Může to sice vyznít zvláštně, ale porážka 0:2 s Uruguayí a následné vyřazení z mistrovství světa bolí Ghaňany méně, než byste možná předpokládali.
Proč? Protože na turnaji zároveň končí i jejich jihoamerický soupeř a protože se v slzách loučila největší uruguayská hvězda s devítkou na zádech, která je pro třicetimilionovou africkou zemi veřejným nepřítelem číslo jedna.
„I kdybyste nikoho jiného neporazili, musíte skolit aspoň Uruguay,“ vyzýval reprezentanty třeba i bývalý prezident John Mahama a jeho nástupce Nana Akufo-Addo ve vzácné shodě připojil: „Dvanáct let jsme čekali, chceme pomstu!“
Na mistrovství světa 2010 uruguayský útočník „brankářským“ zákrokem v poslední minutě prodloužení za nerozhodnutého stavu zatarasil Ghaně cestu do semifinále. A když nyní připravil dva góly parťákovi de Arrascaetovi, zdálo se, že Ghaně zasadí další direkt.
Démon. Podvodník. Vyvrhel.
Přesně tak ho Ghaňané už roky vnímají. „Nikdy mu neodpustím,“ procedí mezi zuby bývalý obránce Hans Sarpei, jenž byl tenkrát „u toho“.
V celé dlouhé historii mistrovství světa byste stěží hledali kontroverznější moment. Takový, po kterém by se celý národ spojil vůči jedinému nepříteli.
Snad jen Maradonova „boží ruka“ proti Anglii z roku 1986?
Před dvanácti lety Suárez paží vyrazil gólovou hlavičku Dominica Adiyiaha, který by jinak Ghanu jako první africký tým historie posla mezi nejlepší čtyřku. Rozhodčí okamžitě tasil červenou kartu a nařídil pokutový kop, jenže útočník Asamoah Gyan dramatickou chvilku neunesl, trefil břevno a Uruguay po následném rozstřelu postoupila.
„Nevím, proč bych se měl omlouvat,“ reagoval nyní Suárez, kterého tenkrát po vítězství spoluhráči přímo na trávníku provokativně nosili na ramenou. „Možná kdybych někoho zranil nebo někomu ublížil, byla by omluva na místě. Ale já přece tu penaltu nezahodil,“ přisadil si.
Celý on.
Představte si, jak taková slova Ghaňanům musí pít krev.
„Jejich řeči o odplatě nechápu,“ pokrčil rameny Suárez. „Neříkal náhodou jejich útočník, že by v mé situaci udělal totéž? Nemůžete se pořád zabývat minulostí. Vzpomeňte na mou chybu na to, co se stalo s Chiellinim (při zápase ho pokousal a dostal trest). Chyboval jsem. A když jsme proti sobě nastoupili znovu, normálně jsme si podali ruce. Život jde dál.“
Ghana ovšem dávnou křivdu nepřekousla.
“It’s not my fault, because I didn’t miss the penalty.”
Luis Suárez was asked about his handball against Ghana in 2010
(via @SkyFootball)
https://t.co/3Su7ZNLaaN
I šéf tamní fotbalové asociace Kurt Okraku před turnajem mluvil o velké pomstě a dnes šestatřicetiletý Gyan, penaltový smolař, prý hovořil i o tom, že kvůli dalšímu zápasu se Suárezem by snad i obnovil kariéru.
Ve své autobiografii napsal: „Přál bych si, aby mě Bůh vzal zpátky a já dostal druhou šanci. Potopil jsem spoluhráče a celou zemi. To trauma se pořád vrací.“
A jakmile v pátek odpoledne André Ayew, jeden z jeho nástupců a jediný pamětník šampionátu z roku 2010, proti Uruguayi penaltu taky neproměnil, stará bolest zase zesílila.
Uruguay pak i s výrazným přispěním asistujícího kapitána Suáreze dala dva góly a mířila za postupem, dokud se Korejci v souběžně hraném duelu stejné skupiny nedostali do vedení nad Portugalskem a všechno bylo v mžiku jinak.
Ghana - Uruguay 0:2, Jihoameričané zvítězili, ale nepostoupí. Rozhodl jediný gól |
Uruguayi rázem chyběl gól, který přes veškerou snahu nedala; marně se dožadovala i pokutového kopu po faulu na Edinsona Cavaniho. Už vystřídaný Suárez spoluhráče od lajny burcoval a pak už jen schovával uplakanou tvář před všudypřítomnými kamerami.
Jeden z ghanských novinářů mu o den dřív řekl: „Pro lidi u nás doma jste ztělesněním ďábla a my teď chceme přerušit vaši kariéru.“
To se Afričanům dost možná i povedlo, byť ne tak docela vlastním přičiněním. Suárezovi je pětatřicet a konec - minimálně v reprezentaci - se proto nabízí.
