Český reprezentant Pavel Nedvěd se s pěti body rozdělil o dvacáté místo. Po jednom bodu mu dali český trenér kuvajtské reprezentace Dušan Uhrin a Sammy McIlroy z lavičky Severního Irska, tedy příštího soupeře v kvalifikaci. Ještě víc si záložníka Lazia Řím cení v africké Botswaně. Její reprezentační trenér Jochen Figge ho zařadil na druhé místo hned za Zidaneho. Jozef Chovanec měl přesně stejný tip jako byl konečný výsledek - Zidane, Figo, Rivaldo.
Předloňský vítěz ankety mezinárodní federace a opora letošních mistrů Evropy Zidane si o prvenství řekl především skvělými výkony na šampionátu v Belgii a v Nizozemsku. Jeho penalta v prodloužení rozhodla semifinále s Portugalskem, zářil i v dalších zápasech. Příliš se mu nevedlo s Juventusem, s nímž mu utekl italský titul i úspěch v pohárové Evropě. Pověst si pokazil na konci sezóny, kdy se nechal dvakrát za sebou v Lize mistrů vyloučit.
Za žhavého kandidáta na zisk trofeje pro hráče roku byl přitom podle odborníků označován Figo, jenž na mistrovství Evropy dovedl Portugalsko do semifinále. Obhájce trofeje Rivaldo si získal hlasy především za mimořádné výkony v dresu Barcelony, kde byl po Figově odchodu ještě více na očích.
Zidana vynesly na první místo 92 hlasy z celkového počtu 150 zúčastněných reprezentačních trenérů. Devětapadesát z nich zařadilo francouzského záložníka nejvýše, 21 koučů mu přiřklo druhé a dvanáct třetí místo. Po Ronaldovi se Zidane stal druhým fotbalistou, který vyhrál anketu dvakrát.
Zidane letos nejvíce zazářil na mistrovství Evropy v Belgii a v Nizozemsku, kde pomohl Francii až ke zlatým medailím. Stejně jako při zisku titulu mistra světa v roce 1998 byl ústřední postavou týmu a zejména v klíčových momentech závěrečných bojů opět ukázal svou nepostradatelnost.
Ve čtvrtfinálovém dramatu (2:1) se gólem podílel na vyřazení Španělů, v semifinále pak Francouzi přežili díky jeho proměněné "zlaté" penaltě v prodloužení další drama s Portugalci. "Bylo to, jako kdybych někoho knokautoval," popsal bezprostřední náladu autor vítězného gólu a nejlepší hráč utkání.
Mistrům světa pak svítila šťastná hvězda i ve finále, v němž porazili Itálii 2:1 v prodloužení, byť ještě pár sekund před 90. minutou měli titul na dosah Italové.
Na klubové úrovni však Zidane příliš důvodů k jásotu neměl. V italské lize "Stará dáma" přišla v posledním kole nešťastně o mistrovský titul, což její špílmachr označil za nejhorší moment své kariéry. Ani zklamání po porážce ve finále Ligy mistrů před dvěma lety od Realu Madrid (0:1) se mu prý nevyrovnalo.
Letošní vystoupení v Lize mistrů pak skončilo pro Juventus totálním krachem. V základní skupině zůstal až na chvostu tabulky a uzavřeny mu tak zůstaly i boje v Poháru UEFA. Právě Zidane si tento ročník za rámeček nedá. Jindy umírněný hráč neudržel nervy na uzdě a ve dvou zápasech v řadě vyfasoval červenou kartu, čímž své spoluhráče zřetelně oslabil. Po druhém vyloučení navíc dostal stop na pět zápasů.
Dvakrát už ale s Juventusem zvítězil v italské lize a dvakrát, i když neúspěšně, bojoval o vítězství ve finále Ligy mistrů. V lednu 1998 s Juventusem prodloužil smlouvu do roku 2004 a ukončil spekulace o případném přestupu do anglické Premier League (Manchester United).
Největšímu přílivu slávy se mu dostalo po finálovém utkání světového šampionátu ve Francii před dvěma lety. Fanoušci ze Země galského kohouta věřili, že jejich miláček "Zizou" přivede domácí mužstvo k prvnímu titulu mistrů světa, a jejich idol je nezklamal.
