnou a za tátou jezdili domů do Vsetína tehdejší slávistický trenér Petržela s klubovým předsedou Epsteinem. Byli u nás několikrát, přemlouvali, ale protože já s tátou jsme odjakživa byli sparťani, moc se nám do tohohle přestupu nechtělo. Shodou okolností se v té době ozvala i Sparta, jinak bych to Slavii nejspíš podepsal. Kdo z Letné mě tenkrát oslovil, to si už nevzpomínám, ale pamatuju si, že přestupní lístky mi při mistráku v Mladé Boleslavi dával podepsat dnešní sparťanský kustod Jarda John. Dodnes si mě dobírá, že mu z toho přestupu dlužím bakšiš."
Na které své sparťanské období vzpomínáte nejraději?
"Samozřejmě na ty začátky, když jsme v nultém ročníku Ligy mistrů vyřadili Glasgow Rangers i Olympique Marseille a ve skupině pak porazili slavnou Barcelonu, Kyjev a neprohráli s Benfikou Lisabon. Opravdu nádherné časy."
Potom jste podobné časy prožíval v šestadevadesátém na mistrovství Evropy.
"Tak to byl opravdu můj nekrásnější fotbalový měsíc v životě. Rok před mistrovstvím jsem si za národní mužstvo zahrál poprvé a když jsme odlétali do Anglie, měl jsem za sebou pouhých šest mezistátních zápasů, z toho jen dva celé. A v Anglii jsem odehrál všech šest zápasů, od prvního ve skupině až po finále s Německem, nešťastně prohrané zlatým gólem."
Není vám trochu líto, že zbyly jen vzpomínky?
"Vzpomínky jednou zbydou každému. Jde o to, aby vůbec bylo na co vzpomínat. Chvála bohu, moje vzpomínky jsou moc příjemné. Ale já i v jedenatřiceti myslím spíš na budoucnost, pořád si myslím, že na vzpomínání mám dost času. Se Spartou přece fotbalový život nestojí ani nepadá. A když zůstanu u trenéra Cipra v Linci, udělám všechno, abychom se za rok do první rakouské ligy vrátili. Cítím novou motivaci a chuť do fotbalu."
Říkáte když zůstanu. Naznačujete tím, že máte i jiné nabídky?
"Naznačuju, ale ten Linec v téhle chvíli vidím tak na sedmdesát procent."
