Naše myšlenky se promítají do všeho, co děláme. Často způsobem, který přesahuje hranice našeho vědomého vnímání. Tyto myšlenky vysílají do světa kolem nás signály o tom, co chceme, čemu věříme a kým jsme. A svět na ně reaguje.
Hledáte zaměstnání, které vás bude bavit? Navštivte internetový pracovní portál jobDNES.cz. |
Většina podnětů okolo nás je neutrálních. My si však o nich začneme něco myslet. Myšlenka v hlavě vyvolá emoci. Emoce se promítne do těla a ovlivní naše chování. Naše chování zase ovlivní chování druhých a oni nám to vrací. Takže to, co si myslíme, máme hned zrcadlově zpátky. A pokud něco nezměníme, tak se to stále dokolečka opakuje. Já tomu říkám začarovaný kruh.
Navíc svou vnitřní realitu si často vytváříme na základě domněnek, které se nezakládají na pravdě, ale na našich minulých interpretacích, prožitcích a zkušenostech.
Dělá mi to šéf schválně?
Například Milan pokaždé, když dostane od šéfa hodně úkolů, je ve stresu, nemůže se soustředit, skáče z jednoho úkolu na druhý a na své okolí reaguje podrážděně. Co se v něm děje? Podnět (hodně úkolů) vytvoří v jeho vnitřní realitě automatickou myšlenku: To nemůžu zvládnout. Tělo si vyrobí emoci úzkosti a on se začne třást. Chová se nepřiměřeně, nesoustředí se, dělá chyby, na kolegy je nepříjemný a diví se, že mu to vrací.
Začne si myslet: „Šéf si na mě zasedl, zadává mi tolik úkolů, to mi určitě dělá schválně, to nikdo nemůže stihnout. A vždycky mě tím rozhodí.“ Pravděpodobně k tomu přišel na základě nějaké nepříjemné emoční zkušenosti z minulosti, kterou si možná už ani nepamatuje. A tak pokaždé, když se dostane do podobné situace, svůj program, svůj vzorec chování zopakuje, čímž ho ještě více posílí a časem uvěří, že je to pravda. Nakonec si vytvoří svou vnitřní realitu „Jsem málo psychicky odolný“.
Jste osobnost typu A, B nebo C? A co z toho pro vás a okolí plyne? |
Je velmi pravděpodobné, že se takto chová ve všech podobných situacích. Pokud změní práci, bude tam jistě jiný šéf a on bude zažívat podobné pocity. Jde totiž o projekci, promítání nevědomých obsahů naší mysli do vnějších situací. Díváme se přes brýle, které mají naše subjektivně zabarvené, specifické filtry.
Kdyby si Milan nasadil jiné brýle, viděl by přes ně například: „Šéf mi zadává hodně úkolů, protože jsem schopný. Vím, že o mě nechce přijít. Promluvím si s ním, že úkolů je opravdu někdy až moc a situaci změním. Nemám co ztratit, vždy existují další možnosti...“
Problém začarovaného kruhu
Nebo jiný příklad. Alice se domluví s kolegy, že půjdou společně na oběd, jen si ještě odskočí na záchod. Když se vrátí, zjistí, že všichni už odešli.
Radka Loja
|
Alici se spustí starý program a začne si myslet: „No jo, všichni na mě kašlou, jako vždycky.“ Je smutná a naštvaná, sevře se jí žaludek a hrdlo. Na oběd jde sama, ale moc jí nechutná. Když se kolegové vrátí, nemluví, je mrzutá a nikdo neví proč.
Myšlenka v hlavě „Všichni na mě kašlou“ vyvolá emoci – smutek, vztek. Emoce se promítne do těla a ovlivní její chování – s nikým nemluví, je mrzutá. To se samozřejmě odrazí v chování kolegů, kteří nechápou, oč jde. Vnější realita byla taková, že kolegové na ni čekali dole u výtahu skoro deset minut. To se ona ale nikdy nedozví, protože se nezeptala.
Problém začarovaného kruhu je v tom, že svým chováním v podstatě potvrdíme svůj program, například „Všichni na mě kašlou, nepočkali“ nebo „Jsem málo psychicky odolný“. Myslíme si, že je to pravda. Celý kruh se uzavírá a my se v něm pohybujeme stále dokola. A tímto způsobem si vytváříme a upevňujeme v hlavě svůj vlastní software, který se automaticky spouští ve všech podobných situacích – v práci, v rodině, s přáteli.
Jak z kruhu ven
Třeba tak, že postupně krůček po krůčku změníte své programy a naučíte se ovládat své myšlenky. Budete zvídaví, začnete se více ptát a situace prozkoumávat. Dovolíte si vidět věci a události z jiného úhlu pohledu, změníte své interpretace a sugesce.
Připustíte, že vše může (a mohlo) být i jinak, než si právě teď myslíte. Jednoduše řečeno – otevřete se novému myšlení. A prosím bez výčitek „kdybych byl býval uměl nebo věděl dřív“. Buďte k sobě laskaví. Tím se změní i vaše emoce a chování. Na základě jiných prožitků přeprogramujte své původní vzory, vytvoříte si nový software a tím budete dosahovat jiných výsledků. Necháte vzniknout novou realitu a novou budoucnost.