Právě rozhodující finálový souboj mu vyšel přímo pohádkově. Dvěma brankami, které nasázel obhájcům titulu Brazilcům v rozmezí osmnácti minut, rozhodl o osudu utkání a tím i o francouzském triumfu v podobě konečného výsledku 3:0.
Zinedine Zidane se narodil 23. června 1972, je ženatý a s manželkou Veronique mají dva syny, Enza a Luku. Velkou vášní francouzského fotbalisty jsou silné motory, i proto se snaží nezmeškat závody formule 1.
Vítězem ankety FIFA o nejlepšího fotbalistu století se podle očekávání stal šedesátiletý Brazilec Pelé. O tom, že nejlepším fotbalistou století bude zvolen právě on, nepochyboval snad nikdo. Jeho popularita je ohromná i dnes, po 23 letech od chvíle, co přestal profesionálně hrát. Během kariéry si fanoušky získal nejen svým brilantním uměním na hřišti, ale také bezprostředním chováním a neustálým úsměvem.
Pelé, vlastním jménem Edson Arantes do Nascimento, se narodil 23. října 1940 ve vesnici Tres Coracoes v brazilském státě Minas Gerais. Jeho otec Dondinho byl slušným fotbalistou, ale musel skončit kvůli zranění. Alespoň měl čas na trénování svého syna, kterému poskytl první rady při doteku s míčem.
Pelé se učil velmi rychle. V patnácti přestoupil z místního klubu AC Baurú do slavnějšího a především profesionálního FC Santos Sao Paulo, kde pak odehrál osmnáct sezón a dovedl tým k největším úspěchům v jeho historii. V letech 1962 a 1963 Santos vyhrál Pohár osvoboditelů a také Interkontinentální pohár pro nejlepší fotbalový klub světa.
Reprezentační dres Brazílie oblékl už v šestnácti, a o rok později hrál na mistrovství světa 1958 ve Švédsku, kde dvěma góly ve finále s domácím týmem pomohl Brazílii k prvnímu světovému titulu. Světové šampionáty pak Pelé v kariéře stihl ještě tři, přičemž z titulu mistra světa se radoval v letech 1962 a 1970. Je dosud jediným fotbalistou, který se stal třikrát mistrem světa. Kanárkový dres Brazílie, ve kterém vstřelil během 93 utkání 79 branek, naposledy oblékl v červenci 1971.
Za Santos hrál do roku 1974, poté se načas věnoval podnikání, které jej nakonec přivedlo zpátky k fotbalu. Jedna z jeho firem se totiž potácela v obrovských dluzích, a tak Pelé v roce 1975 rád využil nabídky amerického týmu New York Cosmos, který ho lákal smlouvou už před třemi lety. Definitivně uzavřel Pelé aktivní kariéru v roce 1977 v dresu Cosmosu. Jeho statistika v ligových utkáních čítala dohromady 1362 utkání a 1280 gólů.
Spolu s Pelém převzal ocenění i o dvacet let mladší Diego Maradona z Argentiny, který vyhrál stejnou anketu, avšak na základě hlasování fanoušků na Internetu.
Obletovaný, nenáviděný, božský, kontroverzní, ale bezpochyby geniální - takové jsou přívlastky čtyřicetileté argentinské fotbalové legendy.
Enfant terrible světového fotbalu, proslul skvělými průniky, slavnými góly a nenapodobitelnými přímými kopy, ale také závislostí na kokainu, sympatiemi ke kubánskému diktátoru Fidelu Castrovi či střelbou na novináře. Mistr světa z roku 1986 a nejlepší hráč Jižní Ameriky 1979-80 svou kariéru oficiálně ukončil 26. října 1997 vítězstvím 2:1 v dresu Boca Juniors proti River Plate.
Fotbalový kouzelník má dvě tváře a obě jsou obsaženy i v okamžicích nejslavnějšího zápasu Maradonovy kariéry. Na mistrovství světa 1986 v Mexiku se 22. června ve čtvrtfinále proti Anglii nesmazatelně zapsal do fotbalové historie, když v 51. minutě překonal brankáře Petera Shiltona "božskou rukou" a svůj čin odmítl přiznat.
