Slovenskou ligu jste měl pískat až v listopadu. Kdy jste se o změně dozvěděl?
"Ve čtvrtek mi volal předseda komise rozhodčích pan Brabec, že původně delegovaný Liba onemocněl, a že místo něj budu pískat já."
Zaskočilo vás to?
"Kdepak. Možná to nevíte, ale já jsem Slovák. Narodil jsem se v Prešově, takže mám slovenskou národnost. Spíš se to trochu zkomplikovalo mým asistentům Amlerovi s Filípkem, kteří měli jet společně jedním autem s příbramským Libou. Tak jsme si dali sraz ve Frýdku-Místku, asistenti tam auto nechali a do Ružomberku jsme všichni tři pokračovali mým peugeotem. Já měl původně řídit pondělní dohrávku Olomouc - Opava, takže místo toho jsem jen najel ze svého bydliště v Havířově tam a zpátky asi o dvě stě kilometrů víc."
Zjišťoval jste si na poslední chvíli něco o soupeřích?
"Ani ne, stačilo mi, že hraje první s druhým. Fotbal je přece všude stejný. Víc mě zajímalo, kde budeme spát. Tak jsem volal čtvrtému rozhodčímu Kačenkovi, kterého delegoval slovenský svaz. Od něj jsem se dozvěděl, že ubytování máme v Martině, čtyřicet kilometrů od Ružomberku. V Martině jsme byli v pátek večer a do dějiště zápasu jsme odjeli až v den zápasu."
Vítali vás v Ružomberku, jak je na Slovensku dobrým zvykem, štamprlí oblíbené borovičky?
"Nevítali. My tři z Česka jsme nejdřív byli s panem Kačenkou na společném obědě a teprve potom jsme jeli na stadion. Přivítali nás srdečně, ale naštěstí bez borovičky. Ještě to tak. Náhodou by se člověku v zápase něco nepovedlo, hodilo by se to na pití a ještě by z jedné štamprle byly tři litry."
A jak se vám vedlo v zápase?
"Všechno proběhlo hladce. Soupeři byli korektní, bylo vidět, že to jsou nejlepší slovenská mužstva. A co je pro sudího nejdůležitější, domácí i hosté hlavně chtěli hrát. Zápas měl spád, byl to fotbal nahoru dolů, typ utkání, do kterého rozhodčí nemusí moc zasahovat. Tak to má být. Nedošlo k žádné krizové situaci, tři žluté karty jsem dal až v závěru za poněkud ostřejší fauly. S fanoušky to šlo taky, nikdo na nás jako na Čechy nenadával. Po zápase nám hráči obou mužstev i funkcionáři obou klubů moc děkovali a aniž bych se chtěl vychloubat, od slovenského delegáta jsem dostal devítku."
Agentury uvádějí, že hosté z Interu dal vítězný gól v devadesáté minutě. To jste asi zažil dramatický odchod do kabin?
"Ani náhodou, nikdo si nestěžoval. Nastavoval jsem tři minuty a Inter dal branku ve dvaadevadesáté. Domácí strašně tlačili, zoufale chtěli vyhrát a nechávali při tom otevřenou obranu. V té inkriminované chvíli hosté míč odkopli, zachytil ho jeden jejich hráč, utekl po křídle, odcentroval, a jeho nabíhající spoluhráč poslal míč z voleje do sítě."
Takže jste s výletem do rodné země spokojený po všech stránkách?
"Pokud jde o fotbal, tak samozřejmě. Ale jednu černou kaňku ta cesta přece jen měla. Na zpáteční cestě hned za Ružomberkem jsme měli bouračku. Už za tmy nám vběhl do cesty obrovský pes, takovou obludu jsem snad ještě neviděl. Zůstal chudák ležet a mně trochu pošramotil předek auta. Tak jsme museli počkat na policisty, aby nehodu sepsali a dali mi příslušný protokol pro naši pojišťovnu. Ale rád si na Slovensko zajedu zase. Začátkem listopadu jsem měl pískat v rodném Prešově, ale tenhle zápas nejspíš dostane Liba, takže někdy příště."
