Na jaře za Spartu zasáhl Kulič do deseti ligových zápasů, z nichž sedmkrát nastoupil v základní sestavě, ale do soupeřovy sítě neposlal míč ani jednou. A Kuličův boleslavský podzim? S devíti vstřelenými góly přezimuje coby nejlepší kanonýr soutěže.
Opravdu vám tak sedí post hrotového útočníka?
Na těch gólech je to snad vidět. Ve Spartě jsem poslední dobou často nastupoval na pravé straně středové řady, protože se hrálo na jediného útočníka, kterým byl obvykle Holenda. No a já se v té záloze většinou trápil, protože tohle můj post zkrátka není.
Takže především proto jste se ze Sparty vrátil do Mladé Boleslavi?
Jenom kvůli tomu ne, na jaře jsem si v útoku třikrát zahrál. Ale v červnu mi na Letné končila smlouva a sparťanské vedení mi nabídlo její prodloužení jen o rok a za horších finančních podmínek. Já nějaké kontakty s boleslavským vedením na téma mého návratu už předtím měl, tak jsem se pak rychle domluvil.
Jistě k vaší spokojenosti.
Samozřejmě. Dostal jsem dvouletou smlouvu, podmínky taky dobré, tak jsem se mohl těšit na trenéra Uhrina, od kterého jsem v lednu 2007 odcházel. A hlavně, věděl jsem, že se mnou počítá na hrot.
Vraťme se však ke Spartě. Jistě i na Letné jste prožil příjemné týdny a měsíce.
Chraň bůh, že bych si na Spartu stěžoval. Každý fotbalista touží prosadit se u nás buď ve Spartě, nebo ve Slavii. A já bych řekl, že byla období, kdy jsem se ve Spartě prosadil.
Například?
Třeba hned ten první půlrok, na jaře 2007, kde sparťany vedl trenér Bílek. Vyhráli jsme titul i domácí pohár. Ze čtrnácti ligových zápasů jsem ve třinácti nastoupil v základní sestavě, na hrotu jsem byl většinou s Liborem Doškem a dal jsem sedm gólů. To bylo opravdu parádní jaro. Ale ani potom, když se změnil systém a hodně se hrálo na jednoho útočníka, jsem vůči Spartě nijak nezatrpkl. Jak říkám, dva a půl roku v takovém klubu, to je pro fotbalistu solidní vizitka.
Když jste se teď v létě vracel do Boleslavi, napadlo vás, že byste se mohl stát podzimním králem střelců?
Věřil jsem, že na hrotu zase budu tím starým Kuličem, který branky dávat umí. Ale že to bude až takhle povedené, to mě samozřejmě nenapadlo. Já si hlavně říkal, že musím svému někdejšímu mužstvu pomoci, jak nejlíp budu umět.
kdo je marek KuličNarozen: 11. 10. 1975 První liga: jaro 1998 Bohdaneč, 1998/99 Drnovice, 1999/03 Příbram, 2003/05 České Budějovice, 2005/ podzim 2006 Mladá Boleslav, jaro 2007/2009 Sparta, podzim 2009 Mladá Boleslav |
Vaše pomoc je nepřehlédnutelná. Ale co řeknete na to, že boleslavské mužstvo šlo podzimem v jakýchsi vlnách? Náramný úvod, pak nepochopitelný pokles, poté zase vzepětí doprovázené stoupáním tabulkou a nakonec debakl v Liberci.
Už jsem o těch našich vlnách někde mluvil. Vysvětlit si to prostě nedovedu. A ten sobotní Liberec? No, my je zmáčkli, oni udělali první brejk a dali gól. Tlačili jsem dál, jenže bez šancí. Celkově bych k tomu výprasku řekl, že my jsme hráli a oni dávali góly. Prostě téhle závěrečné kaňky je škoda.
Na kontě máte také dvanáct reprezentačních startů. Přičemž ty tři úvodní jste si připsal v podzimní sezoně 2006, v níž jste za Boleslav ani jednou neskóroval.
Když mě trenér Brückner v létě před třemi roky poprvé nominoval, měl jsem za sebou ligový ročník, ve kterém jsem dal za Boleslav deset gólů. A že jsem pak ten podzim góly nedával? Místo toho jsem měl asi čtrnáct asistencí a kdo to vidět chtěl, tak to prostě viděl.
Na jaký zápas v národním mužstvu vzpomínáte nejraději?
Jsou dva. Ten v září před třemi roky v Teplicích, kdy jsem byl v kvalifikaci s Walesem v základu. A pak je pro mě nezapomenutelný kvalifikační zápas o rok později v mnichovské Alianz Areně, kde jsme Němce porazili tři nula. Přestože jsem nastoupil až na posledních osmnáct minut.
Utkvělo vám z tohoto slavného zápasu Brücknerova týmu něco v paměti?
Šel jsem na hřiště už za našeho tříbrankového vedení a měl jsem pak dokonce brankové šance. Trenér Brückner mi po zápase říkal, že jsem klidně mohl dát dva góly. A já na to: vždyť jste mě tam přece posílal s pokynem, aby hlavně jistil defenzivu. A oba jsme se tomu zasmáli.
Jste jedním z mála špičkových českých fotbalistů, kteří za sebou nemají zahraniční angažmá. Copak vy jste takové nabídky nikdy neměl?
Když jsem hrál před lety v Příbrami, měl jsem nabídku odněkud z Koreje. Tenkrát bych to bral, hlavně kvůli penězům, abych zajistil rodinu. Jenže příbramský šéf pan Starka se s tím klubem nakonec nedohodl na přestupové částce. O pár let později, když jsem byl v Boleslavi, jsem měl pár nabídek ze zahraničí taky. Ale protože nešlo o žádné špičkové kluby, dal jsem přednost Spartě.
Ve čtyřiatřiceti jste už zahraničí z hlavy nejspíš pustil.
Dá se to tak říct.
A na kolik let se na hřišti cítíte?
Na dvacet.
Opravdu?
Je to tak. Já šel totiž nahoru postupně, začínal jsem v nižší soutěži v Malšovicích, pak jsem dlouho hrál divizi v hradecké Olympii a teprve ve dvaadvaceti jsem nakouknul do první ligy v Bohdanči. Výkonnostně jsem šel nahoru pozvolna - Bohdaneč, Drnovice, Příbram, Budějovice a dá se říct, že na vrchol jsem se vydrápal v Boleslavi, kam mi taky přišla pozvánka do národního mužstva. Takže když to shrnu, nejsem zdaleka opotřebovaný tak, jako fotbalista, který to na špičkové úrovni mydlí už od osmnácti nebo devatenácti.
Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Dodržet smlouvu v Boleslavi a pomoci jí do pohárové Evropy. Pokud možno už příští jaro. Nikdy na ty pohárové zápasy, které jsem za Boleslav odehrál, nezapomenu. Třeba jak jsme před třemi lety v Poháru UEFA vyřadili slavný Olympique Marseille. Tak právě tohle bych si po letech moc rád zopakoval.
Co nebo kdo je největším překvapením podzimu?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 17:30 úterý 1. prosince 2009. Anketa je uzavřena.
