Čtyřiadvacetiletý Michal je mladší, vzrůstem menší a už osm let s roční přestávkou v Liberci působí v Nizozemsku, pět let v Eindhovenu, poslední dva v Twente Enschede.
O tři roky starší Lukáš je čerstvým ligovým mistrem se Spartou, kam přestoupil loni v létě z mateřského Slovácka. V něm vyrostli oba.
„Já jsem levák, brácha pravák, v tom se lišíme,“ pronesl Michal se smíchem.
„Obdivuju, jak se pořád zlepšuje. Ještě pár let zpátky hrál na pravém křídle proti Příbrami o záchranu. Před rokem jsem se byl podívat, když se Slováckem vyhrál pohár. To bylo hodně emotivní,“ líčil už vážně.
Kdy se bratři v reprezentaci potkali na hřištiDoškovi Tomáš debutoval, pro jeho dvojče Lukáše to byl čtvrtý a také poslední zápas za národní mužstvo Hubníkovi Mladší Roman byl později stálým členem reprezentace, odehrál za ni 30 zápasů a absolvoval dvě mistrovství Evropy 2012 a 2016. O rok starší Michal odehrál jen čtyři přípravná utkání |
„A teď jsem jeho rozhodující zápas o titul na Slovácku sledoval z Enschede. Když to sparťani dokázali, objevil se v televizi záběr, jak se Lukáš objímá s dědou. Musel to být velký zážitek.“
V sobotu v Tórshavnu v kvalifikaci o postup na mistrovství Evropy 2024 proti Faerským ostrovům se mohou v samostatné české historii stát prvními sourozenci, kteří za národní mužstvo nastoupí v soutěžním utkání.
Před jedenadvaceti lety dvojčata Lukáš a Tomáš Doškovi odehrála přípravu s Itálií, v roce 2011 společně nastoupili Michal a Roman Hubníkové dokonce ke třem přátelským zápasům. Ale kvalifikační premiéru mohou mít až Sadílkové.
„Vždycky jsme si přáli, abychom nastoupili v jednom týmu. Když se nám oběma povedlo dostat se do ligy, říkali jsme si, že se na konci kariéry sejdeme ve Slovácku. A najednou jsme oba v reprezentaci. Nádhera. Je krásné, že tyhle pocity sdílíme spolu,“ poznamenal Lukáš Sadílek. „Když to v poslední době vypadalo, že by to vyjít mohlo, tak jsem si hledal, kterým bratrům se to u nás povedlo.“
Sejít se mohli už v březnu, kdy Lukáš byl nominován poprvé. Jenže Michal, v reprezentaci ten zkušenější, léčil zranění stehna. Povedlo se to až na červnový sraz.
Michal se o nominaci dozvěděl o dva dny dřív než bratr. „Nevolal jsem mu, nepsal, abych to neprozradil. Bylo to pro mě těžký,“ vzpomínal Michal se smíchem.
„Pak mi najednou brácha pošle číslo, jestli nevím, kdo to je. Že mu pořád volá a on ho nezná, tak to nebere. Ale že by to mohlo být důležité. A on to byl to asistent Chytrý.“
Oba jsou středopolaři. Michal je spíš defenzivním hráčem, Lukáš pokrývá celé hřiště, útočí, brání, hází dlouhé auty.
„Oba to máme založené na fyzičce, brácha se dostává víc do vápna, do zakončení. Já bych měl taky,“ podotkl Michal.
„Já bych si zase od něj vzal takovou tu neústupnost,“ řekl Lukáš.