O tři minuty později si počínal daleko fotbalověji, když předvedl fantastický slalom přes čtyři hráče a nádhernou akci zakončil hokejovým blafákem takřka do prázdné brány. Svůj tým dovedl k vítězství 2:1 nad Anglií a později i k zisku titulu mistra světa. Právem byl oceněn jako nejlepší hráč MS 1986.
Již v šestnácti letech Maradona debutoval v argentinské lize a také v reprezentaci proti Maďarsku. V letech 1978-80 se stal v klubu Argentinos Juniors nejlepším střelcem ligy a přestoupil do slavného CA Boca Juniors, s nímž vyhrál ligu. Talentovaného hráče si brzy všimla Evropa - v roce 1982 jej zlákala FC Barcelona.
Nejslavnější evropské ligové úspěchy však Maradona zažil až v SSC Neapol. V Itálii odehrál sedm sezón, dvakrát dovedl tým k ligovému primátu a jednou k vítězství v Poháru UEFA. Neapolští fanoušci, známí klubovou věrností, jej dodnes zbožňují a letos v srpnu vedení mužstva vyřadilo na Maradonovu počest dres s číslem deset. Svou desítku nosil i jako kapitán reprezentace, za niž odehrál 91 zápasů a nastřílel 34 branek.
V roce 1982 se zúčastnil MS ve Španělsku a v roce 1986 porazila Argentina ve finále
SRN 3:2, přičemž Maradona nádherně přihrál Jorgemu Burruchagovi na vítězný gól. "Velký malý" Diego startoval ještě na dvou šampionátech - v Itálii 1990, kde Argentinu zastavilo až ve finále Německo, a na MS v USA 1994.
Nejlepší fotbalistkou století je podle FIFA Američanka Michelle Akersová, podle hlasování na Internetu pak Číňanka Sun Wen. Cenu pro tým století dostali zástupci Realu Madrid, osminásobného vítěze PMEZ a Ligy mistrů, nejlepším mužstvem roku bylo vyhlášeno Nizozemsko.
Cenu fair play za letošní rok obdržel za iniciativu v boji proti rasismu na trávnících jihoafrický obránce Leedsu United Lucas Radebe.
Fotbalista roku
1. Zidane (Fr.) 370 bodů, 2. Figo (Port.) 329, 3. Rivaldo (Braz.) 263, 4. Batistuta (Arg.) 57, 5. Ševčenko (Ukr.) 48, 6. Beckham (Angl.) 41, 7. Henry (Fr.) 35, 8. Nesta (It.) 23, 9. Kluivert (Niz.) 22, 10. Totti (It.) 14
Fotbalista století - podle FIFA
1. Pelé (Braz.) 72,75 procenta hlasů, 2. Di Stefano 9,75, 3. Maradona (oba Arg.) 6,0, 4. Beckenbauer (Něm.) 2,5, 5. Cruyff (Niz.) 2,0
Fotbalista století - podle internetového hlasování
1. Maradona 53,60 procenta hlasů, 2. Pelé 18,53, 3. Eusebio (Port.) 6,21, 4. R. Baggio (It.) 5,42, 5. Romário (Braz.) 1,69, 6. Van Basten (Niz.) 1,57, 7. Ronaldo (Braz.) 1,55, 8. Beckenbauer 1,50, 9. Zidane 1,34, 10. Rivaldo 1,19
Fotbalistka století - podle FIFA
1. Akersová (USA) 40,8 procenta hlasů, 2. Sun Wen (Čína) 22,2, 3. Hammová (USA) 20,0
Fotbalistka století - podle internetového hlasování
1. Sun Wen 45,28 procenta hlasů, 2. Hammová 23,89, 3. Akersová 12,22
Nejlepší klub století
1. Real Madrid 42,35 procenta hlasů, 2. Manchester United 9,69, 3. Bayern Mnichov 9,18, 4. FC Barcelona 5,61, 5. Santos Sao Paulo 5,10, 6. Ajax Amsterdam 5,10, 7. Juventus Turín 2,55, 8. Peňarol Montevideo 2,04, 9. River Plate Buenos Aires 1,53, 10. Flamengo Rio de Janeiro 1,53
