Pro spoustu hráčů Zbrojovky to byla nezvyklá novinka. "Byl jsem hozený do vody, neznal jsem to," říká o herním stylu se třemi obránci mladík Jan Malík. Mnohem zkušenější Tomáš Janotka se zase vyznal: "Naposled jsem hrál na tři beky snad v žácích."
Tuhle fotbalovou exotiku přinesl do Brna trenér Václav Kotal a už na podzim s ní překvapoval fanoušky i soupeře. Teprve přes zimu však jeho svěřenci systém náležitě vypilovali. "V přípravě bylo dost času všechno pořádně nacvičit. Začátky byly horší, ale jak se chyby postupně odstraňují a tým si zvykne, je to v pohodě," popisuje Alois Hyčka.
Ten byl jedním z těch, kterému bylo rozestavení přímo ušité na míru. Původně krajní obránce nyní kmitá podél lajny jako kříženec záložníka s útočníkem. "Je to běhavější, ale mně běhání nevadí, takže si to pochvaluju," sděluje Hyčka.
Hlavní ideou zmiňované formace je vyztužení defenzivy. Tři stopery podle potřeby pružně doplňují dva krajní záložníci. "Tím se lépe vykrývají soupeřovy útoky po stranách," vysvětluje kouč Václav Kotal, který tento model úspěšně razil už v Hradci Králové.
Naopak Brňané z křídelních prostor hrozili. "Výhoda je, že pokud máme vhodné typy hráčů, umožní nám tohle rozestavení lépe zakládat útoky," oznamuje trenér.
"Když se tým tento systém dobře naučí, tak se to špatně brání. Stačí mít tři obránce, takže zbývá víc hráčů do útoku, a tím vznikají přečíslení," přibližuje Hyčka.
Pokaždé jinak. Brňané měnili hru i hráče podle soupeře
Ten ovšem v úvodu minulé citace nakousl i úskalí, které nezvyklý způsob hry přináší. Pokud jej celek dokonale neovládá, může se pro něj změnit ve smrticí past. "Hráči musí být sehraní a dobře spolu komunikovat, protože si v určitých momentech předávají hráče a je potřeba je předat bezpečně," upozorňuje Kotal.
"Podle toho, jak útočí soupeř, se protáčí buď obránci, nebo záložníci. A všechno je potřeba dělat vědomě. Když se někdo zapomene, musí být dobře zajištěn, s čímž někteří hráči mají problémy."
Ve Zbrojovce však známý stratég našel ostřílené obránce, kteří se se svými úlohami zdatně popasovali. V povedeném závěru jara tvořili zadní linii Luděk Pernica, Pavel Košťál a Aleš Schuster. "Jejich role je velice podstatná. Podle toho, kde je soupeřův hráč s míčem, musí rozeznat, kam až mohou ustupovat. Je potřeba postavení obrany situovat tak, abyste se co nejméně dostávali do hloubky pokutového území, kde už je každý centr nebezpečný," vysvětluje Kotal.
Před zmíněnou trojčlennou závorou operovala většinou čtyřčlenná záloha, jejíž kraje se podle potřeby zatahovaly dozadu. Vpředu pak běhali tři útočníci, z nichž ti krajní doplňovali středovou řadu. Způsob boje se však lišil podle protivníků.
"Na každého soupeře jsme se chystali zvlášť. Trenéři to měli perfektně připravené," vyzdvihuje Pernica. "Tak dnes postupuje většina trenérů," konstatuje Kotal. "Pomalý hráč těžko ubrání rychlého, je potřeba to správně nastavit. I proto jsme se nedrželi principu, že vítězná sestava se nemění. Co se týče obranné hry, jsme reagovali na soupeře."
Jako vzor Brňanům sloužil italský Juventus, jehož zápasy kouč hráčům promítal. "Má tam svoje oblíbené hráče, u kterých říkal: koukejte, jak to hrají," prozrazuje Hyčka. "My je moc napodobit nedokážeme. Ale aspoň odkoukáme, jak se pohybují, a snažíme se tam motat stejně." V závěru sezony to Zbrojovce přineslo sérii devíti zápasů s jedinou prohrou a konečnou devátou pozici v lize.
