Uveďme si konkrétní případ. Zdeněk je v práci přetížený a neví, co dělat dříve. Všichni odchází na konci pracovní doby, ale on často zůstává přesčas. Stačí, když za ním přijde šéf s prosbou, aby pomohl kolegyním s přípravou programu na konferenci a on, přestože konferenci vůbec nemá v popisu práce a chce odmítnout, nedokáže to. Prosím tě, vidím, že jsi ještě v práci, dokončíš můj report, zavoláš tam, zařídíš to za mě, žádají jiní spolupracovníci. A on opět neumí říci ne a pak je na sebe naštvaný. Říká si, že s tím musí začít něco dělat.
Přečte si knížku o asertivitě a navštíví kurz komunikačních dovedností. Principy a techniky, které se naučil, se mu zdají logické a těší se, jak je použije v praxi. Jenže pak opět přijde kolega nebo nadřízený a celá situace se odehrává znovu. Pomoc a spolupráci nikdy a nikomu neodmítne a tak je v práci čím dál tím déle. Sám na sebe se přitom zlobí, že selhal.
Je velmi snadné si říct „změním se“, ale mnohem těžší je se skutečně změnit. Za ta léta máme v sobě vytvořené hluboké koleje, ve kterých běhají naše myšlenky, emoce a reakce. Každou změnu si můžete představit jako takové vykolejení. Minulost ovlivňuje přítomnost a přítomnost zase budoucnost. Pokud chcete mít jinou budoucnost, je potřeba se vykolejit a vybudovat nové cesty v přítomnosti.
Budujte nové koleje a vydržte
Celý proces budování nových kolejí probíhá ve čtyřech fázích.
Tou první je: Něco mi vadí, ale nevím jak to změnit. Konkrétně u Zdeňka se první fáze projevuje tím, že se cítí přetížený. Je naštvaný, že zůstává v práci přesčas, ale bere to jako přirozenou součást svého života. Neví přesně, co dělá špatně.
Přečte si knížku a zúčastní se kurzu. Odhalí, že má potíže s odmítáním, neumí říct jasné NE, bojí se konfliktů a podvědomě chce s každým dobře vycházet. Tímto zjištěním se dostává do fáze 2, kdy je mu jasné v čem je problém a zná cestu ke změně. Jenže přestože už to všechno ví, zatím ještě stále jede ve starých kolejích.
Radka Loja
|
Rozhodl jsem se pro změnu a začínám ji převádět do života, je třetí a vlastně nejtěžší fáze, řada lidí to během ní často vzdá. Budujeme nové koleje, stojí nás to spoustu energie. Musíme se na novou dovednost soustředit, pilovat detaily, ladit možnosti a ne úplně vždy se nám to daří.
Také Zdeněk se už už chystal své kolegy odmítnout, ale starý zvyk byl silnější. Navíc v této fázi často přichází reakce z okolí: Co to děláš? Ty jsi byl na školení asertivity, viď, však ono tě to přejde.
Moje rada se třemi vykřičníky je – vydržte. Nenechte se nikým zviklat ani odradit náročností této fáze. Protože pokud vydržíte, dostanete se do fáze čtyři a ta je: Změnu jsem převedl/a do života, jde mi to samo od sebe.
V této fázi už máte vyjeté nové koleje (vytvořené nové neuronové dráhy), nové chování vám jde snadno, přirozeně a cítíte se dobře. Vlastně ani nevíte, že něco děláte jinak, protože je to pro vás již automatické.
Dostat se do čtvrté fáze změny není lehké. Občas se nám může hodit někdo, kdo by s námi po té cestě mohl jít a kdo už tam byl, protože zná všechny objížďky a nástrahy.
Změna v jedné oblasti ale vždy ovlivní i jinou. Když se například naučíte odmítat, budete mít více času na jiné věci. Takže se vám třeba zlepší vztah s partnerem nebo konečně začnete cvičit a tím posílíte své zdraví.
